husokachna

Už dlouho jsem nebyl tak rozpolcenej. V 1917 byly momenty, který bych střelil bez váhání deset hvězdiček z pěti, kdy mi bylo úzko, smutno a dolehla na mě ta neuvěřitelná tíže války, její hrůznost a brutalita, se kterou roztrhá všechno na kusy. Začátek filmu, který je jak ilustrace pekla je neuvěřitelně silný a přitom si Mendes vystačí pouze s obrazem a hudbou, jen "nehollywoodsky" snímá okolí a hlavní hrdiny. A pak jsou momenty, kdy jsem si říkal, sakra, proč je tam tahle scéna, proč to natočili takhle, proč tam dali toto, proč se hlavní hrdina zrovna takhle zachoval...a víc než kdy jindy, bych si chtěl poslechnout Sama Mendese a jeho rozbor scénáře a děje tak, aby se v mých očích ospravedlnil a já mohl ten film začít naplno milovat. Takhle mi nezbývá, než nebýt o těch pěti hvězdách, co tomu napálím, úplně přesvědčen. Ale chvílema je to mistrovské dílo a obrovskej, vtahující a drtící zážitek a každej by to měl vidět. Takže nemůžu jinak.

Chtěl bych se omluvit Peťovi Kolečkovi, protože když porovnám jeho počin s touhle otřesnou makabrozitou, tak Peťa je pan filmař. PS: Adam Danny Mišík je zlo z jiné dimenze.

Už sám první Zombieland nebyl kdovíjaká řachanda. Měl ale v rukávu pár trumfů v čele se sympatickými hrdiny a nejlepší scénou minimálně roku a tak se na něj dobře koukalo, užil jsem si to a myslím, že mě to nenaštvalo ani při repete. Druhému dílu zůstaly postavy, které jsou o něco míň sympatické a neokoukané. Všechno ostatní je o level horší než v první díle a v tomto případě je to level zlomový. Zasmál jsem se jednou, bavila mě paradoxně jenom postava otravné blonďaté pipiny, která je tak akorát přepálená a zároveň zůstala docela sympatická. O ději nemluvím, celá zápletka se ztučnělou utečvší sestrou je zbytečná, zbytečně se odbočuje (metaforicky i skutečně), objevují se nové zbytečné postavy, aby hned zase zmizely. Pokud vás ale první díl bavil a případně vám přišlo, že měl v sobě zbytečně moc vtipů, s Ránou jistoty neuděláte chybu. Neurazilo mě to, ale už si na to v životě nevzpomenu.

Původně tady u Across the universe zářilo mých 5 hvězdiček. Dal jsem si opáčko, jako výrazně starší a pokud člověk odhlídne od nadčasových Beatles, tak to opravdu není moc dobrej film. Škoda, že se to rozplizává a snaží se to vyždímat, co nejvíc hitovek a nějak je co nejvíc nalepit na děj. Je to zbytečný, řekl bych a zbytečně to zabijí potenciálně dobrej film. Takže i přes mého oblíbeného Sturgesse a oblíbené Beatles musím jít na průměrné tři hvězdičky a nebýt Beatles, nebyly by ani ty.

