flanker.27

Hudba, obraz, kompozice, hraní, obsah, Kubrick.

Naprosto dokonalý popis Orwellova doublethinku, i když tentokrát v komediální formě. Vylíčení způsobu myšlení nezbytného pro udržení se ve vedoucí funkci. Humor ve filmu je přímo fenomenálně inteligentní a přitom přesný a účinný. Zároveň je to ovšem důkaz toho, že komunistickou minulost nelze vnímat jako jednolitý blok stálého represivního útlaku. Můj táta, který byl na vojně právě v době, kdy se film točil, vždycky říká, že nikdy se necítil tak svobodně jako v 60. letech. Ani teď (a co si budeme namlouvat, ono je to aktuální pořád). "Jak to, vy věříte na zjevení? Soudruhu?"

"Vy si určitě myslíte, že jsem byl nějaký proutník. Ale to všechno mělo čistě platonický charakter." - "Máňa řikala, že dokud se nevystěhuju, že to neni směroplatný." Taky jsme se kdysi stěhovali.

Film Petera Weira rozehrává drama o přátelství, odpovědnosti, povinnosti přecházející v posedlost. Hlavním zdrojem napětí ve filmu není samotný hon za Acheronem, ale postoj jednotlivých lidí k němu. Vidíme, jak musí rozhodovat člověk, na jehož rozhodnutí závisí životy mnoha lidí. To celé není podáváno polopaticky, ale prostřednictvím dialogů mezi kapitánem Aubreym a doktorem Maturinem, přítelem s darwinistickými sklony, spoluhráčem klasické hudby a občas i oponentem. Ztvárnění života posádky je podáno velmi přesvědčivě. Posádka věří kapitánovi, který dokáže poznat správnou hranici mezi přirozenou autoritou a nadměrnou tvrdostí. To se snaží dát poznat kadetu Hollomovi, který si nedokáže najít správnou pozici, až se stane v očích posádky příčinou všech špatných událostí. Jeho průchod podpalubím plným námořníků poté, co je jeden z námořníků potrestán za výtržnost proti němu je jednou z nejsilnějších scén. Weirova uměřenost (např. amputace ruky malého kadeta) je zásadní složkou filmu, protože divák není za pitomce. Čím se nešetří, jsou nádherné kamerové průlety okolo plně oplachtěné fregaty, přičemž se posádka chová reálně (část se stará o lanoví, někdo koná potřebu, pěšáci cvičí pořadová...). Zkráta skvěle zvládnuté prostředí, vynikající charaktery a jejich přátelství i rozepře, neskutečná kamera (průlety při klidné plavbě nebo při boji) a zvuk (tříštící se dřevo při zásazích dělovými koulemi je nezapomenutelné), naprosto neznatelné triky (bouře, zásahy) tvoří z M&C pro mne největší filmový zážitek mého života. A ještě lodě. Krásné hrdé lodě. Tohle jsem si přál od doby, kdy jsem se do vrcholného období plachetnic doslova zamiloval.