Djoker

Šteindlera jsem celkem uznával do doby, než si začal ulítávat na teplým přízvuku v rodinném paskvilu jménem Gympl. Tam mu nedošlo, že mluvit jako buzna není z dlouhodobého hlediska příliš zábavné a je potřeba dodat i obsah, což se u nováckých seriálů podaří tak jednou za pět let. Bohužel mu nedošlo ani to, že převlekové komedie už dávno neletí. Kdyby se jednalo alespoň o originál, tak tomu jednu pecku za snahu dám, ale jako vykrádačka s českými reáliemi to nestojí ani za zmínku v programu. Šteindler má paruku, sukni, vytahaný umělý kozy a čeká, že 50% je hotovo. Haha, není. Když navíc většina scének stojí na převlecích i ostatních postav a fórky se zase týkají výhradně peněz, práce a sexu, tak je asi všem jasné, že u stokrát omleté trapnosti není potřeba ztrácet čas. Naprosté dno.

Nic senilnějšího jsem v životě neviděl. Jedna věc je, že si pražští scenáristé myslí, že všichni na vesnici chováme slepice a celý den jsme navlečený v montérkách a flanelových košilích, ale postavy prezentované v Počátcích jsou hnány až na samou hranici lidské demence. Všechny ty debaty v hospodě nad situací v obci a neustálé divení se tomu, jak je okolní svět krutý, úplně trhají uši. Nejenže tak nikdo nemluví, ale realitě se to ani neblíží. Vrcholem je pak přihřívání polívčičky stereotypů u postavy podnikatele, který je sice také naprosto tupý, ale občas prohodí nějaký drsný kalkul, aby se poctivý člověk měl nad čím ošívat. Samozřejmě ani tady nechybí šišlající a dobrácký dement, který je zřejmě v každé správné obci. Vstup do této seriálové charity by měl znamenat kariérní sebevraždu, jenže i tady platí výmluva na údajně vysokou sledovanost. Senilita už asi frčí i u mladších ročníků.

Na Raye Donovana jsem si nevzpomněl, jak je rok dlouhý. Navíc jsem ani neměl potřebu jet druhou sérii souběžně se zámořím, takže mě ihned napadlo, jestli jsem celý projekt trošku nepřechválil. Naštěstí opak je pravdou a druhá série strká tu první do kapsy. Rayovi se začíná bortit vybudovaná pozice a musí začít nekompromisně pálit mosty nejen s kolegy, ale i rodinnými příslušníky. Životní linky jeho bratrů dostaly více prostoru, jsou propracovanější a se silnější dopadem na diváka. Konečně to schytají i postavy, ke kterým už máme vybudovaný vztah a jejich odchody jsou tak emocionální pecky. Voight je stále famózní a nesmělé výkřiky o jeho životní roli nejsou rozhodně jen tak do větru. Díky množství vedlejších postav se Ray dostává do nekonečného kolotoče průserů, ale zároveň je vše krásně přehledné a na sebe logicky navazující. Pro mě byla jasným vrcholem rodinná oslava a hlavně její finále. Kdo má dar působit podobné rozkoly, tak u samotného závěru zažije nirvánu. 1. série: 85%, 2. série: 95%, 3. série: 90%, 4. série: 85%, 5. série: 80%, 6. - 7. série: 85%.

Film, který si zaslouží dvě roviny hodnocení. Hanekeho sdělení, že každý jedinec, který se veřejně chvástá tím, jak hrozně ulítává na filmech, které jsou plné násilí, krutosti a krve, by se měl spíše léčit, je trefné. Těmto exotům jde samozřejmě ve většině případů jen o to, aby byli něčím pro okolí zajímaví. Já jsem ve 12 letech na podobných filmech také ujížděl, ale je potřeba trošku dospět, klauni. K samotnému filmu nemám příliš výhrad. Atmosféra je znepokojivá, herci se ždímou, přepálené/přetažené scény jsou působivé a ani moc nenudí. Ovšem některé prvky Hanekeho sdělení se mi nelíbí, jsou až moc na očích, zřejmě proto, aby je každý pobral. Pittovo otáčení k divákovi bych ještě zkousnul, ale přetáčení a stupidní zamyšlení nad filmem na lodi už fakt ne, a tak mi z toho bohužel vychází jen lehce nadprůměrný film. Kdyby Haneke odhodil berle pro tupce a vystačil si jen se závěrečným pohledem na diváka, mohl z toho být o dvě třídy lepší film.

