flanker.27

Málokde mi tak moc vadilo, že Němce nehrajou Němci. Ani Fiennes ani Kate mi do rolí vůbec nesedli, autenticita žádná celá nula nula nic a scéna učím se německy z anglického textu tomu nasadila korunu. Válka a úvahy individuální/kolektivní vina se vlastně v celém filmu vůbec neřeší, žádná zajímavá myšlenka, katarze, nic. Jen melodrama člověka, který se nedokáže pořádně rozhodnout a chovat se jako chlap. Neznám předlohu, ale přesto věřim, že v německém podání by to všechno vyznělo mnohem líp. Všechny ty ceny a nadšení kritiků z filmu a hereckých výkonů nechápu, třeba v Revolutionary Road byla Winslet mnohem lepší. Nedá se říct, že by mě ten film naštval, ani jsem se nenudil, ani nelituju, že jsem to viděl, ale je to zkrátka slabý.

Klidně budu do omrzení opakovat, že Attenborough a BBC jsou absolutní jedničkou. Na to můžu koukat pořád.

Podávat pouze s odměřenou dávkou kokainu. Kontraindikace: bolesti hlavy, protáčení panenek, nechápavý otupělý výraz ve tváři.

Historicky mě to příliš nenadchlo, ale hysterické staropanenské výlevy stály zato...

Pamatuju si ze školy jednu přednášející advokátku, která nám povídala, že takhle to chodí v reálu i u nás. "V našem, právu je diskriminace," říkala. "Diskriminace otců." Případů, kdy se manželství rozpadne vinou matky a dítě je přes veškerý zdravý rozum svěřeno jí, je jak hub po dešti. Vyprávěla nám podobný příběh, matka těžká alkoholička a coura a přesto trvalo soudu rok, než byl ochoten svěřit dítě otci, a to ještě s pravidelným sociálním dohledem. Realistický nesentimentální film. Žádné smyčce v emočně vypjatých situacích, prakticky bez hudby, pouze několik barokních melodií na správném místě, výborné dialogy a perfektní herci. Fascinuje mě, jaký může mít vliv na posouzení způsobilosti rodiče vychovávat dítě 5000 dolarů ročně. Taky mě napadá, že v životě člověk nemůže žít s tím, že někdy dostane druhou šanci. Možná se to někdy povede, ale odpovědnosti se nelze jen tak zbavit a zase jí získat, až se mi bude chtít, to už je nezodpovědnost.

O tom, jak je to na ČT s nezávislostí a objektivností jsem se mohl přesvědčit na vlastní kůži, oči, uši, nos a hlasivky. Podlézání "správné straně", dehonestace "třídního nepřítele" doma i za hranicemi, vlastně se nic nezměnilo. Když už to tu je, tak by mě zajímalo, jestlipak si Marcela Augustová při dnešních zprávách (a jejich ideologickém zabarvení) ještě někdy vzpomene na časy v Pionierskej Lastovičke (kterou má eufemicky v profilu přejmenovanou na Vlaštovku). Odpad nedávám jen proto, že pak by mi nezbyl stupínek na zpravodajství z výročního sjezdu TOP 09 potvrzujícího vedoucí úlohu této pidistrany v zemi, který se tu jistě taky časem objeví. Jen malý příklad, co je to reportáž (a kupodivu zrovna na téma úpadek žurnalismu). Kromě toho není od věci upozornit na způsob práce dnešních médií, jako stálé zvyšování paranoidního strachu vůči (skoro) všemu. Dámy a pánové, Adam Curtis.

Gradace závěrečné scény útěku podpořená výtečnou atmosférickou sugestivní hudbou je dokonalá. Několik dalších scén se této úrovni blíží (nálet vládních letadel na Kandahár, scéna s granátem, poprava ženy uprostřed fotbalového zápasu). Jen škoda, že občas se dusné napětí z filmu vytrácí a chybí a film má v těch chvílích atmosféru spíš melancholickou než jak píše Nikitorius zemitě naturalistickou. Možná za to opravdu může ta až moc líbivá vizuální stránka, kde i pot a krev se občas lesknou takřka umělecky. Každopádně velmi dobrá práce, která zaslouží ocenění shlédnutím na velkém plátně. Čímž si neodpustím rýpnutí - proč jsou filmy z evropských zemí u nás až na čestné výjimky a pár artových věcí v kinodistribuci naprosto přehlíženy. P. S. Spíš než Putinova propaganda je Pignonova blbost, která mu zřejmě dovoluje si z napůl přeslechnutých informací vyvozovat závěry zapadající do jeho vidění světa - ten náklad byl určen pro opozici Talibánu, tedy pro ty, kteří si pak říkali "severní aliance" a které se nyní pokouší v Kábulu udržet "mezinárodní koalice".

Příjemné překvapení na sychravý pondělní večer. Tedy že Pacino bude hrát dobře jsem pochopitelně očekával, ale snímek má mnohem víc kladů, jednak parádně propracovanou psychologickou stránku, dost ponurou paranoidní atmosféru a i ta drsnější romantika je zpracovaná velmi dobře. Film není do sebe zahleděným povrchním erotickým thrillerem na efekt jako Základní instinkt, ale syrovým a realistickým dramatem s kriminální zápletkou. Dost napínavé finále.

Do mistrovství dvojky Lipský+Brdečka Vorlíčkovi vždycky trochu chybělo. Což není nijak v rozporu s tím, že tohle je víc než zdařilá parodie na špionážní žánr odehrávající se v jednom nejmenovaném hlavním městě jedné nejmenované podmocnosti. A zřejmě od tohohle filmu mám silnou nedůvěru k bazénům. "Prosimvás ne, mám ženu a děti." - "Vaše chyba."

Přestože viděno před řadou let, musím říct, že tento film měl poměrně zásadní vliv na moje formování představ o hrdinství a zbabělosti. Někdy to, co nazýváme hrdinstvím, je jen hloupá zbrklost a naopak rozumné jednání je považováno za zbabělost. Každý, kdo se chce silově vyjadřovat k hrdinství a k tomu, co dělal v krizové situaci, by se nejdřív v takové situaci měl skutečně ocitnout. vynikající Karel Höger. Doplnění Radno na film vzpomenout při zprávě na TV NOVA, kde se dozvídáme, jak 120kilová prodavačka statečně zahnala na útěk 15letou rachitickou smažku, která jí chtěla ukrást 50 Kč na prvního práska. Nikdy nevíš, kdo proti tobě stojí a jak moc je odhodlanej zbraň použít.