p6qwre

Známý příběh o hraběnce Bathory, tentokrát v produkci studia Hammer. Hraběnka Bathory díky koupelím v krvi panen získává zpět vzhled 20tileté krásky. Jenže účinek této koupele trvá pouze dva dny. Hraběnka, zamilovaná do mladého plukovníka, je rozhodnuta si své navrácené mládí co nejvíce užít a k tomu potřebuje každý druhý den získat novou, nic netušící oběť. Countess Dracula je film, na který se velice hezky kouká: pěkné interiéry zámku, pěkné kostýmy a dobré herecké výkony. Navíc několikrát můžeme spatřit zcela odhalená dívčí ňadra, jednou dokonce potřísněná krví. Bohužel, to nedokáže vyvážit hlavní slabinu filmu, jíž je to, že se v něm nestane prakticky vůbec nic, co byste od začátku neočekávali. K tomu se většina hraběnčiných obětí na scéně objeví až těsně před svojí smrtí, takže ta pak ve mně nevyvolala vůbec žádné emoce:( Toto rozhodně není horor...

Doktoru Janosi Rothovi se podařilo zachytit paprsek světla, přicházející z mlhoviny v Andromédě, a získat z něho informace o událostech, které se staly během jeho cesty k Zemi. To je začátek příběhu, který se nakonec ubíral směrem, který jsem vůbec neočekával. V tomto filmu se toho za 80 minut semele tolik, že by to vystačilo na tři další filmy. A podle mého názoru to v tomto případě není dobře. The invisible ray postrádá silnější atmosféru. Na vině je již zmíněný překombinovaný děj, k tomu přidejte velmi nevýraznou hudbu a nic moc triky. Film z průměru nedokázal vytáhnout ani velmi dobrý herecký výkon Borise Karloffa v roli doktora Janose Rotha.

Neviditelný muž je pro mne jasným důkazem toho, že takto staré filmy nemusí být pouze jenom pro pamětníky a pro studenty filmových škol. U tohoto filmu těžko může někdo říkat „na tu dobu to bylo dobré, ale“. Neviditelný muž je totiž skvělý i dnes. Hned od začátku nabírá rychlý spád a až do závěrečných titulků se neobjeví ani jedno hluché místo. Po celou dobu jeho sledování jsem se velmi dobře bavil.

Wojciech, který vyrůstal pouze se svým otcem, si do dospělosti ze svého dětství odnáší mnoho, na co by nejraději zapomněl. Jenže čím dál více si uvědomuje, jak moc se otci podobá. Bojuje sám se sebou a utíká před ostatními. Film zdobí vynikající herecké výkony, nejvíce mne však dostal Michael Zebrowski v hlavní roli. Při poslechu některých dialogů či názorů dospělého Wojciecha vám zatrne, neboť jsou tak moc z reálného života, že se v nich sami poznáte. Na mne Pregi opravdu velice zapůsobil. „Moje šrámy nikdy nebylo vidět. Nelze je vidět, ale pořád tam uvnitř jsou“.

K tomu to filmu jsem přistupoval s velkým očekáváním, velké bylo bohužel i moje zklamání. Opravdu mne štvalo zcela neracionální chování většiny postav a spousta nelogičností. Nejdříve docela slušný maniak uteče neznámým způsobem z blázince. Poté se doktor rozhodne, že obyvatelům se nedá nic vědět, aby si nedělali zbytečné starosti. Policie má „mlčet a mít oči otevřené“. 25ti – 30tileté herečky hrají 20tileté studentky. Která z nich to přežije je jasné hned od začátku. Také byste položili nůž vedle těla omráčeného útočníka, otočili s k němu zády a koukali do stěny? Když se vrahoun zvedl z mrákot napotřetí, už mi to opravdu přišlo k smíchu. Jak se mám bát o osud potenciálních obětí, když se všemožně snaží situaci vrahovi ulehčit? Dvě hvězdičky dávám za hudbu a za tři dobré lekačky.

Po použití biologických zbraní ve světové válce zemřela naprostá většina lidí kvůli smrtící epidemii. Hlavní hrdina přežil díky protilátce, na jejímž vývoji do poslední chvíle pracoval. Kromě něho však také přežilo několik desítek mírně zmutovaných lidí, kteří mu jdou po krku. Po velice slibných prvních dvaceti minutách úroveň filmu bohužel postupně klesá. První zklamání pro mne přišlo ve chvíli, kdy hlavní hrdina v pohodě přežil pád vrtulníku s následnou megaexplozí. Podobně velkou dávku štěstí má poté ještě nejméně dvakrát. I část, ve které si užívá trochu romantiky, mi do příběhu příliš nezapadla. Velmi dobrý herecký výkon Charltona Hestona a jeho jedno až dvojvěté komentáře ke všemu, co zrovna dělá, to je to, kvůli čemu tento film stojí za zhlédnutí. Zábavy, napětí či akce se mi však příliš nedostalo. Za zmínku ještě stojí, že tímto filmem je inspirovaná část Speciálního čarodějnického dílu z 9. série The Simpsons nazvaná The Homega man.

Zajímavý příběh, jehož první část připomíná později vzniklou Invazi lupičů těl (1956). Mimozemšťané chytají lidi a pomocí čipu implantovaného do krku z nich dělají své pomocníky. Atmosféru, kdy nikdo si nemůže být jist, kdo je člověk a kdo Marťan, se podařilo tvůrcům filmu navodit velmi zdařile. Druhá část je již ve znamení boje proti Marťanům. Zde bylo kvůli nízkému rozpočtu využito několik minut záběrů vypůjčených z vojenského archivu. Film nabízí slušnou dávku nepřesvědčivých hereckých výkonů, podprůměrných triků, laciných kulis, podivně vypadajících mimozemšťanů, ale především opravdového napětí a zábavy. Závěr navíc stojí opravdu stojí za to.

S Flight to Mars chtěli firma Monogram a režisér Lesley Selander co nejrychleji reagovat na úspěch Rocketship X-M a Destination Moon (oba 1950). Byl to první sci-fi film natočený v barvě. Nízký rozpočet se podepsal na kulisách i tricích. Sci-fi příběh podle mne trochu kazí laškování mezi dvěma členy posádky (různého pohlaví). Chvilku romantika, chvilku napětí, chvilku dialogy o nekonečnosti vesmíru, ani jedno z toho však na mne příliš nezabíralo. Naopak velmi vydařené jsou kostýmy marťanů, především ty dámské s velmi krátkými minisukněmi.

Kromě zajímavého nápadu nenabízí „X the unknown“ nic vyjímečného. Průměrné herecké výkony, hodně mluvení, málo akce a bohužel i málo napětí. Mínusem je především docela předvídatelný konec a skoro žádné záběry na „neznámé X“ spalující lidi, kteří mu přijdou do cesty:). Přesto film stojí za zhlédnutí. Nelze mu upřít originalitu – přišel totiž o dva roky dříve nežli americký „The Blob“.

Byl jsem překvapen, jak na mne Psycho zafungovalo i na druhé zhlédnutí. Skvělá hudba, příběh, dialogy...a Anthony Perkins zahrál výborně psychopata Normana Batese...