p6qwre

Není divu, že tento film nešel do kin, ale rovnou do TV? Ne, je s podivem, že si některá televize tento film koupila. Marťané si potřebují ze Země odvést několik žen, aby si mohli pohrát s jejich DNA a zachránit tak svoji vymírající populaci. Na 100 mužů se totiž na Marsu nyní rodí pouze 1 žena. Naštěstí Marťané vypadají stejně jako my, mluví anglicky, obleky jim perfektně padnou, znají rádio, televizi, benzínky, kino, auta, prostě všechno. A ovládají hypnózu. 5 návštěvníků z Marsu má 24 hodin na to, aby přemluvili, nebo zhypnotizovali 5 žen s perfektním genomem (především to musí být krasavice). Takže o tom to celé je, děs běs. Všichni hrají moc špatně. Když mají na sobě skafandry, vypadají Marťani legračně. Vědecké pracovnice se po tiskové konferenci touží projít s neznámým reportérem, neváhají ho hned vzít za ruku a ještě ten stejný den so do něj zamilují. Plukovník Bob Page je velký blb a navíc strašně přehrává. 10 minut z celkové délky filmu jsou záběry na několik letadel, vypůjčené z vojenského archivu. A i když se to nezdá, je tento film nuda.

Škoda. První třetina je skvělá. Harry Belafonte velmi přesvědčivě zahrál osamoceného muže, možná posledního živého člověka, který se prochází liduprázdnými ulicemi Manhattanu a snaží se z toho nezbláznit. Některé scény dokonce byly inspirací i pro další filmy, např. Charton Heston si v The Omega Man (1971) také "vypůjčí" nové auto přímo z obchodu a projede s ním výlohou, také si do svého bytu nastěhuje figuríny z obchodu s oblečením, aby si s nimi mohl povídat. Druhá třetina je už úplně o něčem jiném, romance, ale také povedená, úsměv Inger Stevens je odzbrojující:). Ale ten závěr jsem už vůbec nepochopil. Kritika rasismu, předsudků, násilí: proč ne, ale scénáristovi se to nepodařilo do tohoto příběhu a hlavně pro tyto postavy napsat tak, aby to bylo věrohodné. A to spolu se závěrem, který prý režisér kvůli tlaku studia MGM změnil, a který je pro mne dost nelogický, celý film sráží dolů.

Nahá Ochô ve zpomalených záběrech tančí mezi skupinou nepřátel a za doprovodu pohodové hudby jim zasazuje smrtelné rány mečem. Krev stříká na její ruce, stehna i prsa. Když hudba dohraje, všichni ti drsní hoši to mají za sebou. A proč si to nedat ještě znovu, tentokrát pouze nahoře bez, naboso a na sněhu? A nebo bičování polonahé a svázané Ochô v kostele, pod velkým obrazem s Ježíšem, tentokrát za doprovodu varhanní hudby. Exploitation film, který se nebere vůbec vážně? Určitě ano. Umělecký exploitation film? Možná…

Nejdříve Godzilla bojuje proti Rodanovi. Godzilla bere do tlapy kus skály, háže po Rodanovi, ten odhlavičkovává a skála končí mimo záběr kamery. Godzilla kope do hromady kamení před sebou a opět úspěšně strefuje Rodana, většinou do hlavy. Rodan se chvíli tváři jakoby omráčen, ale pak se oklepe, stoupne si na zadní a mocně mává křídly. Vytvořený vichr zahání Godzillu o dobrých 50 metrů zpět. King Ghidora nejdříve svými třemi hlavami, ze kterých šlehají jakési elektrické výboje, úspěšně spaluje Mothru. Po zásahu a následném výbuchu se Mothra vždy proletí hodně vysoko a daleko vzduchem. Pak Ghidorah spaluje Godzillu, ta poskakuje na jedné a pak na druhé noze a tváří se, jako by jí to lechtalo:)...atd, atp. Škoda, že trvá tak dlouho, nežli dojde k prvním soubojům, na druhou stranu i ta první polovina filmu není nudná a obsahuje několik vtipných scén.

René Laloux opět vytvořil barevný fantastický svět. Krajina plná bizardních rostlin a skalních útvarů, město v podobě lidské hlavy vytesané z kamene, prapodivná ochočená zvířata bojující po boku obyvatel Gandaharu, černí roboti, obří mozek žijící na ostrově uprostřed moře a podivní mutanti, kdysi lidé, žijící v podzemí. Těmi se mimochodem inspirovali i tvůrci seriálu Futurama. Na druhou stranu už chybí hudba Alaina Goraguera, která tak skvěle dotvářela atmosféru ve Fantastické Planetě. Tempo vyprávění je hodně pomalé a příběh s časovými paradoxy mi přišel trochu překombinovaný.

