ViktorD

Retrospektivní vyprávění na svou dobu celkem netradičního příběhu. Obraz zlaté mládeže konce 60. let, rok po vstupu "spřátelených" armád (nápis azbukou na jednom z bratislavských domů). Zprvu jsem měl dojem, že hlavní hrdina je jakýsi uplakánek, ale jeho profil osobnosti vykrystalizovavá postupně s ubíhajícím dějem. Citové vzplanutí k "čisté" dívce končí rozchodem, odhalení otcovy nevěry s hrdinovou "milenkou" katastrofou... Horké léto v Bratislavě, Dunaj a cenné dobové reálie slovenské metropole – už jenom kvůli tomu stojí film určitě za zhlídnutí.

Na filmu neshledávám vcelku nic, v čem by šel režisér Hynek Bočan bolševikům na ruku. Prostředí JZD? Pah! Vždyť takto to funguje i dnes, pokud jde o práci se zvířaty, na tom se nic nemění, a jestliže to někomu připadá tendenční, je to jeho problém. Film proto obstojí bez uzardění i v dnešní době. A propos, hudba Zdeňka Lišky... je to již podruhé (lépe řečeno: vím jen o dvou případech, může jich být samozřejmě víc), kdy použil naprosto stejnou hudbu do dvou zcela odlišných filmů zároveň. V tomto případě se jedná o 17. díl majora Zemana Prokleté dědictví – ten samý motiv zaznívá hned na začátku.

Podivná taškařice, zatím nejslabší film Hynka Bočana, který jsem kdy viděl... 11. 6. 2010: Zhruba po půl roce jsem měl možnost film vidět znovu a svůj unáhleně příkrý posudek musím tak trochu vzít zpět. Snímek není až tak jalový, o jednu hvězdičku více si určitě zaslouží jednak za výkony Jana Libíčka a Josefa Dvořáka a jednak za stylovou hudbu Zdeňka Lišky. Dávám tedy čtyři pěticípé. :)

Snad jen konec filmu mě zaujal, kdy snižují hladinu umělého jezera... Bylo to Lipno u Frymburka v místech, kde je dnes přívoz?

Pokud bych snímek vyvázal ze všech překroucených historických událostí, které tvoří rámec příběhu, a hleděl na něj nezaujatě (zcela nechávaje stranou právě historickou nevěrohodnost a bral ho ryze jako fiktivní) nebyl by to zas tak špatný film. Napětí, skvělí herci, náladově trefná hudba Karla Svobody, to vše slouží snímku jistě ke cti... Vzhledem k tomu však, že nejsem z jiné planety, nemohu zavírat oči právě před tak křečovitě překroucenou historickou "skutečností", již divákům tvůrci tohoto filmu předkládají. Z tohoto hlediska lze film hodnotit jako parádní dezinformační majstrštyk, otázkou však zůstává, zdali mu ve své době vůbec někdo mohl ještě uvěřit. Absolutně směšně totiž působí zakládání poválečné kontrarozvědky, kdy to kluci dělali vskutku na koleně, zatímco Amíci byli naprosto suverénní a měli prsty takřka všude. Naštěstí to však naši učenliví chlapci zvládli na výbornou, aniž by potřebovali pomocnou ruku Velkého bratra. O něm v celém snímku tuším nepadne ani zmínka, taktně se zamlčí snad vůbec celá jeho existence, ačkoli první sovětští poradci přicházejí do Prahy takřka ihned po jejím osvobození v květnu 1945... :)))

Tak trochu komorně laděný příběh i díky kratší stopáži, která je však z pohledu syžetu dostačující. Ačkoliv by se mohlo zdát, že téma si bezděčně vynutí větší akčnost, Jireš vsadil spíše na vykreslení vnitřních pocitů postav, nikoliv však explicitními proklamacemi v dialozích. Většina niterných svárů hlavních hrdinů je na divákově fantazii, kterou nechává jitřit veskrze průzračně malebnou hudbou Luboše Fišera... Gró napětí a tragiky tkví právě v oněch ingardenovských "místech nedourčenosti", která dávají celému snímku nenucenou patinu všednodenního příběhu, jakých se na sklonku 1. světové války mohly odehrát přinejmenším desítky. Večerní představení cirkusáků mi maně připomnělo náladou Menzelovo Rozmarné léto... Iva Bittová – okouzlující... Nadprůměrný snímek.

Hudba: Michel Colombier!

Patrně jeden z vůbec nejlepších Kachyňových snímků, které za svůj plodný filmový život natočil, patří i k tomu nejhodnotnějšímu v české porevoluční kinematografii vůbec. Vynikající scénář Jana Procházky umocňují navýsost niterné herecké výkony, ať už jde o role dětské, či dospělé. Žádné černobílé vidění postav, ale lidské typy se všemi svými světlými a temnými stránkami lidské duše, a tudíž neskonale věrné a živoucí, takže na konci filmu budete mít pochopení pro všechny z nich...

Vynikající hudba: Georges Delerue!

Společně se Spalovačem mrtvol nejlepší film Juraje Herze. Strhující výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka jsou neoddiskutovatelné, ale i třeba takový Karel Augusta v epizodní roli ředitele ústavu pro choromyslné je se svým podivínským pousmáváním naprosto perfektní. Nemělo by se však zapomenout na vynikající hudbu Luboše Fišera, která činí z tohoto snímku navýsost monumentální dílo nebývalé umělecké úrovně...