flanker.27

Do mistrovství dvojky Lipský+Brdečka Vorlíčkovi vždycky trochu chybělo. Což není nijak v rozporu s tím, že tohle je víc než zdařilá parodie na špionážní žánr odehrávající se v jednom nejmenovaném hlavním městě jedné nejmenované podmocnosti. A zřejmě od tohohle filmu mám silnou nedůvěru k bazénům. "Prosimvás ne, mám ženu a děti." - "Vaše chyba."

Přestože viděno před řadou let, musím říct, že tento film měl poměrně zásadní vliv na moje formování představ o hrdinství a zbabělosti. Někdy to, co nazýváme hrdinstvím, je jen hloupá zbrklost a naopak rozumné jednání je považováno za zbabělost. Každý, kdo se chce silově vyjadřovat k hrdinství a k tomu, co dělal v krizové situaci, by se nejdřív v takové situaci měl skutečně ocitnout. vynikající Karel Höger. Doplnění Radno na film vzpomenout při zprávě na TV NOVA, kde se dozvídáme, jak 120kilová prodavačka statečně zahnala na útěk 15letou rachitickou smažku, která jí chtěla ukrást 50 Kč na prvního práska. Nikdy nevíš, kdo proti tobě stojí a jak moc je odhodlanej zbraň použít.

Doplňuju resty. Loupež století, která však nespočívá v řízné akci, pyrotechnických schopnostech a adrenalinových honičkách. Taková věc se dá provést poanglicku inteligentně, s grácií i trošku nemotorně, ale vždy na úrovni a nevyteče při ní kapka krve. Přestože jsou hrdinové starší pánové, kteří nepatří mezi lvy salonů, já jim držel palce od samého začátku pro jejich originální a gentlemanský přístup. Pochvalu si zaslouží i vynikající dabing, v němž mimo jiné zaslechneme Oldřicha Nového.

Asi tak jako Tony Stark musel pro své věznitele zkonstruovat zbraň, já jsem nucen sepsat tenhle komentář. Lze pochválit něco na filmu, kde dostává na frak nejen fyzika či tělesná fyziologie (koho to ostatně může v rámci žánru překvapit že), ale i logika v jednání (ano, každý záporák má samozřejmě na svém počítači všechny doklady o své konspirativní činnosti, a to tak dokonale schované, že je najde i sekretářka - nebuďme zlí, měla návod)? Asi nedá. A přidejme k tomu, že technicky řada scén připomíná spíš parodie (například honička s F-22 místy jakoby vypadla z prvních Žhavých výstřelů). A ještě jeden balík, a to, že film občas úrovní dialogů, oslavou Ameriky a životního stylu nebezpečně připomíná Majkla Báje. Tož tak.

Oproti očekávání jsem neměl potřebu rozběhnout se hlavou proti zdi, není to tak strašnej film, jen absolutně nevýraznej. Ale bohužel ne tak slabej, aby to bylo úplně směšný, takže ani antizábava se moc nekonala. Na příběhu je znát, že pochází z hlavy kluka, kterej toho asi dost viděl a četl, ale něco vlastního a zajímavýho zatím stvořit nedokáže. Natožpak aby napsal kvalitní a uvěřitelný dialogy. Kdybych si přečetl svoje slohovky tak ze začátku gymplu, bylo by to na zhruba stejný úrovni, jen kratší. K fiImu samotnýmu dodám, že i průměrná současná česká pohádka má hezčí výpravu. Saphira a Irons každej po jednom bodu, jinak slabý.

