Polux

9/10 | Wow, tak ono to přece jen jde, když se tvůrcům chce (respektive když se k téhle látce dostane někdo, kdo to umí). Ve zkratce letošní nejlepší hollywoodský popcorn, který paradoxně nepochází z hollywoodské továrny na sny a přesto nechává všechny letošní komiksovky, roboty, autíčkáře, prehistorické žraloky a další blockbusterové pokusy daleko za sebou. Navíc bez velkých hereckých hvězd a s rozpočtem, který by jinde nevystačil ani na marketingovou kampaň:-). | Žádné vytáčky na začátek, předváděčka titulní přerostlé ještěrky hned v prvních pěti minutách filmu? Zasazení děje do poválečného Japonska, což je provázáno s motivacemi postav i s příběhovou linkou jako takovou? Příběh napsaný tak, aby dával smysl sám o sobě, i kdyby v něm nefigurovalo žádné monstrum a namísto něj se lidé potýkali třeba s nebezpečným odpadem v oceánu? Postavy, které nejsou jen jednorozměrné figurky na šachovnici a jejich vztahy mají dokonce smysl? Hlavní postava obdařena vlastním charakterovým obloukem (pocity viny, vykoupení)? Dramatické pasáže mezi jednotlivými akčními sekvencemi, které nejsou jen do počtu a nezdržují děj? Úmrtí některé z postav, nad kterým divák jen nemávne znuděně rukou? Poměrně smysluplný plán, jak definitivně (ha, ha:-)) zatočit s radioaktivním squatterem? Produkční hodnoty (téměř) na úrovni libovolného blockbusteru hollywoodské provenience? Epické trikové scény destrukce, nad kterými by uznale pokýval hlavou i strejda Emmerich? Casting zvládající, pro zdejší kout světa typické, expresivní herectví udržet na uzdě? Většina akce odehrávající se za denního světla a nikoliv v milosrdné tmě, aby se ušetřilo něco z rozpočtu za triky? Plus pro fanoušky aviatiky legendární Shinden ukázán v celé své kráse a přímo v akci? | Odkojen devadesátkovou Godzillou a následnými monsterverse iteracemi jsem v průběhu filmu v podstatě konstantně nevycházel z údivu, protože ano, tohle všechno tady je a funguje to přesně tak, jak by mělo (dávkování emocí, budování atmosféry, prezentování akce i monstra). Celkově nečekaně sebevědomá žánrová pecka a jasný vzkaz směrem k WB, aby řekli Legendary "sayonara, baby" a do budoucna (minimálně na zkoušku) svěřili celý monsterverse přímo lidem z TOHO. | PeZet

8/10 | Z kombinace procedurální kriminálky s courtroom konverzačkou a psychologickou rodinnou vztahovkou mohl vzejít nesourodý žánrový mišmaš, naštěstí v tomto případě se tak nestalo, protože výsledkem je parádní sociální sonda o (tentokrát doslova:-)) post-mortem dekonstrukci jednoho ne/obyčejného partnerského vztahu. | Všechny povinné žánrové náležitosti jsou tady na svém místě, tj. zdánlivě jednoznačný, ale ve skutečnosti komplikovaný případ, soudní jednání, během kterého se postupem času odhalují další a další vrstvy nestandardního vztahu ústřední manželské dvojice, neústupný (a dovedně manipulující) státní zástupce, přesvědčivé důkazy v neprospěch obviněného a dialogové výměny, relativizující všechny výroky učiněné protistranou, a k tomu hned několik příjemných bonusů navíc. | Přísně metodický přístup se projevuje na více frontách současně. Jednak po dramaturgické stránce Triet nevede diváka za ruku v tom, komu by měl držet palce a na čí straně je pravda, prostě jen nestranně "zaznamenává", jak celá kauza probíhá (flashback s manželskou hádkou jednoznačně vede) a zároveň ukazuje, jaké negativní dopady má na životy všech zúčastněných. Stejně tak po stránce formálního zpracování nezůstává Triet pozadu, jelikož si během filmu vypomáhá častými televizně-dokumentárními záběry, což celé vyprávění usazuje ještě více do reality všedních dní (ve které může soud dopadnout jakkoliv) a posiluje celkový tvůrčí odstup od celého tématu. | Výše uvedené by ovšem zdaleka tak dobře nefungovalo, nebýt Hüller v hlavní roli, která svým výborným hereckým výkonem dělá z obviněné spisovatelky skvěle nečitelnou postavu, díky čemuž až do úplného konce filmu není divákovi jasné, zda trestný čin opravdu spáchala nebo ne. Pochvalu zaslouží taktéž synátor v uvěřitelném podání Granera. Jediná podstatnější výtka se týká absence obvyklého dramatického/emocionálního vrcholu podobných žánrovek (závěrečné řeči a konečný verdikt poroty), jinak ale platí, že Triet tady nečekaně trefila kvalitativní jackpot:-). | PeZet

