Jay a Mlčanlivý Bob: Reboot

Kevin Smith zakončil kariérní oblouk tak trochu opačným způsobem než většina amatérských tvůrců, kteří po víkendech točí filmy pro své kamarády a sní o tom, že jednou prorazí do větší ligy. Kevin Smith má už období průniku do Hollywoodu za sebou a zatoužil po tom zase točit filmy jen pro své kamarády. Někteří ti kamarádi jsou docela slavný celebrity, ale jinak je to vlastně stejný jako to, co točí (ti řemeslně lepší) amatéři za domem. Je to napodobenina jiných filmů (v případě Smithe hlavně vlastní tvorby), je v tom křeč, ale má to na konci pár pokažených záběrů z natáčení, aby se ukázalo, že to byla sranda a že si to Kevin a kamarádi hodně užili. ___ Nakonec tak vlastně Kevin Smith žije tím pomyslným happy endem z Clerks 2, kdy se hrdinové jeho universa vrátili tam, kam patří. Tam, kde můžou dělat svůj malý byznys sami na sebe, aniž by dřeli pro velkou korporaci. To uzavíraní do vlastního světa je dokonce tak silný, že Jay a Bob už nejedou do Hollywoodu nebo na Comic-Con, ale na Chronic-Con (kterej je zaměřenej na postavy ze Smithova universa). ___ Ve výsledku Smith natočil strašně špatnej reboot vlastního filmu, aby dokázal, že rebooty a remaky jsou sračky, který vedou k záhubě Hollywoodu. V tom jediným asi neselhal. ___ A jak napsal MoRTy: „Je to jak když po dvaceti letech potkáte kámoše ze základky, kterej byl tehdy hrozně cool a zjistíte, že má pořád úplně ty stejný vtipy a hlášky.“ Nejhorší je ale, že ty vtipy se táhnou přes 90 minut. (01.05.2020)

Wow, I did NOT see that coming. Díky mizerném traileru jsem čekal otravné převařování staré látky v přepálené huličské komedii se starými dědky... a dostal jsem procítěný love latter pro všechny kdo mají rádi jeho Jerseyskou sérii co je tak meta jak jen to jde, love latter pro všechny kteří se na ní kdy podíleli, a který přitom je i dost uvědomělým filmem o otcovství, plným až po okraj jak intenzivního sebeironizování, tak i těch pár dobře napsaných dialogů o životních pravdách (v těch emocích pravda občas tlačí na pilu snad trochu moc). Přirozená chemie mezi Smithem, Mewesem a jejich dcerami každopádně taky hodně pomáhá. (a ano, pořád je tam i notný kus přepálené huličské komedie se starými dědky - kteří vypadají hrozně, protože herák a nemoci udělají svoje, ale dokázali tu i to své stáří často velmi dobře tematizovat a nebo shodit) Blbé, trapné nebo nudnější momenty tam jsou... no asi jako i v prvním Jay and Silent Bob, ale pořád je to mnohem lepší film než všechno co dělal po Clerks 2. A po tomhle už Clerks 3 snad ani nejsou potřeba. Tohle jsou Clerks 3. Uzavření cesty. Alespoň pro Smithofily - a pro nikoho jiného ten film není. Kdo nemá jeho sérii nakoukanou, ideálně i pár těch shitových filmů kolem, neví nic o jeho osobě, práci, nemoci, etc, ten se tady VŮBEC nemůže chytat. (12.01.2020)

Určité nostalgické kouzlo pro ty, co na Jayovi s Bobem do určité míry vyrostli, to má, sem tam se najde povedený fórek jako třeba ten s Damonem a vysvětlení mezi rebootem a remakem v podání Jasona Leeho je typicky smithovské a ukazuje, proč byl režisér považován za kultovního. Jenže až na pár výkřiků do tmy je to všechno strašně nucené a Smith tu vesměs vykrádá sám sebe. Navíc mi připadá, že posledních pár let točí filmy jen proto, aby si jeho děsná dcera mohla zahrát alespoň v něčem. Ale zklamanej nejsem. Spíš smutnej. A to je vlastně ještě horší. 30% (24.01.2022)

Stal sa zázrak, pretože i napriek niekoľkým slabším miestam a nie vždy funkčnému humoru je Jay and Silent Bob Reboot až nečakane príjemným návratom do vôd, v ktorých Kevin Smith pláva najistejšie. A nie je to iba o prvoplánovej nostalgii, prameniacej i z množstva rôznorodých cameií. Nechýbajú totiž ani univerzálne smithovské životné pravdy a je celkovo ťažké nemať rád film, ktorý si otvorene uťahuje ako z predošlej režisérovej tvorby, vrátane jeho rádoby hororových nepodarkov, tak i z jeho vlastnej osoby. Nedá sa síce hovoriť o žiadnej renesancii, pričom samotný film môžu naplno oceniť hlavne fanúšikovia, no aspoň ide o dôkaz, že nad Kevinom Smithom netreba definitívne lámať palicu. (25.01.2020)

Patřil jsem mezi těšící se fanoušky návratu Smithova vesmíru, ale i přes Smithovu snahu udělat z toho scénáristicky satirický kompilát obsahující všechny možné oblíbené postavy a dělající si srandu z liberální progresivity se člověk cítí hrozně trapně a otráveně. Unavený vyfetovaný Jay postrádá energii a bohužel na něm leží těžiště filmu. Je to jako procházka po hřbitově plným kdysi slavných lidí, kde se chcete dojmout, ale místo toho jste zděšeni rozkladem fyzična herců a schopnosti devadesátkového humoru. Je to strašný. (10.02.2020)