husokachna

Die Junge aus Brasil jsou tak trochu jako návštěva u prarodičů. Jako jsi rád, že tam jsi, dostaneš moučník, kterej chutná jako tenkrát, slunce přes ty starý okna svítí tak nějak jemněji a máš tam pěkný vzpomínky na dětství...ale....bábi s dědou už jsou takoví pomalejší, jejich historky už jsi kolikrát slyšel a názory už taky nemají nejčerstvější. Takže i když tam jsi rád, celou tu návštěvu tak nějak spíš přežiješ než prožiješ. A stejně tak jsem já rád, že jsem si Hochy z Brazílie doplnil, sledovat Pecka s Olivierem je čest a ve své době to musela být neskutečná pecka. Ale právě datum výroby je tu pro mě asi ten největší problém, protože tempo vyprávění, některé dialogy a herecké výkony a celá zápletka, která už dnes není tak šokující, jako musela být kdysi, dohromady způsobují, že film už je tak trochu outdated. Dám tři velmi silné, blonďaté a krásné nacisty, trošku vyčůraně, abych podhodnotil očekávání případných dalších diváků. Film je to přesto velmi dobrej. PS: problémem je možná také fakt, že pointa mi došla velmi brzo. Doporučuju nečíst o ději ani řádku.

Jsa neznalec a nefanoušek Agathy CH., v podstatě nepolíben Herculem, nejsem asi moc vhodný hodnotitelem. Nicméně svoje si řeknu a jdu dál. Zápletka a řešení dejme tomu OK, je tam pár nesmyslů, případně nedořečených věcí, kdy jsem úplně nechápal motivace některých postav a činů a HerculeS imho hádal pomocí křišťálové koule. Co mě ale nejvíc bavilo, bylo to kouzlo starých časů, které na mě dýchlo, těch časů, kdy každý znal v podstatě každého, kdy svět byl obrovský ve vzdálenostech, ale tak malý a srozumitelný v souvislostech a životech. Kdy cesta z Cařihradu mohla být velkým dobrodružstvím a jedna závěj mohla znamenat týdny spoždění na cestách. Tento genius temporis, duch času, na mě působil z velkých celků ale i ze vzájemné interakce jednotlivých pasažérů. A tak mě ta stará vražda ve starým vlaku bavila víc, než by odpovídalo celé zápletce. No a obsazení už je jenom taková třešnička na dortu. Kromě teda Daisy Ridley, na které mi pořád něco vadí, tady snad i víc, než v té space opeře, jak to nikoho moc nezajímá. Čtyři slabší kníry přes celý belgický obličej. PS: Na Smrt na Nilu se tímto docela těším...pokud bude ještě výpravnější, jenom dobře.

Já furt nevím. :-D

Nostalgie je mrška ošidná. Hrany zaoblí, odstíny vybarví, na duši pohladí. Tak i já, ač stále v srdci mlád, přesto pamětník rychlodabingu a zázraku jménem VHS jsem si Krále videa užil. Je dobře, že tenhle dokument vznikl a pro někoho, kdo tuhle dobu vůbec nezažil a nepamatuje, to může být pořádný kulturní šok. Jako takové zakonzervování základních informací tedy funguje, dál mám ale pár problémů. Pro člověka, který tu dobu pamatuje, film hodí do placu pár vtipných historek a nic moc navíc mu nedá. Pro neznalce zase imho klouže příliš po povrchu a nedokáže pořádně vykreslit neopakovatelné kouzlo té doby, kdy se člověk byl schopen koukat na jeden film 30x dokola, neměl nic a přece měl v tu chvíli všechno bohatství světa. Hrané pasáže, které měly posloužit jako nějaká ilustrace, působí spíš jako vata a ty děcka, co si hrály na Commando mě skoro otrávily. Verdikt? Ač výsledek dokumentování a bádání beru trochu jako promarněnou příležitost, bavil jsem se, určitě doporučuji, minimálně jako podporu nadšencům, kteří tenhle projekt dali dohromady a jako vtipnou a docela zábavnou sondu do nedávné historie, která není moc dlouhá a nudit v podstatě nestihne. Dávám tři dobře rostlý nechutný homo Trošky. PS: Vím, že se autoři snažili dohledat jednotlivé rychlodabéry a očividně se to asi moc nepovedlo. Víc než ne moc dobrý hraný pasáže by mě možná zajímala historie tohoto snažení a neúspěchu.

