Slamený vdovec

Anglický název filmu (Seven Year Itch) vychází ze smyšleného nutkavého pocitu svědění po sedmém roku manželství. Manželství je centrálním tématem díla, jež v době svého vzniku údajně mnohé pohoršovalo (týká se předlohy i filmu). O humor se ve "vdovci" stará hlavně manžel, jehož žena je s dětmi na letních prázdninách, a on má obavu, že by mohla přijít na jeho (bezvýznamné) prohřešky. Právě z faktu, že se bojí možných kompromitujících interpretací jeho veskrze počestného počínání, pramení většina humoru filmu. Vyzývavá MM ho přivádí do rozpaků, ty ho děsí, ale v jádru by nebyl nevěry ani schopný... Se zvyšujícím se počtem obav z toho či onoho narůstá i jejich absurdnost. Nebojí se jen toho, jak by si jeho manželka mohla vyložit přítomnost blondýny v bytě, ale i toho, kolika cestami by se k ní tato informace mohla dostat, a též toho, zda ho MM třeba nechce okrást. Jakési poselství filmu pak spočívá v tom, že ačkoliv by hrdina filmu nebyl nevěry schopen, zájem mezi ženami o takové plaché muže je. Z postavy Toma McKenzieho, která je představena jako typický frajírek, svůdník a vazoun, se nakonec vyklube chlápek s něčím tak "neéterickým" jako je senná rýma. Zub času "vdovce" poněkud ohlodal, avšak stále disponuje rysy inteligentních amerických komedií z té doby a stojí za zhlédnutí. Některé momenty ("trademarková" zvednutá sukně MM nad větráním z metra, intertextuální odkaz "Blondýna v kuchyni? Co ty víš - třeba je to Marilyn Monroe!") činí toto jinak průměrné dílo takzvaně nesmrtelným. (19.01.2005)

Pre mňa zatiaľ najslabší Wilder. Bola to fajn komédia, on predsa iné točiť ani nevie, ale vtipov som čakal viac a hlavne mi vadilo, že asi polovicu scenára celého filmu tvorila paranoidná samomluva nesympatického Toma Ewella, v ktorej boli zahrnuté všetky jeho predstavy, obavy aj pocity. Toto už je scenáristická barla ad absurdum. Marilyn bola samozrejme úžasná (a vtip s jej menom asi najlepší z celého filmu), ale aj tá nesmierne kultová scéna so sukňou dvíhajúcou sa od vetra, bola pravdepodobne zostrihaná, lebo som si ju predstavoval/pamätal inak - veľkolepejšie. (29.12.2013)

Marilyn Monroe... Ne, teď nebudu pět ódu na její krásu... Ona mi totiž celý tenhle film zkazila. Její pištící naivní panenka je takovým způsobem nepříjemná, že jsem se přes to zkrátka nedokázal přenést. Za sexsymbol jsem ji nikdy nepovažoval a považovat nebudu - a za herečku už vůbec ne. Netvrdím přesto, že by se na Slaměného vdovce nedalo dívat. Tom Ewell, s nímž jsem dosud neviděl jediný snímek, mě mile překvapil, Wilderův scénář v několika momentech vážně rozesmál ("Dokud nejste ani schopen někoho terorizovat, radím vám, vyhýbejte se něčemu tak složitému jako je vražda."), jenže... Vy víte. (25.12.2014)

Už s tím Karlem začínám nudit, já ho dokonce pletu i do amerického filmu z padesátých let :). Ale Tom Ewell (neuvěřitelně parádní výkon!) mi v postavě Richarda Shermana strašně připomněl Rodenovu roli ve Velkolepém paroháči. Hlavně v jedné z nejpodstatnějších myšlenek filmu, že totiž fantazie některých lidí nezná hranic a dokáže je natolik zmást a přesvědčit o vlastní pravdě, že už jim tyhle představy nikdo nevyvrátí, a pokud ano, tak to dá těm dotyčným skutečně velkou práci. Paradoxem zůstává, že čím více představ a chybných dedukcí v hlavě máte a přemýšlíte o nich nebo je řešíte, v podstatě vám kolem nic nehrozí a nic se neděje. Jakmile se však dostanete do klidu a o ničem přemýšlet nebudete, jistojistě se nějaká z vašich původních obav vesele splní. Slaměný vdovec je zajímavou sondou do života muže středního věku, který je přesvědčen o svých pravdách ohledně vlastního vzhledu a vystupování, který zastává velmi úsměvný (mužský) názor na ženy, a který hlavně každodenně bojuje s vlastní bezmeznou fantazií. Ozdobou této podařené komedie je jako vždy nááádherná, kouzelná, úchvatná a dokonalá Marilyn Monroe, která mě znovu ujistila, že oplývá mj. vynikajícím komediálním talentem. Scény s balením Rickyho pádla a nutná návštěva domnělého milence Richardovy manželky Toma McKenzieho a následná konverzace mezi Richardem a Tomem jsou podle mě ty nejvtipnější scény z celého filmu, který jsem už viděla snad stokrát. (11.06.2009)

Z respektu k panu Wilderovi se k nižšímu hodnocení neuchýlím, ale popravdě je Vdovec jedna z jeho poslabších komedií. Nezáživný příběh samomluvou trpícího manžílka by se dal přirovnat k zapařenému rozkroku, jehož jediným vysvobozením je dobře mířený svěží průvan v podobě kouzelně hloupoučké sexy sousedky Marilyn s vychlazenou šprndou. (16.08.2011)