husokachna

Famfrpál je debilita, nedává to vůbec žádnej smysl, aby bylo jasno. Alan Rickman i přes malý prostor stále nejvíc ruluje a tady ten Brumbál se mi nelíbil tolik, jako ten další. Je škoda, že umřel, ale zase je dobře, že už v tom nebyl. Celkově mě neurážející dětský nadprůměr, Valérii se to moc líbilo, i když to moc nechápala, až mě mrzí, že budeme muset po druhém díle na pár let přestat, aby nebylo zaděláno na noční běsy & pomočing.

Totální šílenství od začátku do konce, expozice bizarních lidských exemplářů, šílenců, homoušů, feťáků, bláznů, psychopatů, amerických vidláků, jejich "svobody" a názorů. Masakrální pecka, která pouze výjimečně ztrácí dech a pere do vás jeden šílenější zvrat za druhým, až je jasný, že tohle opravdu nemohl nikdo vymyslet, že tohle musel psát sám život. Otázkou pak zůstává, jak moc je to naskriptovaný, občas se mi zdálo, že těch náhod je nějak moc najednou a že to možná někdo umně poskládal a podotáčel. I tak, je to ale výborná doku reality show, která nemá obdoby a důkaz toho (a to chápu, že tahle banda dementů není reprezentativní vzorek USA), jak neuvěřitelně obrovské a jiné Spojené státy jsou a jak pro našince vidláka z Moravy je to totálně nepochopitelnej a jinej svět. A díky bohu za to, že je za mořem... Čtyři betelný fešácký mulety.

Kdyby to nebyl Shiův příběh, asi by po tom neštěkl pes. Já vlastně nevím, co o tom napsat. Všechno se pro mě smrskává na fakt, že mi je Shia LaBeouf sympatickej už dlouho, mám ho jako herce rád a přijde mi, že to bude pod tou slupkou arogantního násilnýho kreténa zajímavej člověk a je škoda, že místo aby se soustředil na to, aby se z něj stal další De Niro, musí řešit ty svoje problémy. Emočně tak na mě film působil silně, i s ohledem na to, že jako rodič pořád přemýšlím, co dělám špatně a jak a čím ty svoje děti kazím. Další bonus pro mě byl Shia v roli svého otce a to je tak všechno. Jinak to tak skáče, ukazuje to Shiova dětská traumata, která ale nejsou dost výživná na to, aby ospravedlnila celý film. Zároveň to neukazuje, jak to měl těžký jako dětský herec a ani jak se se vším vyrovnával v rámci léčby. I když je tam pár pěkných, řekl bych nostalgických momentů, většinou to tak nějak klouže po povrchu, já tomu dám průměrný tři slepice a myslím, že pokud pro vás není Shia LaBeouf něčím důležitej, je absolutně zbytečný, abyste tohle viděli. Zvlášť, když je kolem nás tolik dobrých filmů....některých i se Shiou.

Úžasný je začátek, kdy (minispoiler) "Jak mě zabiješ dneska?" mě totálně rozhodilo a já nevěděl, která bije. No a pak už to jede a šlape, kolotoč, ne spíš cirkus, v hlavě hlavního hrdiny se prostřednictvím frenetické, klípkové jízdy, která chvilku nepostojí, přenáší na diváka. Ten, subjektivně viděno, hlavního "hrdinu" nechápe, jeho přepálený styl mluvy a vystupování mu je nejdřív proti srsti, aby mu pak propadl a už se jen instinktivně vezl s ním a díky tomuto sakra podivnému a šílenému vyšetřování měl možnost ochutnat trošku šílenství moci a korupce. K tomu si to ladí Ennio ve svém nejlepší formě a já si to tak fakt užil. Vytknout tomu můžu paradoxně jenom tu přepálenost a karikovanost (existuje to slovo?), kdy mi celý film připadá spíš než realistický krimi thriller, jako absurdní divadelní drama. A je důležité, jestli na tuto formu přistoupíte, nebo se filmem protrápíte. Pěkné, standardní čtyři hedvábné italské kravaty.

