TroiMae

Vzhledem k tomu, že jsem býval mladistvou sufražetkou, tak jsem celkem pohnut, ale to já vždycky. Sufražetka v kontextu feminismu je stejná, jako Dánská dívka v kontextu transsexuality/genderu. Jednoznačný příběh, který má nekomplikovaně pro běžnou veřejnost dramatizovat důležitá a stále bolestně závažná témata a události.

Vlastně se mi víc asi líbila Babi/Babička je nelepší (2015), i když Susan Sarandon s Linda Emond jsou vážně cool lesby a celý schodištní dům je spektakulární a nejen tohle bydlení, různorodé, jako rodiny samotné. „V každé rodině se musí něco změnit“, „rodina v přechodu“ a tím přechodem je Ray, který celou rodinu uvedl do pochodu, jako schodiště školy v Bradavicích, protože některé změny v životě, rodině a vztazích vyžadují velkou sílu a energii. Sometimes, when things fall apart, they may actually be falling in place. PS: Asi mi nedošlo, že s na film nedívám, jako běžný divák. Pro mě je trans tematika tak běžná, že mi přijdou neobvyklé spíš ty domy, nebo kdyby Ray místo přechodu chtěl zůstat mezi/mimo/za…

Otázky a odpovědi: https://promitejity.cz/www/upload/movies/nemusis-s-laskou-staci-s-citem-47-otazky-a-odpovedi.pdf

Pěna dní… leknín rostoucí jí v hrudi… no dobře, říkal jsem si, magický realismus, trochu pofidérní… Po prvních pár vteřinách mi došlo, že to točil Gondry. A že leknín rostoucí v hrudi je to nejméně prapodivné v tomto světě (ach, ty paprsky…). Jako psilocybinová Amélie z Montmartru za zrcadlem. Intenzivní. Za minutu se odehraje to, co jinde za čtvrt nebo půl hodiny. Říkal jsem si, že jednotlivé Gondryho videoklipy dám, ale dvě hodiny se dívat na amarouny. Druhý den ráno jsem z toho měl kocovinu.

Deep space, deeper secrets Ale jo, dá se tomu odpustit, že po šesti dílech to nenávratně končí. Možná je to nakonec i klad. Koncentrovaná zábava na pár večerů. Premisa originální a překvapení druhého dílu mi připomnělo kanadskou Kostku, ostatně jde o sérii USA/Kanada… Vadí mi to neustále žehrání, že nějaký film, nebo série, nenaservíruje všechny odpovědi na stříbrném podnose. Asi abychom nemuseli o ničem přemýšlet. Mohli dílo zkonzumovat a jít dál. Přitom pointa zabíjí báseň... Nebo ho louhovali do nekonečna jako starý čajový sáček. Vesmírnou loď Ascension tajně vypustili Američané v roce 1963 s autorizací J. F. K. s cílem osídlit hvězdnou soustavu Alfa Centauri. Myšlenka je založená na skutečném vesmírném projektu zvaném Orion ze 60. let od amerického vědce Freemana Dysona. Do vesmíru bylo vysláno (víceméně dobrovolně?) 600 lidí různého původu, pohlaví i náboženství. Jak se dozvíme díky zřejmě lesbické postavě inspektorky na Zemi, jen orientace měla být výhradně heterosexuální, protože kdo se nemnoží s námi, ten se nemnoží proti nám :) Asi nikoho nenapadlo, že se někdo neheterosexuální může narodit. Navíc rodičovství by to nebránilo. Porodnost je kontrolovaná, pokud nikdo nezemře, nesmí se nikdo narodit, jinak skončí v nejnižší kastě. Dojde na tradiční manželství (po kterém mnozí dnes volají, tak tady to máte), kdy nejde o romantické city, ale počítačem dohodnuté sňatky na základě genetických předpokladů. Cesta vesmírné lodi bude trvat celkem 100 let, takže až třetí generace se dočká jejího cíle. Děj začíná v současnosti, tedy 51 let od vypuštění. Děsila mě představa být v uzavřeném společenství. Kupodivu, až na klasické rozdělení na horní a dolní paluby, se společenství daří žít v poklidu. Žádný pán much. Každý ale projde krizí, kdy se musí vyrovnat s tím, že jeho životní možnosti (na vesmírné lodi) jsou omezeny, kvůli rozhodnutí učiněnými za něj jinými (rodiči). Navíc tajemství stále vyplouvají na povrch a od doby Hry o trůny scénáristé zjistili, že některé postavy mohou být nečekaně smrtelné :o)

Na to, že to je HBO, to vypadá, jako televize… Susan Sarandon jako matka MM, Emily Watson jako její teta… jen ta MM tam tak nějak nezapadá. Uvidíme druhý díl... Díl druhý: nuda.