7/10 | Po vcelku jednoduché a divácky přístupné prvotině se Fennell se svým dalším projektem vydala pro změnu proti běžnému proudu (s Oscarem na poličce si to mohla dovolit, ale přesto palec nahoru za odvahu) a dodala divákům svůj značně osobitý pokus o moderní variaci na Kubrickova Barryho Lyndona, jen zasazený do nedávné současnosti, v "artovějším" obrazovém formátu 4:3 a s ne tak rozmáchlou stopáží a epickým měřítkem, který z tohoto důvodu asi nebude u širšího publika rezonovat v takové míře jako její debut, v mém případě se tak naštěstí stalo. | Historka o snaze ne-mocných postoupit (jakýmikoliv dostupnými prostředky) na společenském žebříčku až do nejvyšších pater aristokracie a stát se tak konečně mocnými po příběhové stránce (a vlastně ani z pohledu závěrečné pointy - škoda jednoho letmého dialogu během narozeninové oslavy, který jasně naznačí, jakým směrem se bude závěr filmu ubírat) nemá čím překvapit, protože podobné téma bylo v minulosti zpracováno již mnohokrát (a nejednou velice úspěšně, viz Kubrick), ale to není úplně na závadu, tady jde totiž především o vykreslení postav (a tudíž obsazení), atmosféru (občas absurdností některých scén až na pomezí surreálna) a všeobecně o styl (jak stran dekadentně snobské společnosti, tak audiovizuálu, který Fennell zvládla s přehledem, včetně sympaticky úderného OST). | Jak se dalo předem předpokládat, silnou stránkou filmu je zejména casting. Keoghan tady potvrdil výbornou hereckou formu z The Banshees Of Inisherin (a kromě toho se typově na úlisného a snaživého hajzlíka hodí přímo dokonale:-)), Mulligan v extravagantním módu dokáže upoutat pozornost i na malém prostoru, nicméně celému filmu vévodí vynikající Pike, která si svou roli viditelně užívá. Expozice by nemusela trvat tak dlouho, některé scény zacházejí stran explicity snad až příliš daleko (účel je jasný, Fennell si přeje šokovat a daří se jí to:-)) a tempo by mohlo být o něco svižnější, ale celkově u mě převládá spokojenost a jsem zvědavý, s čím Fennell vyrukuje příště. | PeZet

6/10 | Trailer mě po hromadně nadšených ohlasech, které film a Cage v hlavní roli předcházely, upřímně moc neohromil, ale doufal jsem, že si všechny nejlepší momenty Borgli schovává až do samotného filmu. Bohužel se v tomto případě naplnila marketingová "worst-case scenario" poučka o tom, že nic lepšího (zábavnějšího/šílenějšího/absurdnějšího) se do traileru nedostalo jednoduše proto, že nic lepšího (dtto) ve filmu už zkrátka není. Borgli se v hollywoodském debutu rozhodl vydat znovu cestou žánrového mixu, ve kterém se prolínají prvky komedie, dramatu, thrilleru a pár dalších žánrů, opatřeného sociálně-kritickým komentářem, což dohromady místy funguje a místy naopak moc ne. | Jednak veškerá satira, poukazující na současné společenské problémy, a kritika sociálních sítí, kapitalismu (reklamy jsou špatné, ano:-)?) a praktik fenoménu cancel culture je zde podána tím nejbanálnějším způsobem (chybí tomu nějaký meta přesah) a jednak střídáním žánrů žádný z nich nedostane v průběhu děje dost prostoru na to, aby se dané téma prozkoumalo více do hloubky (obzvláště stran snových sekvencí šlo zajít mnohem dále). Jedna, pohříchu krátká, zábavná scéna, umně se pohybující na hraně trapnosti a humoru (ne-rande s asistentkou), je na celý film zatraceně málo. Nečekané přehození výhybky v poslední čtvrthodině, ve které se ústřední motiv filmu náhle začne řešit z podstatně odlišné perspektivy, navíc působí jako z úplně jiného filmu a finále namísto úderné pointy tak vyzní úplně do ztracena. | Největším pozitivem je tak nakonec skutečně Cage, který ve filmu předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů minimálně za posledních pár let, ale to je do značné míry dáno tím, v jakých produkcích se posledních pár let objevuje, tzn. nenáročné nízkorozpočtové žánrové braky, ve kterých je slovní spojení charakterní herectví neznámým až zakázaným pojmem:-). Nicméně ano, Cage v umírněném režimu tady divákovi připomíná, za co kdysi dávno dostal sošku a nominaci na ni a kvůli jeho maličkosti stojí film určitě za pozornost. Škoda jen, že těch důvodů není o něco více. | PeZet

