flanker.27

Mimozemšťané si udělali přistávací dráhu na poli Mela Gibsona, toho času faráře ztrativšího víru. Což neměli dělat, jak je o tom přesvědčí baseballová pálka Joaquina Phoenixe. Hodně divnou zápletku naštěstí zachraňuje Shyamalanův um při práci s atmosférou a napětím. Scéna s nožem pod dveřmi - týjo.

Mnozí mají Vyvoleného za nejlepší film Inda s podivným jménem, pro mě je spíš nejslabší (ještě jsem tedy neviděl poslední dva). Atmosféru tomu upřít nelze, ale jelikož nejsem a nebyl jsem vyznavačem komiksů, asi nejsem správným divákem tohoto filmu. BTW řekl bych, že se v něm do značný míry inspiroval seriál Hrdinové.

Ať si kdo chce co chce říká, já ten film mám rád, a to zhruba ze stejnejch důvodů jako Volný pád. Mám rád střet člověka s mediálním světem, reality s tím, v co se dá překroutit. Drobné WTF momenty ("pohřbívání má na Východě velký význam") kldně přejdu, když film zároveň nabízí tak pěkné scény jako Karla Rodena nevěřícně zírajícího na jakousi reality show, kde se otec omlouvá synovi, že spal s jeho manželkou. "You Americans are cowards. Without your money or rockets..."

Zpětně musím říct, že jde spíše o vykalkulované politické stanovisko než o film.

Trochu vítězství formy nad obsahem. Ale pořád se můžu udivovat na Zemanovou výtvarnou tvořivostí.

Mám rád Zemanovy adaptace Verneovek, ale jsem rád, že tenhle pro nás Čechy zatraceně blízký příběh natočil Ráža tak jak ho natočil. Přílišná výtvarná stylizace by dle mého odváděla od poselství, a to by byla škoda. Aby bylo jasno, výprava je perfektní, prostředí orwellovského militaristického města je velice sugestivní a tísnivé, navíc jako obvykle vynikající hudba Luboše Fišera. K tomu skvělí herci, v čele s Vinklářem a Hanzlíkem. Ale k poselství filmu se hodí mnohem víc právě syrovost, vzhledem k poměrně temnému a pro naši zemi velmi blízkému obsahu.

"Pepo, já se spletla, 31." - "31? To neni možný. Tak dávej pozor." - "42." Jak s tim blbcem vyjebala, to je naprosto dokonalá scéna.

Docela dobrý film, leč téma mělo dle mého ještě na víc. Výborně natočený konec to ovšem posunuje k vyššímu hodnocení. Schumacher thrillery umí, i když čas Volného pádu měl v téhle době ještě před sebou.

Hudba, obraz, kompozice, hraní, obsah, Kubrick.

Naprosto dokonalý popis Orwellova doublethinku, i když tentokrát v komediální formě. Vylíčení způsobu myšlení nezbytného pro udržení se ve vedoucí funkci. Humor ve filmu je přímo fenomenálně inteligentní a přitom přesný a účinný. Zároveň je to ovšem důkaz toho, že komunistickou minulost nelze vnímat jako jednolitý blok stálého represivního útlaku. Můj táta, který byl na vojně právě v době, kdy se film točil, vždycky říká, že nikdy se necítil tak svobodně jako v 60. letech. Ani teď (a co si budeme namlouvat, ono je to aktuální pořád). "Jak to, vy věříte na zjevení? Soudruhu?"