I když blití do mikrofonu není můj hudební šálek dobré brazilské, a co se týče grindcore a podobných pecek tak pouze vím, že opravdu existuje album Žužlání klitorisu zdechlé narkomanky, Hevi reissu jsem si docela užil. Není to nabušená řachanda ani jemná komedie s konzistentní kvalitou, ale má jednu neskutečnou kvalitu. Strašně sympatický hlavní protagonisty. Takže mi nakonec vůbec nevadilo, že film na příběh čtveřice heavymetalových vidláků a jejich cesty za slávou, nalepil všechny fóry od blití, židovských teroristů po jemné absurdní vtípky a musím uznat, že mi s Impaled Rektum bylo moc fajn a několikrát jsem se zasmál nahlas, což je u mě vrchol uznání. Nevadí-li vám zvláštní, řekl bych severský, absurdní a někdy fekální humor, asi neuděláte chybu. Silní tři sobi.

Od severních sousedů nejen dobrá pola cola, krowky a všechno z Biedronky, ale i dramata hustá jak jesenka. Parádní "doku" drama, které hlavně v druhé půlce ukazuje sílu a nespravedlnost komunistické mašinérie a kdy jsem pro hlavního "nehrdinu" Zdislawa "Vampyra" Marchwického skoro i slzu uronil. Ždímalo mě to, umě hrálo na city a vyfluslo po téměř dvou hodinách vyčerpaného a smutného. Absurdní závěr (garáže) je neskutečnej, v tom, jak tam jen tak bez varování a vysvětlování skočí do děje, mě úplně odrovnal a donutil si vyhledat něco o skutečném Vampyrovi. A tím se dostávám k jednomu z velkých nedostatků filmu. Vypadá to na silnou básnickou licenci (vynechání sourozenců vraha apod.), která mě nutí zpochybňovat, jak moc se film zakládá na pravdě. A i pokud bych odmyslel od toho, že se jedná o velmi nepřesnou rekonstrukci historie, může se pořád jednat o dobrý film, který na příběhu fiktivního nevraha ukazuje zrůdnost komunistického režimu. Potom, ale film trošku selhává ve vykreslení postav (hlavní komisař) a vysvětlením některých věcí (viz třeba ty garáže, které by ve standardním filmu působily bez vysvětlení divně, ale zrovna ty jsou dle skutečnosti). Spousta věcí tam tak jenom je, bez nějakého vysvětlení, motivace, jako kdyby režisér předpokládal, že divák případ a jeho protagonisty dobře zná... V neposlední řadě mi pak chvílema vadil "jazzový" soundtrack, který tam někdy byl dost na sílu... Původně jsem chtěl dát čtyři galoše, ale musím se odprostit od emocí, které ve mě film vyvolal a které jsou spíš než kvalitami filmu dány tématem a dám velmi silné tři vynikající, křehké, karamelové krówky.

Vzpomínám, že jsem ten film díky jeho "sci-fi zápletce" měl strašně rád. A díky hláškám jako Musil, ještěs málo zkusil a tak. Dnes už je to spíš takový úsměvný pohled zpět, outdated věc s morálním protišikanózním poselstvím, s nesnesitelnými dvojčaty v hlavní roli. Ale abych jim nekřivdil, tak jsem si na ně nakonec i zvykl a jejich/jeho "Pane Mráz, pane Mráz, žena je nemocná..." mi zní v hlavě ještě teď. Třem Musilům dávám tedy průměr z dřívějších pěti a dnešních dvou, tedy 3 celá ptáčata.

Tak když už jsem tady.... Krásný film, který se nebojí rýpnout, nebojí se ukázat ošklivou stránku vsi, ale zároveň to všechno zabalí do takové naší milé střediskové poetiky. Turkovo "To je zajímavý!" miluju. Skoro pět celých holoubat (za určitou dějovou neučesanost a roztříštěnost, ale My Sweet Little Village moje čtyři hvězdy ustojí bez problémů).