4/10 | Nemalé zklamání, po legračně otřesných trailerech jsem se těšil na vážného vyzyvatele tureckých SW o post filmového pekla na zemi a nakonec se tak nestalo. Bohužel Snyderův nejnovější počin není tak neodolatelně mizerný, až by byl třeskutě zábavný, je pouze odbytě mizerný. Známé sousloví "to nejlepší z obou světů", tj. v tomto případě téměř neomezená tvůrčí svoboda a téměř bezedná kapsa Netflixu, se v mistrově podání nepřekvapivě znovu přetavilo do jiného známého sousloví a totiž "to nejhorší ze Snydera v neředěné formě":-). | Což znamená nezajímavá dvouhodinová verbovačka partičky zaměnitelných postav (Snyder se vůbec nepoučil, už v Army Of The Dead to bylo zdlouhavé a nudné, tady je to úplně stejné a navíc natažené na celovečerní stopáž) s občasným výskytem nezapamatování hodné akce. Snyder není schopen přijít s jakýmkoliv vlastním kreativním nápadem, od výchozí premisy a worldbuildingu, přes děj a postavy, až po designový styl a obecně produkční hodnoty. Co scéna, to (povětšinou doslovná) vykrádačka libovolného kultovního/klasického fantasy/sci-fi/historického filmu, na který si divák vzpomene, přičemž míra recyklace SW (droid, mimozemšťané, kantýna, impérium, světelné meče, hlavní záporák takticky uklizen až do dalšího filmu, chybí jen odlétající úvodní titulky:-)) je už pomalu na hraně nezamýšlené parodie. | K tomu je potřeba přičíst generický audiovizuál, pochopitelně tuny zpomalovaček a tentokrát dokonce zpomalovačky ve zpomalovačkách (vizionář Snyder se opět překonává:-)), ukázkově jednorozměrné postavy, které jsou divákovi úplně ukradené (všechny bez výjimky), hlubokomyslné dialogy o ničem, nulové charakterové motivace (zdejší způsob verbování postav na misi se jednou bude vyučovat v lekcích tvůrčího psaní:-)), bohužel totální absenci humoru (podobný film by jej potřeboval jako máloco), plus tuctovou akci a bitky, kterých je v celém ději, až na samotné finále, podezřele málo. Casting nemá vůbec cenu řešit, protože nikdo z přítomných nemá pořádně co hrát. Snad jediný, kdo se tady o něco alespoň trochu zajímavého pokouší, byť s proměnlivým výsledkem, jelikož si rovněž "vypůjčuje" kdeco z kdečeho, je Holkenborg v rámci OST. Celkově filmový waterboarding a to je Snyder zatím jen v poločase. | PeZet