Homeland stojí na stejných základech jako Dexter. Tajemná hlavní mužská postava s charismatickým hlasem, sexy ženuškou a dětmi, s kterými to příliš neumí a vyschízovaná hlavní ženská postava s častými fucky. Pomalejší tempo první série mi vůbec nevadilo, protože postupné odkrývaní minulosti a Brodyho neobratnost v rodinném kruhu mě bez problémů donutily hltat každé slovo. Pokud jsem u Dextera žasnul, jak tvůrci ždímou Michaela a Jennifer, tak tady jsem nestačil zírat a už naprosto chápu tu záplavu ocenění. Vrcholem první série byl pro mě Brodyho telefonát s dcerou, tam se šlo až na dřeň. Druhá série zvýšila tempo, přibylo akce a celkově o kousek převýšila tu předchozí, jenže to už je tak trošku u Showtime pravidlo a u mnoha jejich hitů druhá série sice zvýší laťku, ale zároveň zůstane předčasným vrcholem seriálu (Dexter, Californication, Weeds). Homeland není látka na osm sérií, takže věřím v soudnost tvůrců, ale na tu třetí se těším neskutečně... Samozřejmě šla laťka dolů, klasika. 1. série: 90%, 2. série: 95%, 3. série: 75%, 4. série: 70%.

Pasáže v současnosti s Blažkem jsou tragické, plné scenáristické křeče a hlavně product placementu, v jehož umisťování do děje jsme definitivně ten nejjalovější národ. Pasáže s Mádlem jsou o hodně lepší, člověk se u nich sice neumlátí smíchy, ale jeho chemie s Josefíkovou funguje a hlavně z něho vyrostla parádní držka, která vás prostě baví. Nechci rozebírat, jak moc se tvůrcům podařilo přenést rok 1989 na plátno, protože jsem se v něm teprve narodil, ale nemůžu říct, že by mě něco zvlášť iritovalo. Jako ignorant sociálních sítí navíc musím uznat, že mě jeho komunistická verze pobavila a Josefíková je k nakousnutí.

Spoilery. Hlavní problém Caramoanu spočívá v tom, že fans nejsou skuteční fans a favorites nejsou skuteční favorites, i když se to Probst snažil stále trapně zdůrazňovat. Přišlo mi, že polovina fans viděla Probsta podruhé v životě. Erik a Cochran jsou skuteční fans, ale rozhodně nejsou favorites, stejně tak Brandon a Dawn. Procpání Fran kvůli Phillipovi je pak ukázkou naprosté demence pana Probsta. Jinak by se celkově nejednalo o úplně špatnou sérii. To, že se ke konci dost zvrhla, je věc druhá, ale k tomu se dostanu. Dalším velkým selháním (Probsta) je ženský cast fans. Milf + čtyři mladé holky, z toho tři blond. WTF? První polovina opravdu nebyla špatná. Favorites začali drtit fans, Phillip jel podle BR rules a začal šaškovat se svým týmem. Malcolm se připravoval převzít otěže hry a Corinne se to chystala rozjet ve svém bitch stylu. U fans mě bavil sice jen Reynold, ale to jeho ego mi někoho připomínalo, takže jsem mu začal fandit. Jak jsem Corinne nesnášel v Gabonu, tak tady uznávám, že její vypadnutí zapříčinilo tragický úpadek celé série. Pár bláznivých kmenovek mě sice zkusilo přesvědčit o opaku, jenže pravidelné vypadnutí osoby, která měla charisma a snahu hrát místo osoby, která je na přes držku, mě zase pomalu utvrzovalo v tom, že to skončí hodně špatně. Posledním hřebíčkem do rakve bylo vyřazení Brendy. Nic nechutnějšího jsem od pověstné ukázky, jak negr umí držet slovo na Fidži, neviděl. Dawn si veškeré urážky a ponížení zasloužila, a jelikož finálová pětka byla celá k smíchu, tak jsem za Cochrana vlastně rád. Jeho sebeshazující kecy, které používá jako obranu proti okolnímu světu, mě zase bavily, i když jeho údajná geniální znalost hry byla už dost otravná, stejně tak jeho lezení do prdele Probstovi, který si to jako správný egomaniak užíval. Kvůli kamarádíčkování s Probstem je Cochranovo vítězství sice podezřelé, o nadržování režie ani nemluvím, ale je rozhodně lepším vítězem než ta držka, která schovává svou nechutnou povahu za rámec hry. Favorit: Brenda, Oblíbenci: Phillip, Reynold, Cochran, Sherri, Hope.

Spoilery. Hned na začátek říkám, že Filipíny pro mě nejsou nejlepší sérií od Heroes vs Villains a nadšení komunity mě překvapuje o to víc, když se tak vyřádila na One World, který třeba mně vůbec nevadil. Shrnu základní body. S fanoušky se shodnu na tom, že rozdělení na tři kmeny bylo dobrým krokem, stejně tak šance pro tři evakuované a mnoho nových soutěží. Cast na první pohled zajímavý a hlavně různorodý, ale ty vaše skvělé hráče opravdu nevidím. Matsing tragédie. Nepoučitelný a neschopný Russell, tupec Zane, pánbíčkářka Roxy, přefouknutá Angie, z které mi fakt nestál, narozdíl od naprosto božské RC. Tantang taky nic moc. Michael je pro mě stále ikona Survivora a RC byla kouzelná, ale nechutné trio Abi, Pete, Artis bylo na zabití. Vrcholem je pak uřvaný příběh jedné televizní hvězdy, která měla hrozně těžký život. Kalabaw tak jasně nejlepší. Jonathan baví a vypráví, Carter ne tak slizký, jak vypadá. Jeff mohl být za borce, bohužel řešil navrátilce, tak je za blbce. Dawson a její skoky na Probsta jsou už teď legendární. Malcolm a Denise těžce efektivní duo. Denise je určitě jedna z nejlepších žen ve hře vůbec, bohužel sympatie na bodu nula. Malcolm je možná svěží vítr, ovšem ikona ani zdaleka ne. Kmenovky díky mini aliancím bláznivé a zajímavé, ale kvůli nesympatickému osazenstvu nijak nervy drásající. Favorit: RC, Oblíbenci: Michael, Jonathan, Malcolm, Dawson.