Můj přítel Lukáš říká, dobré lidi špatné filmy nebolí....a tak si monstrozně delikatózně famózně vybral svůj narozeninový dárek a já musím psát tento komentář k jednomu z pilířů kinematografie devadesátých let, postmodernímu opusu, za který by se nemusel stydět ani Richard Kelly či David „Městečko“ Lynch. Na první pohled banální příběh třech malých divně vypadajících ninjů, pod povrchem sterilní devadesátkové rodinné demence skrývá komentář k Americe té doby, je zrcadlem v zrcadle nastaveným pop kultuře a člověku, a jeho snažení jako takovému. Je to opravdu rozmáchlé dílo a nepotřebuje k tomu monumentální stopáž jako buldozery typu Once upon a time in America. Ne, tohle je spíš švýcarský strojek v dokonalých hodinkách, kde vše zapadá na své místo a plní svůj konkrétní účel. Asi nebudu mít prostor, abych rozebral všechny aspekty, ale pojďme se podívat, alespoň na jednotlivosti, ve snaze vykreslit celý obraz tohoto majstrštyku. Na začátku se s ničím nezdržujeme a jsme nemilosrdně hozeni do výcviku třech hlavních protagonistů, který vede Egg Šen z Velkých nesnází v malé Číně (jestli je herec z nejlepšího film osmdesátých let využit náhodou nebo záměrně, již nechám na Tvé interpretaci, milý čtenáři), zde v roli dědečka….i když….dědečka? V dědečkovi se zrcadlí hned několik metafor. Za prvé jeho výcvikový kemp koncentrace, je v mých očích koncentračním táborem a malý ninjové jsou snad evropští židé, kteří prošli hrůzami druhé světové války, aby v kapitalistickém ráji (zábavní park….mindblown) našli vykoupení. Film mi v tomto ohledu dá ještě několikrát za pravdu. Dědečkův strach ze ztráty svých dospívajících vnuků (cituji: „je čas odložit dědečka na poličku“) značí úzkost generace otců malých ninjů, tedy i tvůrců tohoto filmu, z nástupu internetu a tzv. tekuté doby dle Zygmunta Baumana. Ale pojďme dál. Celým filmem se jako červená nit táhne Hulk Hogan (slovo „táhne“ ještě nikdy nebylo použito přesněji, protože rozhýbat svou horu skvělosti činí Hulkovi očividně problémy), který sám o sobě by vydal na jednu dlouhou stať. Hulk Hogan sošný jako Socha svobody a rigidní stejně tak, symbol starých pořádků, neustále padá k zemi a opět se zvedá, padá, zvedá, padá, zvedá….má snad být Hulk symbolem bílého muže a jeho bezmála kopulační vztah se z(Z)emí má být metaforou znásilnění americké přírody? Nevím, ale řeknu, že ANO! Mých povinných 2000 znaků se dávno naplnilo a tak si na závěr dovolím podívat se na film ještě nonkonformní optikou T. Texas Tramwaye. Podle ní, by tři malý ninjové mohli být otec, syn a duch svatý, tedy trojjediný Bůh, hlavní záporná blond pornohvězda, ďábel, dědeček Ježíš a Hulk Hogan by byl tramvají nebo jedinou ženou, kterou jsem opravdu miloval. Ale to bych se pouštěl na tenký led dohadů. A to bych nerad. Takže na to seru….Krásné narozeniny Luky.

Zkusím ten komentář napsat, jak by to napsal Petr "misskoprc" Kolečko. Ty volé, zkoušel jsem u toho podrandit lachtana, ale furt mi tam do záběru lezl ten sešťouplej langoš. Větší nasazení si ode mě Přes prsty asi nezaslouží, ale přece jen...Bylo by to úplně průměrný, nezábavný, zdlouhavý nudný pobaveníčko pro méně náročného diváka (kulantně řečeno). To by to ale nesmělo být chvílema vysloveně agresivně zlý, buransky hulvátský a celkově odpudivý. Když Hřebíčková nebo Nesvačilová nebo v podstatě kdokoliv zařve po třicátý "ty volééé", otvírala se mi kudla v kapse a měl jsem problém to dokoukat. Ale ze studijních důvodů, jsem zatnul zuby a sledoval, kdo filmu víc ublíží. Jestli Kolečko scénárista, nebo Kolečko režisér? Jistý je, že oba si navzájem hážou klacky pod nohy a i když se scénárista snaží dokázat, že mu to opravdu nejde a že za geniální počiny ve své tvorbě opravdu vděčí Prušinovskému, Kolečko režisér kontruje mocně a zabíjí každou, byť jen vzdáleně potenciálně zajímavou nebo vtipnou scénu. Jediný světlý místo za bod je pak ten žlutovousej kentusák Langoš, kterej je furt stejnej, ale furt je všechny převyšuje o ligu. PS: nikdy jsem nebyl tak rád, že zní Kapkama se proplétám, protože jakkoliv tu písničku nemusím, je to jediná zajímavá věc na tomhle filmu a dokáže vytrhnout z letargie.