6/10 | Nestrhlo, nedojalo, místy mírně zaujalo (manželské hádka, během které vypluly na povrch nějaké emoce), místy mírně nudilo (myšlenkově hluboké dialogy o bytí a nebytí) a ve výsledku tak moc nepřesvědčilo. Tudíž nakonec dost podobný výsledek jako Fincherův Mank, tj. srdcový projekt, náročné téma, artové technické zpracování (napůl černobílý a napůl barevný obraz plus formát 4:3 prostě nikdy nezklame:-)), divácky nepříliš přívětivé podání, po jakémkoliv ocenění bažící Netflix produkce, s tím související nemalé oscarové ambice (po vzoru Finchera predikuji lavinu nominací a následně Cooperovy smutné pohledy na pódium:-)) a všeobecné zklamání na všech frontách. | Oceňuji tvůrčí tah odsunout samotné Bernsteinovy vystoupení na vedlejší kolej a soustředit se primárně na jeho soukromí. Bohužel typická témata všech podobných biopic žánrovek o geniálních umělcích (čítankově dokonalá profesní kariéra versus problémový osobní život, plný vnitřních démonů a komplikovaných rodinných/partnerských vztahů) Cooper-režisér nerozvádí dostatečně do hloubky, vinou čehož Cooper-herec klouže jen po povrchu. Důvody Bernsteinových neustálých aférek, odkud bral inspiraci pro svou práci, jak mu jeho životní styl ovlivňoval kariéru, čím byl tak výjimečný a jakou daň si to vyžádalo, proč bylo jeho rozporuplné chování ze strany manželky tolerováno? Nic z toho ve filmu není osvětleno a pokud náhodou ano, tak pouze okrajově. | Přesto Cooper-herec zaslouží pochvalu, jelikož do titulní role ze sebe dává všechno (obklopen tunou make-upu a protetiky:-)) a poklona obzvláště za dlouhé dirigentské sólo odehrané téměř na jeden záběr. Nicméně se musí pomyslně sklonit před Mulligan, která si krade celý film pro sebe (není divu, když má mnohem životnější postavu) a po právu je v závěrečných titulcích uvedena na prvním místě. Pár krát se v tom nejlepším světle předvede i Cooper-režisér, když si vzpomene, že vyprávět obrazem a hudbou lze i stylově (hudebně-taneční číslo, některé kamerové jízdy a střihové přechody). Uvedená pozitiva ovšem nepřeváží odtažitý a unylý zbytek. Po přímočarém debutu se napodruhé Cooper pokusil zahrát až příliš ambiciózní partituru a nevyhnul se při tom falešným tónům. | PeZet

6/10 | Jednička byla o útěku neohrožené drůbeže ze slepičího koncentráku, dvojka je o útěku neohrožené drůbeže ze slepičího supermaxu. Jednička byla výjimečná podívaná, překypující nápady na všech úrovních (od špičkového audiovizuálního zpracování, přes chytrý verbální humor, až po zábavnou příběhovou stránku), která fungovala jako vtipná parodie na slavné válečné "útěkářské" filmy a současně jako skvělý animák pro všechny věkové kategorie. Dvojka je slušné pokračování, které obsahuje všechno, co by divák od podobného animáku očekával, ale původní kouzlo je už pryč. | Všudypřítomné narážky na slepičí/chovatelské reálie jsou fajn, průnik do drůbežího masokombinátu, maskovaného za dovolenkový resort:-), ve stylu M:I heistu (včetně zábavné variace na Schifrina - OST obecně zaslouží pochvalu) se povedl, tempo je po většinu času svižné a casting v rámci originálního dabingu odvádí dobrou práci. Na druhou stranu z pohledu akce i vtipů tomu chybí nějaký skutečně zapamatování hodný moment, novinka v podobě rodičovské linky dějově ničím nepřekvapí a celkově se tady jednička recykluje (zápletka, záporák, hlášky) více, než by bylo záhodno. | PeZet

5/10 | Na vánoční variaci na nestárnoucí klasiku Death Wish od strejdy Wooa platí známé pořekadlo "jde to (akce), ale dře to (všechno ostatní)". Během vcelku zábavných scén, ve kterých Kinnaman provádí početní čistku parchantů z řad místního gangu (zvláště domácí mano a mano potyčka se vyvedla), mistr krvavého baletu dokazuje, že řemeslo stále nezapomněl a divákům servíruje všechny pro něj typické hongkongské propriety (od nepostradatelných zpomalovaček, přes střelbu obouruč a spojenectví dvojice hrdinů, stojících na opačné straně zákona, až po jednozáběrovku na schodišti ve stylu kulervoucí nemocniční sekvence v Hard Boiled - jen na proslulé opeřence tentokrát trestuhodně nedošlo:-)), přičemž v některých momentech, díky efektním trikům s kamerou, hudbou a střihem, dokonce v relativně stylovém balení. | Výše uvedené akční radovánky se však musí dělit o divákovu pozornost s rádoby dramatickými scénami dojemného vzpomínání a truchlení nad ztrátou milované osoby a rozpadu partnerského vztahu v přímém přenosu, které jsou značně nudné. Zatímco ve Wickovi podobná cituplná příběhová omáčka trvala zhruba pět minut, tady tvoří téměř polovinu stopáže a navíc vůbec nefunguje, protože absence dialogů nejen u hlavní postavy, ale také u všech ostatních, které ovšem k zarytému mlčení nemají žádný důvod, působí v lepším případě podivně a v tom horším směšně. Pozitivum je tak jen to, že Woo ukázal, že pokud dostane do rukou dobrý scénář, dokáže ještě zahrát slušné divadlo. Tady jej nedostal. | PeZet

