Charlie84

Mám pocit, že všichni nízko hodnotící zapomněli kupříkladu všechny fantazy fláky Nika Kejdže posledních let. Tohle jsem se kupříkladu odvážil i pustit, následně dokoukat. Pravda, Diesel má v několika scénách Nickův pekelný účes, dokonce i na bradě...možná i...no každopádně není to žádné terno, ale jako neškodná přiblblá zábava to v zásadě funguje. Ano, místy se to snaží brát vážně. Ano hlavní čarodějnice si nesundá ani svetr. Takže ano, své mouchy to má. Ale vážně, vzpomeňte Ghost Ridera. A máte tady ryzí velkofilm.

Nelituju, že jsem Partyzána viděl, zároveň jsem rád, že mám svou dávku artu pro leden splněnou. Před shlédnutím je dobré počítat s několika věcmi. Nedozvíte se, proč partyzán dělá to, co dělá. Nedozvíte se nic o minulosti kohokoli, vztahy jsou načrtnuté velmi po povrchu, stejně tak fungování komunity nebo vnějšího světa. Partyzán se může odehrávat na Ukrajině stejně dobře, jako v paralelní dystopické minulosti /současnosti /budoucnosti /postapo budoucnosti, popř v alternativním vesmíru. Celé to stojí na Casselovi, který je výborný, ostatní mu zdařile přihrávají. Působivě je vystavěné prostředí, škoda, že se více "akce" neodehrává za zdmi komunity. Najít takhle bizarní exteriéry muselo dát práci, mohly být zakomponovány více. Celkově vzato, první polovina mě bavila hodně, spousta dobrých nápadů, atmosféra a očekávání. V druhé polovině zjistíte, že už to bude v zásadě pouze totéž, se všemi klady a zápory první půlky. Přesto, že závěr nic neobjasní a nikam film moc neposune, stačilo mi to. Lehké doporučení pro ty, kteří přibližně ví, do čeho jdou.

Výpravu televizní inscenace bych přešel. Neznámé herce prakticky ve všech rolích bych taky zvládl. Žádné tempo, inu i takovým filmům jsem už dal slušné hodnocení. Wolf Hall ale disponuje nulovým až záporným dramatickým pojetím, ať se rozhoduje o osudech království nebo někdo umírá nebo někdo pase husy, hrdinové zcela nezúčastněně přikyvují, něco mumlají, nikdo nezvýší hlas, nikdo neudělá rychlý pohyb. Mark Rylance je ztělesněním zenu, což je pro postavu hybatele anglických dějin dosti se nehodící přístup. Lewis nezajímavý. Což tak trochu platí pro celý Wolf Hall, není tam nic vyloženě špatně, ale nevidím ani jediný důvod proč pokračovat. Zvlášť když si filmaři z nějakého důvodu opět vybrali úsek anglických dějin, který průměrný divák zajímající se o historii zná nazpaměť z mnoha jiných filmů a seriálů. To je, tak říkajíc, poslední hřebíček do pomyslné historické rakve...

S finálním Hobitem se vynořuje několik znepokojivých otázek. Ale nejdříve, je zde několik velice vhodně zvolených a umě použitých hudebních motivů. Některé scény jsou dechberoucí. Místy to funguje po emoční stránce. Sice místy, ale když už, tak už. Dialogy nejsou hloupé. Postavy jsou přesně ty správné postavy, které chcete ve fantazy vidět. Címž se bohužel dostáváme k těm otázkám. Proč přesně se to jmenuje Hobit? Upřímně jsem někde uprostřed finální bytvy úplně ztratil nit, o co v tom vlastně jde, co chce kdo dosáhnout a jak. A proč. Triků je tam hodně, a možná proto některé vypadají jako ze starší počítačové hry. Některá zvířátka se dost srandovně pohybují, totéž někteří skřeti, totéž některé lokace. U těch to není až tolik o pohybu, ale fakt, něco podobného jsem viděl v prvním Dragonage v téže kvalitě. Ehm. Překvapila mě příšera, která strhne jistou věž, jakoby vypadla z Třístovky, od kolika že to má přístupnost? Jak jsem psal, že vybrané scény velice dobře fungují, celkově se Hobit bohužel příliš vážně brát nedá. Všichni trpaslíci si z nějakého důvodu před finální bitvou sundají veškerou zbroj, kterou v Ereboru našli a chodili v ní celý film, asi proto, aby na konci každý divák mohl truchlit nad svým vybraným trpaslíkem. Skřeti přijdou s několika strašlivými armádami, ta první rozseká většinu alfské armády a devadesát procent trpaslíků, aby ji pak jejich zbývající dvě stovky porazili, tu druhou porazí... Ehm. Orli. Z čehož se stává taková tradice, vždycky, když se někdo v této sextalogii dostane do úzkých, přiletí orli. Je to nadmíru otravné. Nehledě na to, že Elfové si po většinu filmu cvičí strašlivé netopýry, které pošlou do bitvy po tisících...aby se následně v bitvě už prakticky neobjevili. O tom, že strašlivý Azog na své skále, kterýžto má parádní výhled, že tento výhled nevyužije k tomu, aby nechal trpaslíky a Elfy pomlátit mezi sebou a vběhl na ně následně. To by to pak orli těžko zachraňovali. A na konci bychom truchlili nejen nad těmi trpaslíky. A měli bychom z toho jiný film. Rozumějte lepší. Je toho mnoho mnoho mnoho, proč finální Hobit na těch dvou hodinách selhává. Možná s vydáním režisérské pětihodinové verze se něco vysvětlí, leč u toho již nebudu. Nechápejte mně zle, je to výborné fantazy a díky za něj. Ale má to své limity, a není jich málo. Takže tak. Legolas pobavil.