Rád bych tomu z nostalgie dal lepší hodnocení, ale on si Kevin o ten pojeb přímo říká. Všechno to metování, prolamování stěn, filmy ve filmech, zesměšňování sama sebe, satira v satiře na satiru by mohlo být fajn, kdyby to prostě nebyla nevtipná špatně napsaná nuda. To že se Kevin srabácky shodí v podstatě hned na začátku, není vůbec chytrý, je to pouze ubohej alibismus. A když se i soukolí hlášek zadrhne, fanouškovi všech "jersey filmů" zbude jen parádně dementní Mewes, kterej to hrne, jak to hrnul vždycky a je stejně trapnej, jako byl vždycky a to je fajn. Zasmál jsem se jednou a nakonec si nejvíc užil sestřih u titulků. I všechna ta camea v tomhle filmu jaksi drhnou, jedinej kdo potěší je bezchybnej Hemsworth, kterej má lepší komediální timing a talent v jedné minutě než celej zbytek filmu. Jediný přínos rebootu je nakonec fakt, že jsem dostal chuť pustit si Clerks nebo Mallrats nebo dokonce i Clerks 2. Ale tohle už nikdy. PS: Proč je v hlavní ženské roli ta škaredá netalentovaná, holka, která není Mewesovi vůbec podobná, i když má hrát jeho dceru, říkám si. Počkat, není ona ta Smithova dcera, kterou všude cpe...? Bingo! PPS: Ty dvě hvězdičky máš Kevine z nostalgie, ale spolu jsme skončili, je ti to doufám jasný?!

Tak nic, v půlce třetího dílu to vzdávám. Ten seriál to je přesnej odraz týhle v mnoha ohledech zkurvený doby...a já jsem asi starej vůl, ale tomuhle prostě nerozumím. Ultra cool hlášky, všechno meta na třetí, komentář ke všemu a k ničemu, shazování věcí, který shazovat snad ani nejde, protože je může brát vážně jenom vyprázdněnej jednoduchej člověk. A stejně jak podhoubí a doba, ze které ten seriál vylezl, je taky totálně výprazdněnej a na efekt. Ale všechno by šlo překousnout, kdyby dialogy a hlášky tak neuvěřitelně nešustily papírem. Jestli takhle fungují a mluví dnešní mladí, tak jsem rád, že už to řešit nemusím. Seriál, kterej klame tělem, tváří se všelijak, ale je bohapustá sračka. PS: Dabing tomu taky moc nepřidal. Je fajn, že Netflix lokalizuje svoje věci, ale tohle je prostě špatný.

Nevím, můžu to hodnotit, když jsem to nedokoukal? Po pátým dílu už snad jo, víc toho asi nedám. Každopádně jsem se do hlubokého vesmíru s Robinsonovými vrhal bez přehnaných očekávání, doufaje v nenáročnou ani ne moc chytrou ale zábavnou a napínavou rodinou podívanou. Nenáročnosti a nemocchytrosti jsem dostal plné lopaty, zábavu a napínavost asi po cestě spolkla černá díra. No, co říct...je to nuda, postavy jsou nesympatický, jejich rodinný problémy jsou spíš otravný, než aby přinášely napětí a tření. Doktorka Smithová no to je fuj, škaredá jak noc a záporák na první pohled. Nechápu, že ji někdo nepíchne jen tak pro sichr do ledviny cikánskej teploměr. A když už sakra nechám bandu nesympaťáků ztroskotat na planetě Šupiter, tisíce a jednoho zázraku, tak ukážu nebo vymyslím něco zajímavýho... no ne? Tohle je tak průměrný a tuctový, že tomu ani nechci dát odpad. Dal bych dvě, ale s ohledem na to, že jsem to nedokoukal dám tři, pustím si radši znovu Joeho ve vesmíru a tohle už je váš boj.

Cítil jsem se u toho (Valérie odpustí), jako když jsem kdysi venčil našeho pudla a on očuchával a někdy i maličko oblizoval hovna cizích psů, co kde našel. Jediné dva kladné body této makabrozity shledávám ve faktu, že hlavního ladyboye humusáka divňáka mluví v českém dabingu Pacey z Dawsonova světa, což dodává kvalitní bizzaro, a že může existovat něco horšího a unylejšího, než Barbyje kouzelný salón.