The Boss to je jinej boss. Chtěl bych v 70ti vypadat stejně ošlehaně a ikonicky jako on. Ale nebudu, protože jsem tlustej jak prase. To na začátek. A co říct víc? Tím, že se Bruce možná posunul maličko víc do popu a použil orchestr, pro mě Western stars postrádá nějakou ikonickou pecku, kterou bych si chtěl pustit, Bruceův rukopis se pro mě maličko vytratil. Nejlíp to pak jde vidět na převzaté poslední Rhinestone Cowboy, kde člověk zbystří, že to je pecka. Ale není z Western Stars. Přes tyto výhrady, Bruce pořád umí, hudba je to dobrá, má myšlenku, Bruce se zpovídá, filozofuje (možná mi jen trochu vadilo vysvětlování songů) a i když to chvílema působí pateticky (což asi u Bosse musí), nakonec je člověk rád, že se s tímhle velikánem rocku zase setkává a že si s ním může podumat nad životem. Dobrý to bylo, ale největší radost mi stejně udělalo, že se Valérie přes veškerou únavu obětovala a do letního kina se mnou šla....dala 4 písničky před filmem (Vysvětlovat jí o čem je Born in the USA a Streets of Philadelphia byla jedna z těch těžších rodičovských zkoušek), dvě ve filmu a usnula na dece na trávě. Byl to pěknej letní večer a Bruce k tomu pěkně hrál.

Šarlatán je místy až příliš doslovný, někdy zase moc zkratkovitý, čemuž se ale asi vyhnout nedalo...každopádně na české poměry výrazně nadprůměrný film. Už jen fakt, že homosexuální scény nepůsobí v českém filmu trapně a nechtěně vtipně, je úspěch a je sice smutné, že se na to musím dívat optikou český X nečeský film, ale asi se tomu nedá vyhnout. Jinak vše ostatní, od hereckých výkonů, po výpravu, kameru, je v podstatě bez výhrad. Jediný, co mi nakonec vadilo byly některé doslovné scény, které působily televizně a pro mě nedostatečné vykreslení Mikoláškova "ducha", kdy zlo v něm, jsem sice akceptoval a nepůsobilo na mě vycucaně z prstu, ale film mi neposkytl klíč k pochopení Mikoláškova rozpolcení. Pokud nějaký český film v kině, tak tohle určitě ano. Čtyři plné ampule moči.

Nikdy jsem ten film neměl moc rád, humor, který ho tvoří byl pro mě asi moc jemný a tak nějak jsem nechápal, čím je to zajímavý. Postupem času jsem přišel na chuť té jemné hořkosti, nostalgii a záměrné absenci tradičního dějového oblouku i kráse Andie MacDowellové. Takže i když si pořád myslím, že Richard Curtis neumí moc psát, tohle se docela povedlo a když to na mě vybafne jako včera z televize, stane se, že to nepřepnu. Čtyři slabší bývalé přítelkyně.

Ricky se poslední dobou trošku ztrácí ve svém géniu a Humanity je toho důkazem. Kdo ho zná, bude znát půlku vtipů, který Humanity obsahuje a to, co je fajn jako jednohubka v talk show (viz třeba svěšený koule), působí ve stand-upu na sílu a drhne. Zároveň Ricky má touhu vysvětlovat sám sebe (Caitlyn Jenner kontroverze) a vézt válku za svobodu slova. Je asi dobře, že to dělá, ale vtipný to moc není. Část Humanity tak tvoří jeho převyprávění a vysvětlení výše zmíněného Jenner jokeu z Golden Globes a já, pokud bych byl platícím divákem, bych se cítil podvedený. Takže Humanity mě neurazilo, ale s lítostí jsem vzpomínal na geniální Rickyho vtipy - viz třeba blbá Noemova archa, kde Ricky z ničeho udělá parádní absurdní jízdu. Tři neurážlivé cikánské dámy. PS: Jo a co se týče Rickyho ega a jeho - já jsem tak nechutně bohatej, naserte si žebráci - já už mu ani nevěřím, že si dělá srandu. :-)

Trapný nastageovaný scénky. Criss Angel je ubožák.

Nic moc jsem nečekal a dostal jsem parádní kriminálku s úžasným prostředím, nejednoznačnýma hlavníma hrdinama, která působí pěkně realisticky, kdy odhalení zločince není jen výsledkem precizní detektivní práce, ale i dílem náhody a ochoty všech zúčastněných spolupracovat. Srovnání s True detective bych se nebránil a i když mě to tolik nerozbilo, jako právě zmíněný americký kolega, a dokázal bych si představit, že závěr (rozuměj odhalení vraha) bude maličko propracovanější, tak přesto jsem byl velmi napnutý a tím pádem velmi spokojený. Pěkný čtyři mladý Španělky tomu dávám.