Djoker

Předem domluvená komedie na diváka v podání páně Klusáka a ochotnického herce, který se zatím snažil ukojit své pudy hlavně na Youtube. Sdělení je zřejmé, záleží jen na vás, zda přistoupíte na režisérovu.hru. Nasazení nového přítele Daliborovy matky, z kterého se samozřejmě vyklube nácek, je strašně okaté. Skutečně by mě zajímala původní dohoda Klusáka s Krupičkou, která vzala za své při finále v Osvětimi. Dalibor je určitě nácek a hlavně dement, ale řekl bych, že původně mělo jít o další rádoby osvětu národa ve stylu žumpy TV Barrandov, kde ochotníci předstírají, že jde o reálné příběhy. Blb Krupička by z toho vyšel pouze jako další zoufalec, který touží být před kamerami v záři reflektorů.

Uznávám, za ten výraz na konci, to asi stojí. Divák čeká, že se ještě něco stane, ale závěrečné titulky jsou krutou realitou. Skutečně bych tomu nevěřil, ale kdejaká vánoční pohádka má drtivější finále než toto rádoby vizionářské sci-fi.

Pevně věřím, že když už se ČT po letech podaří něco zajímavého, tak dojde i na další řadu. Jedná se především o případy z první dekády pro revoluci a jde skutečně o svinstva nejhoršího kalibru. Mnozí lidé si tady vyložili příchod demokracie a kapitalismu opravdu svérázným způsobem. Pojmy jako Orlické vraždy, Kolínský gang, Stodolovi nebo Roubal rezonují společností i po letech a při sledování záběrů rekonstrukcí z místa činu mrazí. Výpovědní hodnotu o stavu doby mají však i tématické díly o vraždách policistů či rodičů. Rozhodně by stálo za úvahu pokračovat i s méně známými případy.

Možná to začne jako nízkorozpočtová pohádka ze severu, ale s přibývajícími bitvami, která jsou daleko za hranicí televizní dokonalosti, se Vikingové staví do pozice naprosto dominantního hráče dramatických seriálů. Zatímco postavičky Hry o trůny stále melou o ničem, případně jdou a melou o ničem, tak Ragnar a spol. neustále plánují, plují, intrikují a bojují. Prim zde samozřejmě hraje testosteron a nádherná příroda. Mezi nejlepší postavy se však řadí i dvě ženské. Nezkrotná Lagertha i éterická Helga jsou velkými taháky každé scény. Rozdělení děje na více linek ve stylu výše zmíněného seriálu moc bodů nepřineslo. Dalo se to čekat, nudu mnoho lidí nevyhledává. Čtvrtá série je skutečným oříškem na hodnocení. Velký prostor pro nové postavy, z nichž některé baví, některé vytáčí, znovu rozjetí děje na více linek, odstranění hlavní postavy, stažení linek do jedné a epické bitvy bez zbytečných efektů, zato s brutální hromadou komparzistů. Pokud se v závěrečné sérii podaří tvůrcům ospravedlnit dosavadní velký prostor pro naprosto neuchopitelnou postavu, mohlo by jít o velkou pecku. Vzhledem k charakteru postavy mám obavy, že se to nepodaří. S1 - S3: 85% S4: 80%

O dementech pro dementy. Gratulace všem stejně postiženým. Zívačka od začátku do konce. S1: 5%

Ve zlaté éře záporných seriálových postav přišel Showtime s kontroverzním doktorem Mastersem. Mělo jít o další jasnou trefu do černého. Byl jsem u toho a vlastně poprvé jsem si uvědomil, že jednou ten přešlap musel přijít. Předchozím záporným charakterům jsem fandil, ale Mastersova postava měla být tak moc záporná, až to začalo být otravné. Jeho chování ani jeho práce v divákovi žádné sympatie nevyvolají a Sheen zase nedodá potřebné charisma. Nebýt božské Lizzy Caplan, tak mnoho důvodů ke sledování člověk nenajde. Hodně to zachraňují i zajímavé vedlejší postavy a každá minuta bez Masterse je dar. První série byla pro mě i konečnou. Po třech letech jsem si vzpomněl, že bych mohl seriál ohodnotit. To asi hovoří za vše. S1: 60%

Vorlovo vykoupení z věznice depresí a hlavně návrat mezi českou režisérskou elitu. Film, který potřebovali vidět tisíce lidí a kasovní úspěch to jen potvrzuje. Až jednou Vorel natočí snímek s podobně silnou myšlenkou a zároveň se vykašle na postsynchrony přímo od Trošky, půjde konečně o naprostou dokonalost.

Konečně vím, jak se cítí divák při sledování Harryho Pottera bez znalosti předlohy. Rowlingová znovu nabízí gejzír nápadů i mnoho postav, zvířat, kouzel a zajímavých míst, jenže dvě hodiny na jejich prezentaci jsou zatraceně málo. Pak dochází k situacím, kdy někdo zřejmě významný říká něco zřejmě důležitého, ale člověk to nepobere, protože mu to Yates předhodí dosti nevybíravým způsobem. Naštěstí mám ještě pár kouzelnických pojmů v paměti, takže jsem nehořel úplně celou dobu.

Tentokrát už tam zůstaly opravdu jen oteklé psí koule, ale překvapivě je to zábavnější než dvojka, která vsadila vše na britskou strojenost a snobství, což úplně nevyšlo. Pokračovatel rodu Wilderů však i zde dostane nepříjemné soupeře v podobě víry, abstinence, vojenské poslušnosti a sexuální zdrženlivosti, které samozřejmě stylově rozmetá. Jelikož jsme zpátky na americké půdě, tak se série vrací ke kořenům a nechybí brutální nálož koziček a fekalit všeho druhu.

Návrat legendárního Van Wildera se bohužel nekoná. Z původního castu zbyl pouze Kal Penn a jako bonus oteklé psí koule. Taj se od svého mentora hodně naučil, takže většina filmu stojí jen na jeho nabytém sebevědomí. Divák si tak musí vystačit se stále lehce nesmělými krůčky před kamerou v podání Lauren Cohan, které však stačí provětrat svoje hlavní přednosti.