Spoilery. Možná za to může řada negativních ohlasů, která mě připravovala na nejhorší sérii Survivora, ale paradoxně mi One World nepříjde tak špatný a nemůžu si pomoct, ale v konečném zúčtování se mi zdá dokonce jako jeden z nejlepších zástupců Survivora. Slyšeli jste vůbec o Thajsku? To je skutečný humus, tam se mi z hráčů i průběhu hry zvedal kufr a ne tady. Rozdělení na může a ženy znovu pobavilo. Nevím proč, ale sledovat, jak chlapi dostanou na prdel od ženských, mě prostě nikdy neomrzí. Cast působí sice jednotvárně (playboys + playmates), jenže přináší neskutečné množství zábavných situací (demence namakanců, Coltonovy ponižující komenty, gradující women power). Z chlapů jsem fandil Troyzanovi, který svým nasazením připomínal ty největší hráče Survivora, pak už nikomu, protože namakanci byli spíš pro pobavení, Tarzan rádoby intelektuál, Leif sice bojovník, ale hrozně hloupý a Colton až moc rozmazlený spratek, i když pobavil. U holek bylo favoritek hned několik, protože tak dobře poskládaný tým jsem dlouho neviděl. Vyzdvihl bych tři. Tou první je samozřejmě Kim. Naprostá dominance od začátku až do konce. Zpočátku to řídila z povzdálí, ke konci už jasná favoritka v čele všeho dění, z které šek na milion přímo zářil. A její dokonalé oči už rozebírali jiní. Jeden z nejzaslouženějších vítězů. Já bych to ale klidně dal Chelsea, nejkrásnější holce v Survivorovi ever. Měl jsem sto chutí sednout za pokladnu a ten meloun pro ni vydělat. Pak jsem si ale uvědomil, že se 200 let těžko dožiju a práce za 8 hrubejch mě nikdy nebrala. Mým novým ženským ideálem však zůstává i nadále. Další v pořadí je sympatická Sabrina. Těžko se pak divit, že finálová kmenovka je pro mě tou nejlepší ze všech a hlavně bez jediného mamlase, který tam nemá co pohledávat, což se stávalo skoro pořád. Právě tam mi došlo, že těch pět hvězd prostě dám, pro mě nejpodhodnocenější série. Favorit: Chelsea, Oblíbenci: Kim, Troyzan, Sabrina, Monica.

Spoilery. Návrat dvou hvězd mě znovu potěšil. Ozzy patří mezi moje nejoblíbenější hráče vůbec a na Coache jsem zase změnil názor v Hereoes vs. Villains, takže jsem byl zvědavý jakou cestou se vydá tentokrát. Ozzy podle očekávání znovu dominoval v soutěžích i táboře. Byl jsem také zvědavý na jeho údajnou aroganci. Nebudu tvrdit, že jsem ji neviděl, ale zrovna on si to opravdu může dovolit a nebylo to nic strašného. Bohužel nejdůležitější soutěž projel, takže se neopakovalo velkolepé vítězství z minulé série. Na druhou stranu je nutno dodat, že soutěže, šité jemu přímo na míru, také nechyběly. Coach sice pokračoval na náboženské vlně a v kecech o poctivosti, ale bylo vidět, že si to znovu neskutečně užívá a stmeluje kmen. Když pak v nejdůležitější fázi přiměl Cochrana přejít, tak bylo jasné, že hraje svou nejlepší hru a vítězství není daleko a taky nebylo. Bohužel se ke konci trošku sesypal, hrál zoufale na všechny strany, krmil Ozzyho soubojem titánů ve finále, místo aby vyloučil šedou myš, která neměla žadné nepřátele v porotě. Shrekova nevěsta je snad tím nejhorším vítězem. Celá finálová trojice to slušně schytala. Zásluhu na tom měla drsná porota, která si nebrala servítky a málem z finále udělala slzavé údolí. Mezi zajímavé hráče bych zařadil klauna Cochrana a také Brandona, který sice hrál naprosto tragicky, ale jeho vnitřní souboj dobra se zlem byl epický. Favorit: Ozzy, Oblíbenci: Coach, Whitney, Cochran.