Opouštět Petrohrad

Středněmetrážní televizní hra na Daňkovo oblíbené historické téma. Tahle psychologizující malá historická dramata Daněk jednoduše uměl a dokázal napsat postavy hercům přímo na tělo. Zápletka se točí kolem manželky carského důstojníka, který se zúčastnil děkabristického povstání a byl odsouzen do vyhnanství na Sibiř. Tereza Brodská coby manželka je rozhodnutá ho tam následovat. Hra je silná svým hereckým obsazením, za zmínku stojí v menší ale výrazné roli Josef Vinklář jako vysoký hodnostář carské ochranky. Je to typická záporná postava, jako vystřižená z jeho rejstříku. Celkový dojem: 60 %. (20.10.2007)

"Důchodcovcký kanál" ČT3 v koronavirovém roce 2020 je velmi poučný. Pro nás (cca 50-60leté) někdy vzbudí vzpomínky velmi neblahé ("jak jsme se jen na tohle mohli dobrovolně dívat???") a přepnutí po pár minutách, ale někdy dramaturgii blahořečím - a tohle je ten případ. Daňkovy "Útržky o královnách", ale hlavně "Kadeř královny Bereniké", "Španěle v Praze" a ˇ"Ženu z Korinta" znám a miluju už léta a ráda jsem si je zopakovala - naopak "Útržek Petrohradský", jak by se také mohla inscenace jmenovat, mne jaksi unikla. Chválit nádherné dialogy s přesahem do dnešních dob (postava Františka Němce v jiném kostýmu by byl STBák jak vyšitý!) a perfektní herecké výkony jsou v souladu a nezbývá než jen zalitovat, že dnes už se takovéhle skvosty netočí.... (13.09.2020)

Osud Mariji Nikolajevny Volkonské (1806 - 1863), ruské šlechtičny, jejíž jméno je nejčastěji spojováno s neúspěšným povstáním tzv. děkabristů, náleží k dalším z výjimečných okamžiků Daňkových televizních historických apokryfů. Kněžna Volkonská svého manžela milovala natolik, že jej neváhala následovat do sibiřského vyhnanství, v němž za velmi tvrdých podmínek přežívali několik desetiletí. Daňkova televizní hra nás s ní seznamuje v okamžiku, kdy přichází požádat vlivné petrohradské úředníky o přímluvu u cara, aby směla odcestovat za svým manželem. Rozhovor zúčastněných osob je jakousi konfrontací nedávných událostí, které změnily životy všech přítomných. Kněžna, starý carský úředník, policejní plukovník a konfident. Čtyři lidé, čtyři různé postoje. Jak už jsme u Oldřicha Daňka zvyklí, ani tentokrát nebylo nic ponecháno náhodě a obsazením Josefa Vinkláře, Františka Němce a Ondřeje Vetchého vznikl další z neopakovatelných hereckých koncertů. Zaslouženou pozornost si vydobývá i dvaadvacetiletá Tereza Brodská, jejíž mladičká kněžna, přestože právě v nevýhodné pozici, neztrácí ani v nejtěžších chvílích svou ženskou hrdost a čest. Závěrem lze jen konstatovat, že osobnost Daňkova formátu současné televizní dramatické tvorbě až tragicky schází. Kde není následovníků, není ani diváků. Bohužel. (29.08.2010)

Další z Daňkových konverzačních TV hříček na historická témata. Dialogy jsou to jistě zajímavé, jen kdyby... V tomto případě bych uvedl - kdyby víc respektovaly mentalitu vysokých ruských úředníků, která se nejspíš od carských dob až do dneška prakticky nezměnila. Samoděržavný systém byl v Rusku v podstatě i za dob Sovětského svazu a udržel se až dosud, je úplně jedno, za co se v té které době převléká. Žádným sentimentem či sklony k hlubšímu filosofování ruští vysocí úředníci jistě nikdy netrpěli, to mohla leda tak ve zlaté kleci žijící ruská šlechta (z nudy, splínu či rozmaru) nebo ruská inteligence, která vždy vzbuzovala zasloužený respekt i v mezinárodním měřítku a obohatila významně i světovou kulturu. Je tedy sice půvabné sledovat tuto hříčku, nikoliv ale příliš věrohodné. Tereza Brodská zde navíc působí jaksi unyle, což podivně kontrastuje s deklarovanou (a nejspíš i skutečnou) odvahou kněžny Volkonské. (21.09.2020)

"Trpět, to je to jediné, k čemu máme talent…" Oldřich Daněk svůj scénáristický talent (a zejména vlohy pro výborné dialogy) projevil i v tomto "útržku z běhu dějin". O osudech krásné kněžny Volkonské (v podání neméně krásné Terezy Brodské), která "neprosí o milost, ale o své právo," jsem doposud nic nevěděl. Musela to být jistě odvaha odejít z honosných paláců Petrohradu na Sibiř, do prostředí rudných dolů u Nerčinsku. Policejní plukovník (standardně pěkný výkon Františka Němce) tuto její odvahu označuje za "horkokrevné rozhodnutí", z Terezy Brodské je však cítit nejen odhodlání, ale i jakási vnitřní vyrovnanost s osudem. Zajímavou postavou tu je i mladý konfident (výborný Ondřej Vetchý), jehož glosy tuto televizní inscenaci poměrně obohacují ("Lépe sedět za soudní stolicí, než před ní…. "To jsme celí my, chodíme do předem prohraných bitev a ještě do nich vodíme své děti...."). (09.05.2022)