mr.bredok

Když jsem Vlasy viděl prvně, bylo to ještě za komunistů, mě bylo kolem patnácti, měl jsem vlasy do půl zad a musel jsem za ně bojovat. Ta ústřední myšlenka, že vlasy jsou svoboda a mají růst ve mě silně resonovala, v tom případě musel tento film zapůsobit jako nezapomenutelný zážitek - to dá rozum *****.

Příjemným překvapením pro mne bylo, že Travolta dokáže uhrát takovou roli - stále jsem ho měl zařazeného jako pošuka z Horečky sobotní noci - a ta je pro mne - pravověrného rockera synonymem diskotékové pomatenosti. Film měl napětí a gradoval až do neveselého konce. Moc pěkné.

Viděl jsem to už v roce 1989 jako pubescent - rebel. Mělo to na mě tenkrát silný vliv. Dnes po letech jsem to podruhé shlédl a chtěl to hodnotit kritičtěji. Ale nic naplat, kouzlo ani po letech nevyprchalo, ačkoli do knižní předlohy to má fakt daleko.

Od té doby co jsem viděl Ruku mám někdy obavy sednout na záchodou mísu.

Jim Morrison byl (nebo možná je) fakt podprůměrný zpěvák a dost nepříjemný chlapík, ale měl zatracené charisma, které ho táhlo feťáckým životem nahoru a pak dolů. Tento film to určitě nevyvrátil.

Vpodstatě jsem to udzíval, ale druhý den jsem cítil, že z toho filmu mám nějaký pocit. Možná to bylo ztvárnění té rutinní snahy uživit se, která byla jak se mi zdá motivem filmu. No nic, odfrkl jsem a šel do práce...

Dostat postavičky Rychlých šípů do seriálové podoby v šedesátých letech bylo odvážné. Tajemná atmosféra - ta nejdůležitější složka předlohy se minimalistickými prostředky zachovala a to je moc fajn.

Někdo tu napsal, že se tento film nesnaží nic sdělit. Není to pravda. Sdělení je hodně a především je to tahle pravda: nechcete-li předčasně skapat nepřejídejte se. Rozhodně mě film nenechal nedotknutým, pocit znechcenosti z toho co vidím, možná korespondoval s pocitem znechuceností životem hlavních hrdinů.

Napínavé, vtipné a v hlavní roli Philippe Noiret ***** jinak to nejde.

Komentář uživatele s přezdívkou ,, lebowski " celkem vystihl problém nízkého hodnocení. Pravdou je, že Medvídek není nejlepší Hřebejkův film, ale na mne zapůsobil. Před deseti lety bych to ani nedodíval, protože nejsilnější místa filmu většinou osloví lidi, kterým je již chvilku po třicítce. Medvídek je taková malá sonda do života cca pětatřicátníků a bohužel musím uznat, že ty modely problémů, které Medvídek řešil jsou nyní všude kolem mne, ale před pár lety jsem o tom neměl ani šajn. Na mne nejsilněji zapůsobila scéna, když Vilhelmová oznámí Macháčkovi, že je konec vztahu a sbalí mu kufry. On běhá zmateně po bytě a snaží se situaci zvrátit činností, která byla doposud pro chod této domácnosti běžná...Bezvýsledně. Je to něco jako když spadne horolezec ve stěně a zachytí jej lano, je sice otřesený, ale pudově se chce dostat na místo odkud slítl....