Začátek je uhrančivý, romantická linka mi po dlouhou dobu svou zvláštní magií a bezvýchodností učarovala. A i když chápu, proč tam musela být linka z minulosti, úplně mě tahle část nevtáhla. Konec se pak tak zvláštně rozplizne a alespoň pro mě, se kouzlo z části vytrácí (a právě naopak, konec může být pro někoho právě nejlepší). Nic už pro mě potom nebylo tak silné, jako věta z první třetiny filmu - "To by to bylo moc jednoduché." Radši bych byl, kdyby se film ubíral víc směrem dvou milenců, kteří se z nepochopitelných důvodů, nemohou od sebe odtrhnout, ale z důvodů čistě pochopitelných musí. Takhle nezbývá než souhlasit s xxmarťouxx, že v mnoha ohledech je v dnešní době tenhle film nejzajímavější jakožto studijní materiál (parafrázuji). A chápu, že v padesátých letech, tohle musela být pecka. A jsem rád, že jsem to viděl. Poctivé 4 atomové hřiby.

Já furt nevím, co si s tím památným létem, kdy mi byly dva roky a snědl jsem na dvorku vajgl, počít. Začnu jednoduše, napnutej jsem byl, ne že ne, takže základní účel asi splněn. Pak už ale mám tucet problémů a nevím, co s nima, takže můj komentář bude asi trošku kostrbatej a možná budu trochu spoilerovat. Důležitý dialog, který jsem musel sám se sebou absolvovat se týkal mého pocitu pro vnitřní logiku. Když se film tváří reálně, odehrává se v reálném světě, existují v něm reálná pravidla, očekávám také nějaké reálné mechanismy a ne, že najednou se ze záporáka stane superman, který může v podstatě cokoliv, nebo že dojít z obýváku do sklepa trvá očividně hodiny, aby se mohlo setmít a "DĚS"!. Ale když si vzpomenu na všechny ty Halloweeny a podobné horrory, tak je asi třeba uvolnit toto mé přesvědčení a nechat horror, ať mě horroruje (terminus technicus). Poté, co jsem se takhle přemluvil, jsem překousl i věci, které mě přímo znechutily (reakce rodičů) a dával filmu další a další šance. Nutno, ale říct, že pokud mě film k tomuto nutí, atmosféře to neprospívá. Za další, film má nezvyklou dějovou linku, kdy pokud bych nekoukal na čas, tak mě příjemně zmate a je to jen moje chyba, že jsem netrpělivej. Nejít naproti diváckému očekávání je fajn a je to jedna z více zvláštností, která film odlišuje. Kromě reálných hrůz v podobě sériového vraha, hlavní hrdinové musí čelit i hrůzám absolutně standardním, jako jsou nefunkční rodiny, první lásky, rozpady dětských přátelství. Všechna tato témata jsou ale jen tak jemně naznačena, někdy šikovně někdy míň a mě mrzí, že než jako promyšlený koncept, to na mě působilo, jako nějaká výplň, něco co se přihodilo spíš tak nějak bokem, možná spíš navzdory než díky tvůrcům. A byly by to právě tyto věci, které by mě bavily možná víc než celá detektivní story. Pak je tady hudba, která parádně retrácky spoluvytváří napětí, někdy ale ne zcela ve shodě s tím, co se děje na plátně...jednoduše řečeno, chvílema mi přišlo, že na mě film hraje boudu, bububu boj se, i když není moc čeho. No a pak je tady závěr, kdy nebudu spoilerovat, ale řeknu, že nejdřív jsem byl zase znechucenej, aby mě to pak příjemně překvapilo závěrem úplným. Takže já fakt nevím...Jaxx Lukáš promine....dám tomu velmi velmi silný tři osmibity, abych měl klidný svědomí. Špatný to nebylo, ale...