TroiMae

V žánru "televizní film" přeci jen přerůstá průměr. Oproti vypulírované Dánské dívce sice místy úsměvné, ale stejně autentičtější.

"A lobster is an excellent choice." l Popisovat tento film jako romantickou love story, byť "nekonvenční", je stejně záludné jako popisovat Faunův labyrint jako pohádku… nekonvenční. Představte si Amélii z Montmartru, která má Aspergerův syndrom (druh autismu) a vyřádilo se na ní v kooperaci tolik zemí, že už úvodní titulky hraničily se surrealismem. l Surrealistická aspergerovská totalitní společnost, kde lidé mohou žít jen v páru. Účelovost ustoupila veškeré romantice. Je těžší předstírat city, když žádné nemáte, než předstírat, že je nemáte, když je máte. "Když budete mít problémy, hádky, přidělíme vám děti, to pomůže." Část "Anděl na horách" (hotel, večerní program, seznamování, převlékání za zvířata, jen oproti tomu marvanovskému karnevalovému v Humrovi je tato přeměna ireverzibilní) přejde v rebelské singlovství, aby se zjistilo, že komunita samotářů je ještě více nazi. Ostatně už děti jsou… účelově přidělovány. l Pět lidí z kina odešlo, což je víc, než když jsem v kině byl na Sweeney Todd. Zatímco divák při "odchodu" ze Sweeney Todda se uprostřed schodů dramaticky obrátil v nás a expresivně zvolal něco v tom smyslu, jak se na to můžeme dívat (tak když to bylo zadarmo :P Tak nyní divačka za chodu jen utrousila "dylina". Ano, předstírali, že se nudí, ale ve skutečnosti nesnesli surovou alegorii na párování. Protože nechápu, jak se někdo mohl nudit. Zvracet, to možná (ale tak na svatého Valentýna to taky není neobvyklé), ale nudit? Letos můj nejoblíbenější film, který vystřídá loňský Zbrusu Nový zákon. l Některé recenze filmu těch, kteří film zřejmě neviděli, jsou sice trefné, ale až po shlédnutí filmu: "It observes the ways and reasons certain people come together to form couples, while others don't. It is a story about the terrifying effects of solitude, the fear of dying alone, the fear of living alone and, above all, the fear of living with someone. Forcing ourselves to like someone is one kind of suffering; trying to find someone we really like is a different sort of suffering. The Lobster tries to discover synonyms for love in words such as fear, norms, deadlines, matching, synchronicity, naivety, prosperity and lies."

Amara McLaughlin wrote for Moment that the film is "an intercultural revolution that traverses geography, nationality, religion, sexual orientation and migration." This is probably the first film about gay Palestinians that is blissfully free of cliches.

Nikdy není pozdě na to mít šťastné dětství. "Můžete se z toho dostat. Udělejte pokaždé třeba jen malý krůček. Jen se nesnažte ovládnout svět."

“Before you echo 'Amen' in your home or place of worship, think and remember...a child is listening.” “If no one had ever challenged religious authority, there’d be no democracy, no public schools, women’s rights, improvements to science and medicine, evolution of slavery and no laws against child abuse or spousal abuse. I was afraid to challenge my religious beliefs because that was the basis of creation—mine anyway. I was afraid to question the Bible or anything in it, and when I did, that’s when I became involved with PFLAG and realized that my son was a perfectly normal human being and there was nothing for God to heal because Bobby was perfect just the way he was.” “ I realize how depraved it was to instill false guilt in an innocent child's conscience, causing a distorted image of life, God, & self, leaving little if any feeling of personal worth. To all the Bobbys and Janes out there, I say these words to you as I would my own precious children. Please don't give up hope on life, or yourselves. You're very special to me, and I'm working very hard to make this life a better and safer place for you to live in. Promise me you'll keep trying. Bobby gave up on love, I hope you won't. You're always in my thoughts.” ― Mary Griffith l It's time for a Brand New Testament.

"It is simply an honest and open portrayal of the lives of children living in real families." http://www.huffingtonpost.com.au/christine-forster/gayby-baby-not-political_b_8063308.html Promítej i ty: https://promitejity.cz/detail-filmu/55-gayby-baby

"Obětoval jsi živé kvůli mrtvému." │ “You failed the living for the dead.” "Jdeme na to." Tento film vyčnívá na hromadě filmů o... vyhlazování svou syrovostí. "Připomíná až umělecký horor." Syrový je i děj, nerafinovaný, prostě se děje. Bez příběhu, bez minulosti a budoucnosti, bez patosu. Na rozdíl od dnes již klišé v podobě ruční roztřesené kamery a hraní si na autentičnost, zde je obraz netypicky oříznutý a kamera nezaostřuje na jednotlivé osoby a objekty. Kamera má fixní fokus, tedy zaostřeno je jen to, co je v jejím ohnisku, což je většinou Saul, který prakticky z fokusu nezmizí, plus objekty a lidi v jeho dosahu, výjimečně na krátko ohnisko padne na někoho jiného… když se Saul vzdálí. Na první pohled možná milosrdné, na druhý možná právě o to děsivější… To, co rozostřeně vidíme koutkem oka, je přeci jeden z tradičních deep dark fears... V duchu hororů každodennosti Stephena Kinga nás napadne otázka, že nejde jen o to, co člověk ještě může přežít, ale co vůbec ještě přežít chce. čsfd: "Oživlá noční můra dějin." "Film vás zabije."

lost in Saṃsāra Mexická Smyčka je podobný fenomén jako svého času kanadská Kostka. I když ne tak známá, zato existenciálně znepokojující (protože oproti Kostce peklo ve Smyčce je blíže našemu běžnému životu...). Vincenzo Natali Kostku natočil v 28 letech, stejně tak jako Isaac Ezban Smyčku.

Myslím, že kdyby místo scénáře Angela Bassett zfilmovala nějaký booklet z CD Whitney Houston, udělala by možná lépe. Ne moc často se vidí, že HBO vysílá něco, za co by se i na Hallmark rděli. A úplně ideální by bylo, kdyby Angela Bassett místo režírování prsotě jen pustila pár videoklipů Whitney Houston na YouTube.

Oni věděli, proč do hlavních rolí tří hlavních fešáků obsadili (necharismatické) plakátové modely. Protože kvůli scénáři by se na to nikdo nedíval. Tenhle sitcom prostě sází na instantní líbivost.