6/10 | Relativně příjemná dramedy, příhodně zasazená do období svátků, která disponuje nepřekvapivě skvěle hrajícím Giamattim (na podobný typ rolí se hodí jako málokdo), slušnou dobovou atmosférou 70s a emocionálně silným závěrem, během kterého zajisté jedno oko nezůstane suché, ale naneštěstí také značně utahaným tempem, s tím související přepálenou stopáží a nijak zvlášť struhujícím dějem, který se drží obvyklých příběhových škatulek všech podobných (divákovy emoce ždímajících) sentimentálních žánrovek o tom, jak si k sobě více nebo méně nedobrovolně hledá/nachází cestu nějaký nepravděpodobný pár postav, v tomto případě problémový student a konzervativní pedagog. | Premisa o partičce postav z obou stran barikády, která se proti své vůli ocitne pod jednou (akademickou) střechou a musí se s touto neblahou situací vypořádat, je bohužel zužitkována pouze na úrovni dojemné/smířlivé vztahovky, ve které se otevírají srdce, odhalují se nitra a léčí se traumata z minulosti. Tudíž opravdu vtipná scéna je v celém filmu pouze jedna (tělocvična a následná cesta autem) a přesah, respektive kritika, stran sociální nespravedlnosti a tehdejší společenské situace, což by se k podobnému tématu (vzhledem k zasazení děje do bouřlivého období přelomu 60s a 70s) více než hodilo, se tady řeší jen velmi okrajově. Navíc si film dává zbytečně moc na čas, než ze skupiny přítomných postav vykrystalizuje ústřední dvojice a děj se konečně začne soustředit na jejich vzájemný vztah. Palec nahoru za silné herecké výkony v čele s Giamattim, zbytek je sice fajn, ale nenabízí nic navíc, co by už jindy nebylo k vidění jinde. | PeZet

4/10 | Morel je slušný řemeslník, výchozí zápletka o tom, jak se namyšlená reportérka se svým drsným bodyguardem a místním excentrickým diktátorem s lidskou tváří:-) ocitli během státního převratu v nesnázích, zní na papíře potenciálně zábavně, Cena podobný typ komediálně-akčních rolí, ve kterých nemusí moc hrát, ale nechává vyniknout svou muskulaturu a talent pro komično, zvládá bez větších problémů, v rámci vedlejších rolí se tady sešla překvapivě hvězdná herecká sestava a přece nic z toho nakonec nepomohlo a výsledkem je nezajímavá žánrovka, na kterou se rychle zapomene. | Cena s Brie mezi sebou nemají v podstatě žádnou chemii (velká škoda, že si Brie neprohodila roli s Eve), vzájemné dialogové výměny nemají dostatečně ostrou/pichlavou dynamiku (což je poněkud problém, když se okolo nich točí celý film), jejich vztah v závěru nedojde patřičného naplnění (proč v ději vůbec figuruje manželka, když je stejně odsunuta na okraj zájmu?), obecně humor tady moc nefunguje, trojice Eve, Slater a Csokas je z pohledu přiděleného prostoru ve filmu trestuhodně nevyužita, přičemž posledně jmenovaný je odsouzen do polohy tuctového záporáka, který je v ději jen do počtu, a samotné akce je především v závěru sice poměrně hodně, ale stran technického provedení a choreografie nejde o žádný zázrak. Morel i Cena v minulosti dokázali, že to zvládnou mnohem lépe, tentokrát to bohužel nevyšlo. | PeZet