flanker.27

Správný zásah v tu pravou chvíli má, když přízrak temný svým rejdům šanci dá, tahle správná dvojka slídilů, ta řeší problém tvůj, Chip Chip Chip Chip a Dale zákon hájí... A tak dále. Které dítě v tu dobu neznalo. Nebejt toho, jak mě tam sejřila Gadgetka, možná bych dal i víc.

Hluchá, nikoli suchá planeta. Totiž adaptace. Od problematického obsazení (sedli mi jen Lasica a Lipský) po často neodpovídající podání humoru - repliky se tu často trousí dutě do prázdna. I když se pár skvělých pasáží najde (Obdivuji vás. Víte, kolik lodí se ročně potopí? - Všechny se ale nepotopí na Vltavě. - To ne, ale všechny se potopí až na dno. / Servírovat v mém věku rakvičku jako zákusek je prostě ohavné.), přece zbyde dojem těžce nevyužitého potenciálu. Otázka je, zda lze předlohu zfilmovat lépe. Ovšem když to porovnám třeba s Bylo nás pět, je vidět, že to jde.

Hodnotil bych lépe, kdybych neměl averzi vůči "umění" (muzikálové zpěvy a tance) v pohádkách. To je ovšem moje soukromá záležitost, takže si klidně připočtěte jednu * navíc.

Měšťanský dům poloviny 17. století, kde je všechno slyšet a chtě nechtě je rodina širší o služebnictvo. Přičemž nejde o žádné idylické soužití, ale při nejlepším o sňatek z rozumu. Zvyklosti, měšťácká morálka, předsudky, ponorková nemoc, žárlivost. Mluví se potichu, skoro šeptem, což jen dodává atmosféře vztahů bez vřelých citů. Podíl na tom mají všichni, včetně malíře samotného, který sice dokáže vetknout obsah svým dílům, ale projevit city manželce nebo dětem nesvede. Sice má pocit, že oni nerozumí jemu, ale dle mého spíš on nerozumí člověku. Vizuální stránka je úchvatná a herci perfektní, je příjemné vidět tu a tam Colina Firtha v něčem jiném než stopadesáté variaci na roztomilého popleteného gentlenama. O Scarlett ani netřeba hovořit, počítám, že každý normální chlap by chtěl být jejím - ehm, průvodcem a učitelem. Zmínit musím i skvěle zobrazenou manželku (Essie Davis), kterou jsem nevnímal nijak negativně, jen jako nešťastnou ženskou, která jen potřebuje víc pozornosti od manžela.

Že může mít takovej špinavej, krvavej a syrovej film přímo úžasnou myšlenku a pointu? Ano, může. Největším nepřítelem není Ďábel, ani ta černá smrt, ale pověrčivost a fanatismus. Náboženskej fanatismus, kterej ve jménu boží lásky chce všechny obrátit na cestu pravou nebo je nemilosrdně potrestat. Musím říct, že i přes pár logickejch nedostatků v ději mě film uchvátil jak obsahem, tak zpracováním. Další důkaz, že na dobrej film stačí prostá inteligence. P. S. Docela se směju poznámkám v komentářích o militantním ateismu - odkdy se ateismus buduje pověrčivostí a vírou v nadpřirozeno.

"Princi, najdi správný pytel s princeznou. Poznáš ho tak, že smrdí po rybách." Peklo s českou pohádkou. Už dlouho mi připadá, že jejich úroveň klesá někam k uchichaným a achichaným teletubbies, což se mi nedávno částečně potvrdilo v novinovém článku o princeznách, kde kterýsi režisér vysvětloval, proč se hledají stále mladší princezny. Je to prý proto, že jim píšou stále mladší děti, dokonce osmileté. Mno, na takové s Čerty nejsou žerty se taky mohou koukat osmileté děti, přesto u nich dospělý nemusí odpojit většinu mozkové kapacity. Slovy Varla Frištejnského, byly tam inteligentní dialogy, vtipný narážky, rozpoznávání dobra a zla. Co bylo tady? Prd. To co se zde odehrává, to není děj ve smyslu vývoje situace, lidských charakterů, rozplétání událostí. Jenom sled scén, jejichž autorovi někdo řekl "hele, na začátku se nechtěj vidět a pak se vemou, musí tam bejt vtipný žvatlání a padání, Voříšková tam bude hladit ocasy a musí to trvat 90 minut." Žádný vývoj, již tradiční absence morálního ponaučení. Co se týče hereckého nasazení, Nárožný už má zenit za sebou, nicméně se slušným scénářem by ještě něco odehrál, Postránecký je na tom o něco lépe, ale zoufale nemá co hrát. A ústřední pár? Princezna mluví hlubším hlasem než princ a její hlavní kvalifikací na roli jsou nohy a Mádl jen vrhá kolem sebe pubertální ksichty a kastrátským hlasem se špatnou artikulací pronáší špatně napsané repliky. Absolutně nepohádkové. Jo, málem bych zapomněl na čertovskou učitelku, která měla své kouzlo, ale je na pohádku až moc stylizovaná do Heleny Bonham Carter z jejích novějších filmů. Eto vsjo.

Velmi nekorektní, velmi britské, velmi černé a velmi humorné. Přesto mám pocit, že takhle ten amtérský džihád může vypadat v reálu, jako když se někdo pokouší v letadle sirkami zapálit plastickou trhavinu v podrážce nebo nacpe auto zábavní pyrotechnikou. Člověku se přitom vtírá do hlavy srovnání s jiným bojem, zachyceným ve filmu Paradise Now. Zatímco tam hlavní postavy věděly naprosto jasně, proti čemu bojují, tihle hrdinové svaté války vědí o Koránu akorát co se dočetli v dětském leporelu, jejich vlastní život nemá s náboženskými pravidly nic společného, ale strašně chtějí dokázat něco velkého, aby jejich život nebyl tak na hovno. Byť by to znamenalo smrt. A co může být větší než pořádná prda mezi výdobytky imperialismu. Zajímavé je, že policie to schytává ve filmu úplně stejně. "Je Wookie medvěd?"

Váhám mezi třemi a čtyřmi. Dokument bohužel trpí obvyklým současným nedostatkem, to jest až přílišným upozaďováním samotných faktů (tedy fundovaného komentáře) na úkor subjektivního hlediska od pamětníků. Ne že by tot mělo chybět, ale myslím, že řada lidí neseznámených s událostí dopředu tak úplně nepochytí, co byl vlastně Gustloff zač a jaké že příčiny vedly k jeho potopení.

Bohužel, zklamání. Od francouzské kriminálky s Gabinem bych vážně čekal něco jiného než dost nelogickej řetězec scének. Kromě začátku nestojí za vidění.

Viděno kdysi náhodně v TV, předtím neviděno neslyšeno, zaujato, dokoukáno vzdor pozdní době, poznamenáno závěrem.