Prý se třetí díl Dne nezávislosti bude odehrávat hlavně ve vesmíru. Tak určitě. Protože ještě o kapku větší mateřská loď a už nebude mít kde přistát, protože planeta Země jí bude malá :D (Jo, tentokrát to slíznul Londýn, tu máš Brexit, ach, spoiler, pardon.) Jinak v rámci genderových kvót tam je postav ženských dost, jako samozřejmě vetřelčí královna nebo prezidentka USA, nebo Země, já nevím, ono se to u těch Američanů tohle dost stírá, navíc vetřelčích královen je dost, aby bylo i na ty další díly, ostatně kandidátek na prezidentku taky. Ty ženské postavy jsou teda trochu divné, ale darovanému feminismu na zuby nehleď. (Ostatně přežije skoro jen jedna, kvůli romantické tečce, protože kdyby se dali dohromady ti dva kluci, tak by to vypadalo homosexualisticky. Ti se jen perou a vyznávají si lásku.) Pominu-li, že vetřelčí královna kvůli klubíčku letí přes celé vesmíry na Zemi a vůbec… no hlavně scéna, kdy ze všechno toho ničení Země a mezihvězdných válek, lítá po poušti jak porčená a honí žlutý školní autobus jako kočka laserové ukazovátko… no holka. Ups, spoiler, pardon. No vlastně všechny ženy, co přežijí, se spárují s muži. Dokonce i ta patnáctiletá holka s nějakým sedmdesátiletým taťkou. Všechno lepší, než singlovství a homosexualismus! Spoiler, pardon. Tak pardon, dobře! Jedna teplá dvojice tam je. Doktor Okun a jeho ošetřující lékař, co mu asi 7200 dní nosí orchideje a upozorňuje ho, když má holý zadek :o) Šak je pánbůh potrestá.

http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/18/shirley-valentine/

U takových pořadů nikdy nevím, na čem jsem. Myslím, že nejvýstižnější je komentář: "zjistili jsme, že je to úplně naopak než jsme mysleli, ale někdy to funguje tak jak jsme předpovídali". Ženy si pamatují více fakta spojená s emocemi, byly zaměřeny na lidi, kdežto muži na předměty. Říká se, že už novorozenci ženského pohlaví se dívají na tváře, kdežto mužského pohlaví na předměty. Což mě znejišťuje, protože podle mě novorozenci nijak extra nevidí a co já jsem věděl, tak obecně byli zaujatí tvářemi, tedy oči a ústa a předměty, které tyto rysy přijímali. No z logiky věci vyplývá, že novorozenec se potřebuje připoutat k pečující osobě a navázat s ní vztah, proto se také objevuje reflexní (ne vědomý sociální) úsměv. Co by z toho měl, kdyby ho zajímaly předměty více, než matka nebo jiná pečující osoba? Z informací prezentovaných moderátorem a moderátorkou, si muži pamatovali ty od moderátora. Je otázka, kdyby moderátorka nevypadala tak „atraktivně“ a neměla takový výstřih, zda by to bylo jiné, protože sexualizované obsahy (viz reklamy) se obecně nepamatují. Ale v jiných výzkume si muži obecně nepamatují to, co říkají ženy, respektive to nemá takovou váhu, ale to je jiná souvislost, které se v dokumentu nevěnovali. Po podrobnějším prozkoumání se zjistilo, že muži i ženy uvádějí stejný počet sexuálních partnerů/ek i stejně často byli/y nevěrní/é. Osmileté holčičce opuštěné na ulici v rámci experimentu jen ženy pomáhaly. Muži se báli nařčení z pedofilie a měli různé další výmluvy. No je otázkou, nakolik je to naučené chování, protože od ženy se pomáhání očekává a socializují se tak, muži k soupeření. Podle dalšího testu byly ženy empatičtější. Ale z mužů právě jeden boxer od rány měl vyšší skóre, než dvě přítomné ženy… Naopak muž, který se staral o děti tak moc neskóroval… Dobře zachycené bylo, že nejen testosteron motivuje určité chování, ale je to i naopak. U soutěživého člověka se produkuje více testosteronu, u mužů obecně hladina může více kolísat, a evidentně na základě vnějších okolností jako výhra X prohra. Vyšší hladina testosteronu je v soutěžení výhodnější pro vyšší ochotu k riskování, ale příliš vysoká už znamená neadekvátní riskování. Ženy hladinu měli víceméně stejnou. Ale stejně zazněl dodatek, že šlo o průměr, protože jedinci se jinak liší. Testosteron ovlivňuje mozek, ale během 9 měsíců jeho hladina kolísá a mozek se tak skládá z různých „mužských“ a „ženských“ částí, které vytvářejí takovou mozaiku. Tedy nejde nakonec mluvit o „ženském“ nebo „mužském“ mozku. Vtipné bylo, když v experimentu s plenami ženy po přebalení dítě přivinuly k sobě, kdežto muži ustoupili po odvedeném výkonu, prostě hotovo. „Řada mužů trpí problémy s navazováním emočních vztahů.“ Zajímavé bylo ,že opravdu mohou trpět. Není to tím, že by neměli emoce! Jeden muž, který o tom mluvil, že se mu vztahy nenavazují lehce, z toho měl slzy v očích… Nejsem si jistý, jestli vinit testosteron. Ten tatínek prohlásil: "Kdybych si měl vybrat mezi synem a soustruhem, vyberu si syna, ale bylo by to těžké rozhodnutí." A měl problém navázat vztah se svým synem, do doby, než trochu vyrostl. Přitom tento muž jako jediný z mužů po přebalení s dítětem zůstal a navázal s ním emoční kontakt. Jeho hladina testosteronu přitom byla nejvyšší a byl velmi soutěživý. Nikdy nenechá svého šestiletého syna vyhrát a nevadí mu, když kvůli tomu pláče. Ale evidentně díky zkušenosti s ním se něco naučil (ostatní muži pravděpodobně děti neměli, nebylo to znát) a navazuje (emoční) kontakt dobře navzdory svému podceňování. Nedostatek vrozené (?) empatie nahradil učením a rozvojem této schopnosti… Výsledkem bylo, že není jednoduše mužský a ženský mozek, muži a ženy, ale důležité je poznat svůj lidský mozek a své vlastnosti a schopnosti.

70%