Za mě nejzábavnější počin 2015. Duo Eisenberg Stewart k sežrání. V několika málo momentech sice Kristen sklouzne k serióznímu herectví, což diváka krátkodobě zděsí...ale záhy zase naskočí na původní zběsilou vlnu a jede a jede. A jede. A jede. Jeeeedeee! Úlet:)

Když natočíte film o irských bratřích chovajících plemenný skot a prodáte to do distribuce (Berani), máte okamžitě na nejen festivalových růžích ustláno. Je to přece jen dost výjimečné téma. Vzestupů a pádů cool gengsta chlapíků máme každý rok několik, takže natočit něco zapamatováníhodného není jen tak. Samozřejmě výhodou je, když máte k ruce Deppa, který se už dlouho těší, až si odmaluje xicht, sundá orlí pera a srandovní trojcípý klobouk. OK, odmalovat xicht si nenechal. Ostatní ale šlo pryč a prospívá mu to. Další jména mu zdárně sekundují, veskrze nenápaditá, ale trefná hudba buduje atmosféru a pak už se jen seká dříví a lítají třísky. Mohlo to být víc příběhové, méně mozaikoidní, více emotivní...no, takových více nebo méně bychom našli...ale vem to čert. Celkově čtyři především za lehce nestandartní vymezení rolí v příběhu a postavu Johna Connollyho. Potěší, když ve filmu podle skutečných událostí postavám věříte, že nějak takhle to třeba i mohlo být. I když spíše asi ne:) Stopáž je jak je dnes zvykem přepálená, poslední třetina před vyvrcholením tak působí již lehce úmorně. Ale cokoli škrtat by byla škoda, takže promíjím.

Tohle mě úplně, ale úplně minulo. Z postav mě zaujali asi...jedna..a nesmál jsem se. Já chápu, že se občas divácké nároky na humor minou s představou o tom, co je vtipné (Wet hot american summer), ale většinou alespoň poznáte, aha, tady jsem se měl smát. YMAA až na výjimky NEOBSAHUJE žádný humor. A představa autorů, že se budu upřímně zajímat, kdo je čí syn, kdo matka a kdo Ježíš...to by na to asi museli jít trochu jinak. Po třetím dílu YMAA jsem se cítil jako když se probudíte a říkáte si, to se mi zdála fakt hrozná blbost, ale bylo to hezky barevný. Inu, sny mají fakticky pět vteřin, takže se to dá přežít. A ještě si přitom pospíte. YMAA má celou sérii a prospat se u něj můžete taky. Těžko to brát jako pozitivum. PS: Představu, že splácáte 6 žánrů dohromady a jen proto to bude zábava, tak tu nesdílím...

Předloze to vysoko nesahá, ale i přesto je třeba konstatovat, že se to konečně povedlo. Po zdařilých, leč místy rozpačitých Vikings, jsme se dočkali prvního důstojného vejletu do země, kde osud řídí všechno. Jo jo...:)

Dosti odlehčená zábava, která mě zručně vtáhla a ač se nedělo nic převratného, kucí i holkí byly sympatiční, nezahledělo se to příliš do sebe = hlavní záhadná EMO protagonistka nebyla otravná a člověk tak nějak chápal, proč hlavní ňouma dělá to co dělá. Fakt nečekejte zázraky, ale jako odlehčený pohodový film na večer s nenásilným teen poučením ok. Kdybych na tohle koukal v patnácti místo žána klóda, asi bych se necítil nijak ochuzený...

Dokud se řeší rodinné problémy, aneb kdo nám ojel naši robotickou uklízečku, šlapou Humans na jedničku. Jakmile se ale z pole rodinného dramatu přesuneme k velkým sci-fi tématům, měl jsem chuť přetáčet. V posledních 2 epizodách prakticky pořád. V druhé polovině začne výrazně selhávat i dramaturgická stránka, všechny překvapivé skutečnosti jsou nám podávány formou velice nezáživných dialogů a to, jak se všichni postupně schází v jedné konkrétní kuchyni, aby pronášely věty typu: Och, naše ztracená sestra! Uch, naše nová matka! Ejchuchu, náš znovunalezený bratr...k smíchu? K pláči? Lehce trapné? Těžce trapné? Dost možná. Humans nejsou špatný seriál, ale držte očekávání raději nízko. Jako rodinné drama povětšinou nadprůměr, jako sci-fi, inu, to už je jiná písnička. A je zpívaná místy až překvapivě falešně...