Recenzie (3 525)
Tlouštík (1995)
Prvotina Jamese Mangolda je dobrá. Scénář sice zpracovává poněkud ohrané téma, ale je vidět že tvůrci k němu mají co řici. Tlouštíka ohromně sráží stopáž. Obvzláště kolem poloviny snímku se mohlo vydatně stříhat a celku by to nijak neuškodilo. Spíše naopak. Liv Tyler je zde ještě taková "telecí", ale milá byla již tehdy. Tím kdo dává snímku duši je Pruitt Taylor Vince v roli Victora. Úžasně sympatický a charismatický herec, který se obejde i beze slov. Celkově jde o nikoli vynikající, ale za vidění stojící záležitost.
Underworld: Boj v podsvetí (2003)
Skučel jsem při tom více než vlkodlak při úplňku. A nadšením to nebylo.
Čarodějův učeň (1977)
Temné i ponuré jako rov roztomilého novorozence za pochmurné noci při úplňku v životním díle Karla Zemana. A i lepší již tak vynikající předlohy.
Krvavé leto v New Yorku (1999)
Portrét sklonku sedmdesátých let v New Yorku z pohledu jedné generace. Výtečný scénář, skvělý soundtrack, velmi dobří herci a nad tím vším dokonale precizní režie. Výtečná záležitost, která bez problému ustojí i celkem značnou stopáž. Narozdíl od spousty jiných snímků má totiž co říci. A navíc to říká opravdu stylově.
Hodiny (2002)
Phillip Glass a ženy ve filmu nejen pro ženy.
Život v oblakoch (1995)
Doposavad nejlepší snímek Toma DiCilla. Skvostný scénář, perfektní herci a evidentní láska k filmu dělají ze Života v oblouznění nezapomenutelnou záležitost. Parta nadšenců a jejich snaha o dokonalé dílo. Škoda, že jejich schopnosti tomu zdaleka neodpovídají. Když se navíc přidají neshody na place a technické problémy tak... Vznikne jeden z nejlepších nezávislých filmů devadesátých let.
Zlá výchova (2004)
Pocta Mistrovi Napětí? Možná... Ovšem spíše než-li o kriminálku se jedná o další kvalitní studii netypických, ale opravdových vztahů z pohledu Pedro Almodóvara. Jednoznačným kladem jsou herci v čele s famózním Bernalem. Největším záporem scénář, který sice námětem zaujme, ale konečnou podobou v jaké je prezentován ve filmu již tolik ne.
Hovor s ňou (2002)
Pohled na vztahy z různých perspektiv dle Almondóvara v jeho nejlepším, nejpřístupnějším a zřejmě i nejupřímnějším snímku.
Otvor oči (1997)
Originál tradičně bývá lepší remaku. A u tohoto snímku Amenábara to platí dvojnásob. Na první pohled jsou obě verze v podstatě shodné, ale tato je lépe zahraná, s famóznější hudbou, má větší spád a o působivější atmosféře ani nemluvě. "Abre los ojos, diváku..."
Blade (1998)
Blade by chtěl být strašně cool filmem plným cool hlášek, cool akce a... a vůbec vším strašně cool. Jenomže jím není. Je to jen průměrné béčko, které si to však nechce přiznat a hraje si na něco více než na co má. Na druhou stranu to příjemně odsýpá a je tu pár výborných scén. Prostě snesitelné béčko jak vyšité.