Artran

Nepřestává mě překvapovat, jak velice vážných témat se Star Trek občas dotýká. Ve své televizní výpravě a zkratce samozřejmě nemůže dosahovat sugestivnosti např. takové Balady o Narajamě, která zpracovává stejné téma, ale to mu nic neubírá z jeho přesahu.

Vzhledem k Whorfovi naprosto absurdní díl. Posádka Enterprise se tu chová jak bílí kolonisté.

Rašómon ála Star Trek.

Nedoceněný díl, který je místy navíc poměrně dost vtipný: "Data, I want to meet her, not dissect her.".

Popravdě se jedná o poměrně zásadní díl, který jednak dekonstruuje maskulinní téma všudypřítomné v TOS (pokud se nepletu, je to poprvé, kdy žena přebírá velení nad Enterprise) a zadruhé je v něm transportér použit jako prostředek k omládnutí, neboť si pamatuje buněčnou strukturu transportovaného objektu (byť je pro Star Trek typické, že mnoho myšlenek není dotaženo do konce a tento zásadní poznatek nemá již hlubší fikční dopad).

Nejkrásnější Trek girl (Mariette Hartley).

Čtu si zdejší komentáře, ale tenhle díl nelze zjednodušit na téma rasismu. Jeho poselství je univerzální, jak je patrné ze Spockova závěrečného proslovu. Osobně soudím, že menší rozpočet třetí sérii Star Treku prospěl, neboť se tvůrci museli více soustředit na postavy, vynalézavější děj a závěrečné pointy. Výsledkem je několik epizod takřka divadelního rázu.

Epizoda plná logických a fyzikálních lapsů, ve které jde v zásadě pouze o primitivní vztah Kirka s Trek girl. Jinak je zajímavé, jak se u třetí série, již zatím považuji za nejlepší (snad si to nepokazí), poměrně odchyluji od průměrného hodnocení.

The Paradise Syndrom patří mezi nejlepší Startrekovské epizody. Odehrává se během několika měsíců, což zvyšuje závažnost děje, který končí nejtragičtěji ze všech dílů první série. SPOILER: Civilizace je sice zachráněna, ale indiánka Miramanee, která čeká s Kirkem dítě, umírá, když ji její soukmenovci, kteří odhalí, že Kirk není bůh, ukamenují. Pro tuto epizodu je navíc klíčové, že jsou zde představeni tzv. Preservers - bytosti, kteří zachraňují civilizace na pokraji vyhynutí tak, že jimi osidlují neobydlené planety. Je tím tedy konečně vysvětlen počet humanoidních ras v galaxii a jejich vztah k pozemským dějinám.

Od vztahu Spockových rodičů jsem očekával trochu víc, než jen to ubíjející "it was quite logical". Na Star Treku je obecně smutné, kolik potenciálu je často utopeno v béčkovém provedení.