Příjemně svižná, přiměřeně britsky špinavá a krvavá záležitost. To jest dost aby to bylo drsné, ne tolik, aby to bylo úchylné. Důkaz, že něco jako historický dobrodružný film může pořád vzniknout i v dnešní době. Málo velkohubých keců, hodně běhání, sekání, potu a krve. Nějakou velkou hloubku a oduševnělost jsem od toho opravdu nečekal, a i když je pravda, že logika tu a tam trochu hapruje, v rámci žánru nejde o nic, co by jakkoli vyvádělo z míry. Hrdinům jsem držel palce, charisma jim nechybí, pomalovaná domina to schytala, no a trochu tý romantiky nakonec proč ne. Snad jen že tam byly nějak moc čistý pipky - ehm, totiž co to zase řikám, chci říct Piktky. Plně podepisuju salahadinův komentář.

Další ze skvělých televizních inscenací, za nimiž stojí Oldřich Daněk. Marie Volkonská, dcera generála Rajevského, hrdiny válek s Napoleonem, neústupně bojuje za své právo sdílet osud s manželem odsouzeným k vyhnanství na Sibiři za účast v povstání Děkabristů. Daňkův smysl pro lidský charakter dává hercům prostor ke skvělým výkonům.

Člověk by řekl, že na poli dokumentů o druhé světové válce už skoro není co přidat. Autoři si to ovšem nemysleli a odvedli velice dobrou práci. Oceňuju zejména velké množství málo známých nebo dokonce neznámých (někdo tu užil slovo "neprofláknutých") záběrů, navíc většinou vyčištěných a kolorovaných. To vše doplněno velmi dobrým komentářem. Inu, Daniel Costelle je profesionál (je také tvůrcem velmi dobrého staršího dokumentárního seriálu Velké bitvy století, který byl na obrazovkách začátkem 90. let).

Bohužel už podruhý (podle pořadí, v němž jsem to viděl, aby i méně chápaví pochopili, jak říkala profesorka chemie Skočdopolová, provdaná Koktová). Už podruhý film nepochybně talentovanýho filmaře, kterej všichni zbožňujou a kterej mi nešmakuje. Zatímco v případě Inception směřovaly moje výhrady spíš k hlavní zápletce, která mě prostě nezaujala a všechno ostatní bylo OK, tady mě naprosto iritovala totální zkratkovitost a pitomost prakticky všech na place. Říct, že je to nelogický by bylo slabý slovo, to by znamenalo, že scénář nějakou logiku chápe, jen jí to nedodržuje. Slovo, který použiju, je antilogika. Nevim, proč se Joker pokoušel svými plány nastolovat chaos, když nakonec je skoro jendiným, jehož činy dávaj jakžtakž smysl. Všichni ostatní, Batman, policie, mafie, předváděj takovou kupu demence, která snad ani nemůže pocházet od člena druhu homo sapiens vybavenýho pudem sebezáchovy. Něco takovýho možná patří do komixu, ale tohle se navenek tváří jako propracovaná detektivka s prvky noir a psychologického dramatu. A ta spousta zkratek - někdo chystá plán a film skočí doprostřed jeho provedení, aniž by bylo jasný, jak proved tu složitou přípravu a rozjezd. Všichni banditi, co se přidávaj k Jokerovi, zřejmě absolvovali školu pro kamikaze, vzhledem k tomu, jaká je mezi nima úmrtnost (hlavně Jokerovou rukou...). Jinak si nedovedu vysvětlit jejich zájem pro Jokera pracovat. Nějaký smysluplný pátrání v "detektivce" prakticky absentuje, všechno se řeší deus ex machina stylem a sedmimílovejma přeskokama v místě, čas a logice. Technická stránka a Ledger OK, to jsou dvě malá bezvýznamná plus. Výstižný komentář - anniehall.

Celkem příjemná, neurážející a místy vtipná záležitost. Ohrané je to až běda, navíc to trpí dnešním obvyklým nešvarem - velmi překotným dějem prakticky bez jakékoli postupné gradace, či střídání klidnějších a akčnějších pasáží, ale přitom si to zachovává značnou míru sympatií. A ano, nelze nezmínit, že muži po dlouhé době zase zachraňují ženy (i když nejde zrovna o hrdiny z deníčků červených střevíčků).