Ony

Klasika Vždycky si vzpomenu, když musím poslat balík.

Takové tisíckrát omleté vtípky, ale ne že by se jim člověk po tisící prvé nemohl zasmát. Příjemná komedie s velehvězdami v hlavních rolích umí potěšit.

Televizí poměrně málo omletý film se stejně málo okoukanou Ellou Šárkovou v jedné z hlavních rolí. Jako takový působí mezi ostatními komediemi 30. let docela svěže. Jindřich Plachta jako vždy nezklame. A časopisy Eros a Intim mi vyrazily dech:-)

Dle mého názoru film velmi dobře natočený, avšak co se týče obsahu – nějaká pošramocená učebnice dějepisu, rádoby oživená dramatem otce a syna, a jeden velký patos.

Já na tenhle filmový žánr moc nejsem, ale ze 48 hodin v Paříži jsem byla nadšená. Ne že by to byl nějaký poklad, ale bavila jsem se celou dobu a až na ty trapné telefonáty s dětmi si nepamatuju žádné zbytečnosti nebo otravnosti. A navíc Morricone nikdy nezklame.

Film Šťastnou cestu patří k tomu nejlepšímu, co se mi podařilo z našich tzv. filmů pro pamětníky vidět. Vlastně mi připadá, že mezi ně ani nepatří (srovnání s italským neorealismem skutečně není přehnané). Otakar Vávra se dostal dál než je u „vážně myšlených“ filmů té doby zvykem. Snímek působí nezvykle autenticky a Adina Mandlová prokázala obrovský herecký talent, který jsem v žádném jiném jejím filmu neviděla tak dobře využit. Štěpničková a Korbelář jsou standardně dobří, ale bez toho jejich drámatu bych se, pravda, obešla. Zato humor a nadsázka, především v projevu Nataši Gollové a Jany Dítětové, filmu rozhodně neškodí. Ve srovnání s naivitou Fanynky a Božky (hrály je právě Gollová s Dítětovou), děvčátek jako vystřižených z nějaké Slavínského komedie, na mě ještě více zapůsobila na svou dobu skutečně otevřená výpověď o milostném, pracovním i tom bujarém nočním životě.

Začalo to velmi velmi slibně - příjemné barvičky, pohodový humor, zajímavý námět. Ovšem nakonec tomu k dokonalosti chybělo příliš mnoho. No, nebo vlastně spíš něco přebývalo. Třeba bez Koblížka Nelsona a Velkého Dana bych se vážně obešla.

Jedno z nejpůsobivějších filmových zamyšlení nad hodnotou lidského života. (A taky opravdu dost vyčurané, ale tentokrát jsem se nechala unést.)

Je to na mě trochu příliš romantické a přespříliš námořní, ale stejně mohu vysoce ohodnotit a vřele doporučit, protože je to poctivě natočený film a Richard Harris je fakt frajer.

Stejnojmennou divadelní hru jsem nikdy neviděla. Snad i proto jsem k tomuto jinak vesměs nevysoce hodnocenému filmu tak štědrá. Mě skutečně příjemně překvapilo, že čeští tvůrci ještě dokáží natočit něco tak svěžího a nápaditého. Škoda, že můj dojem rušily některé přemrštěné herecké výstupy (Jaroslav Dušek) a pak ty závěrečné na mě směrované urážky. Ovšem trefné parodické připomínky jiných filmů (včetně té akční zadní projekce), suchý konverzační humor a uměřený výkon Tomáše Hanáka, to mě potěšilo velmi.