Gandahar

Lepší než The Fantastic Planet. Na takto rozmanitý svět člověk potřebuje hodně fantaskní představivost a Laloux jí má. Škoda, že jí nevyužil víckrát. Velmi mi připomíná různé světy vytvořené scifi spisovateli staré školy s takovou tou promyšleností do detailu (předlohu jsem na druhou stranu nečetl, takže netuším kolik si toho Laloux dotvořil sám). (05.07.2010)

Vidím, že to tady skoro všichni srovnávají s Divokou planetou, ale tu já zatím neviděl. Každopádně Gandahar mě hodně zaujal. Sice je to teda víc fantasy než sci-fi, animace není bůhvíjak pormakaná a do nějaké 20 minuty jsem se s tím smiřoval, ale pak mě to dost chytlo a až do konce nepustilo. Překvapivě to má dost silnou atmosféru, chytře vymyšlený příběh, zajímavý děj a i na nějaké filozofování dojde, třeba ohledně rozdílů mezi světem bez moderních technologií a světem, který je složen jen z moderních technologií. Do toho je tam dobře vybraná hudba a fascinující fantazie režiséra, protože ten svět je plný zajímavých nápadů. Líbilo se mi to dost a své kouzlo to rozhodně mělo. Své vady taky, ale těch není moc a protože mě tenhle podivný svět z nějakého záhadného důvodu fascinoval, trochu nadhodnotím a dám slabých 5*. Jsem zvědavý na Divokou planetu. EDIT: Trochu se mi to rozleželo v hlavě a nakonec dám spíš jen 4*. Ten začátek mě moc nebral a celkově to mohlo být trošku svižnější. (03.10.2020)

Ano. Takto má vypadat skutečná sci-fi. Je tristní, že jí není dopřáno větší pozornosti. Je to ale asi dáno tím, že Gandahar nabízí místo prosté akce naopak autorovu imaginaci - a ta se zpravidla spíše odsouvá do pozadí. Gandahar je jeden z nejlepších zástupců svého žánru, který bych s klidným svědomím řadil vedle Kubrickovy Vesmírné odysey nebo japonského filmu Ghost in the Shell. Ty čtyři hvězdičky jsou vlastně nadsazené, protože podobných námětů je v tištěné podobě mraky. Ale na filmovém plátně, kde vládnou Vetřelci, Matrixové a Blade Runnerové (a to jsou bezesporu ty lepší snímky) je Gandahar zjevením. Souvisí to pravděpodobně i s tím, že zachovává původní Asimovovu představu o cizích světech a nepřekrucuje ji do masového mainstreamu, jako se to stalo s jinou jeho klasikou Já, robot. Nakonec bych ještě rád podotknul, že po dějové stránce Gandahar připomíná jiný kreslený film a to Oheň a led od R. Bakshiho, který sice není na tak vysoké úrovni (a navíc se jedná o fantasy), ale přesto bych vám ho doporučil, pokud vás Lalouxův snímek oslovil (29.01.2008)

Veľmi ma mrzí, že som Gandahar nevidel ako dieťa, prípadne v prvých rokoch teen veku, pretože si dobre viem predstaviť, ako by zapracoval s mojou fantáziou a asi by som ho zaradil po bok Nekonečného príbehu a Posledného jednorožca. Ale nedá sa nič robiť. Aj tak ale Gandahar nie je primárne určený deťom, tí si užijú tvorcovu imagináciu (i keď tie dnešné asi stará animácia neosloví), my životom skúsení dobre vieme, čo nám chcel Laloux povedať a že je s čím v našom svete porovnávať. V podstate nemám čo vytknúť, snáď len sebe spomínaný fakt, že som nebol schopný na film naraziť pred tridsiatimi rokmi. (05.02.2023)

Laloux je očividně vizionář, kterému není fantazie ani originalita vůbec cizí, a ukazuje to v každém svém filmu. Zpracováním je to bohužel takové surrealistické, což člověka nějak extrémně nechytne, ale další parádní časový paradox jako v Pánech času dělá z tohohle animáku velmi nadprůměrnou věc. 85% (29.05.2021)