2,5*. Prý se jedná o možná nejlepší film od Curta Siodmaka. Problém je, že jsem kvůli názvu očekával spíše nějaké zábavné Monster movie. Ale toto je hodně upovídaný film o vědcích, kteří koumají, hledají, zkoušejí, experimentují a hodně riskují. Stále mluví o magnetismu a radioaktivitě a o tom, že jestli nenajdou řešení, do konce světa už moc času nezbývá. Dobře zahrané, žádné béčko. Jenže kromě finále, ve kterém jsou použity záběry z německého filmu Gold (1934), se to občas vleče bez napětí...

Dokument sestavený ze záběrů z amerických (většinou) b-filmů (především) z 50. - 70.let. Tématicky je rozdělen na 10 kapitol: Gorillas, Aliens, Giants and Tiny People, A Tribute to Ed Wood Jr., The Brain, Musical Memories, Technical Triumphs, Troubled Teens, Getting High in the Movies, Monsters. Seznam filmů, z nichž jsou zde záběry, je např. na imdb nebo na wikipedii. Nejzábavnější mi přišly záběry z filmů s monstry či přerostlými lidmi, např. The Deadly Mantis (1957), The Giant Claw (1957), The Amazing Colossal Man (1957), Monster from Green Hell (1958). Nechybí záběry ze tří klasických filmů od Eda Wooda. Hodně bláznivé jsou i scény z filmů Marihuana (1936) a Reefer Madness (1938). Kromě b-filmů je ale v dokumentu zmíněno i několik zásadních sci-fi klasik z té doby, především The Day the Earth Stood Still (1951), Creature from the Black Lagoon (1954), The Incredible Shrinking Man (1957), The Fly (1958) a The War of the Worlds (1953).

Název filmu i jeho první minuty mne hodně navnadili. Černobílý obraz se výborně hodí na zobrazení prvních okamžiků po "konci světa". Na silnicích stojí auta s mrtvými řidiči, na chodnících leží mrtví chodci, za dveřmi všech domů je absolutní ticho...Když se ale začne rozvíjet příběh několika lidí, kteří přežili, veškerá atmosféra je v tahu. Možná proto, že jejich nepřátelé nepůsobí ani mocně, ani děsivě, ani inteligentně. Hlavní hrdina před nimi musí několikrát zachránit svoji vyvolenou, to je sice vcelku běžné klišé, ale zde mi vadilo, že jeho vyvolená byla opravdu maximálně neschopná jakéhokoliv samostatného logického uvažování, natož rozhodování či dokonce jednání. Chápu, že se tak často dostala do situace, kdy ji bylo potřeba zachránit:). Virginia Field si s touto rolí příliš neporadila a předvedla dost slabý herecký výkon. Závěr mi přišel hodně uspěchaný a vlastně vůbec nic nevyřešil ani nevysvětlil.

Předlohou filmu je novela Donovan´s Brain, kterou v roce 1942 napsal Curt Siodmak. Ta se dočkala několika zpracování, poprvé v roce 1942 jako The Lady and the Monster, nejznámnější je však tato verze z roku 1953, uvedená pod původním názvem. Roli manželky Dr. Coryho zde hraje Nancy Davis, která si už rok před premiérou vzala Ronalda Reagana.__Musím uznat, že příběh je to opravdu bláznivý. Dr. Cory udržuje v akváriu naživu mozek pana Donovana, dostane se pod jeho vliv a začne se chovat jako by byl Donovanem. Lew Ayers je ve své roli velmi přesvědčivý a výborně hraje přerod osobnosti Coryho do Donovana. Gene Evans hraje pro podobné filmy typického veselého týpka, podobná postava mne někdy docela štve, ale zde to funguje velmi dobře. Trochu mne sklamal závěr, který řadím do kategorie "to se může stát opravdu jen ve filmu". Model mozku je taky nic moc, zvětšuje se a světélkuje, což působí nechtěně legračně. Jinak jde ale mezi sci-fi z 50.let o nadprůměrný film.

Sci-fi od společnosti Hammer. Klasikou se staly především filmy s prof. Quatermassem 1, 2, 3. The Damned mi nepřijde ale ani moc jako film od Hammeru, režisér Joseph Losey ho natočil hodně po svém. Hlavním tématem měl být vládou financovaný a podporovaný tajný vědecký projekt. Jenže celých  prvních 25 minut se jedná o kombinaci naivní lovestory (znají se den a on už se ptá: „will you marry me?“) a příběhu motorkářského gangu. Dost hrozné, především dialogy a nepochopitelné chování postav. Postupně se ale přece jen děj dostane k hlavnímu tématu, což je jenom dobře. Překvapivý závěr hodně věcí vysvětlil a scény, jak vojáci v ochranných oblecích chytají sedmileté děti patří k těm, které si budu nějakou dobu pamatovat.