Lennnnna

Tak ten charismatický, vzdělaný, démonický kanibal býval v mládí....ehm necharismatickým, psychopatickým a zcela obyčejným vrahounem ohánějícím se samurajským mečem....no to mě podržte, tohle jsem se dozvěděla z posledního Hannibalovského filmu. Uznávám, že to byla především moje chyba - moudrá myšlenka v hlavě mi poplašně našeptávala, že vlastně nechci o Hannibalově mládí vědět nic, protože to tajemství dělalo jeho postavu ještě mnohem zajímavější, ale já hlava dubová si nedala říct. A tady to mám! Takovouhle ostudnou zápletku o pomstě plnou klišé si ten krasavec rozhodně nezasloužil. Gaspard Ulliel si nacvičil pár psychopatických úsměvů pro své další filmy - bravo, teď ho budou do béčkových thrillerů brát všemi deseti, ale na postavu Hannibala to je ostudně málo. Anthony, drahý....já bych je žalovala!

Kdo by to byl čekal, že nás ještě někdy upíři zvednou ze sedadel? V kině to šlo jako jedna velká vlna, cuknul sebou jeden a jako domino ho následovala celá řada:o) Perfektně budovaná atmosféra, upíři správně děsiví a draví a vůbec takoví, jaké jsme je snad ještě nikdy neviděli a jak už to tak bývá - nejděsivější bývá to, co není vidět, takže výkřiky požíraných ze tmy mi bohatě stačili k tomu, aby mi tuhla krev v žilách. No vážení řekněme si to na rovinu, tentokrát jsem byla skutečně vyděšená a konsternovaná.O překvapeních v podobě masakru s frézou nebo useknutou hlavou na houpačce ani nemluvě, ty dodaly správnou šťávu a diváka donutili nadskakovat stejně jako při útocích upírů.Velká hororová událost letošní sezóny, která bude jen těžko hledat konkurenta.

Jen co jsem si zvykla na roztřesenou kameru, zatočila se mi hlava z Glenových krásných očí a po prvních vteřinách, kdy se rozezvučel i jeho hlas, se mi podlomila kolena a já vážně bojovala s představou, že klidně prodám všechno, co mám a odletím do Irska.....Jenže éterická víla v podobě Markéty Irglové je silná konkurence a její překrásný hlas mě přikoval do sedačky stejně jako Glenův. Stačilo pár minut a byla jsem ztracená docela - bláznivě zamilovaná, okouzlená, s mrazením v zádech a přihlouplým úsměvem na tváři. Dostali mě - a to oba. Nevyřčené, ale nad slunce jasné - ti dva jsou pro sebe jako stvoření a dokazují to jen obyčejnými pohledy a náznaky a hudbou, která nemůže rozehřát snad jen srdce zarytého cynika. Ač se ti dva za celou dobu vlastně ani nepolíbí, shlédla jsem jeden z nejromantičtějších filmů všech dob....

Mé první setkání s Pratchettem (měl to být trénink na divadelní představení, abych alespoň částečně tušila, co mě čeká - pozn.: moc jsem si nepomohla, stále netuším:o) nedopadlo zrovna nejlépe, jako neznalec jakékoliv jeho knihy (které jsou údajně vtipné od začátku až do konce, ehm tady se to nějak nepovedlo) v tom plavu řekněme asi jako kapr na suchu. Sneslo se na mě tolik postav, že být to vločky, už jsem celá zasněžená (koukám, že začínám být trochu poznamenaná přicházejícími vánoci) a nebýt sympaťáka Smrťi a vrahouna Časnačaje nejspíš bych ztratila trpělivost hned na začátku, ale chyba bude pravděpodobně spočívat skutečně v mé neznalosti, zorientovat se je vážně dost těžké. Zpracování (obzvlášť na televizní produkci) je však velmi slušné, skoro až obdivuhodné. Kdo ví, třeba až si něco přečtu, přiroste mi Zeměplocha k srdci, prozatím Hogfathera považuju za takovou milou podivnost.

Oproti teenage hororům a nevalným lekačkám z poslední doby přináší Pokoj 1408 svěží vítr do atmosferických hororů, s několika opravdu chytrými a originálními momenty, které na mě zapůsobily. Ve zbytku je to ovšem trochu horší, co naplat John Cusack má nelehký úkol - odehrát většinu své role buď přilepený k podlaze nebo ke zdi a strašidelný pokoj hodí něco pořádného do placu většinou přesně ve chvíli, kdy už divák balancuje na hranici znuděnosti, jinak zůstává jen dost "divným" - chvíli mu praskají stěny, chvíli v něm sněží, ožívají obrazy.... vizuální orgie ze závěru filmu jsou pak tak trochu nad mojí hlavu (tady se někdo potřeboval setsakramentsky trikově vyřádit a následný Misch Masch z toho vzniklý byste nenašli ani ve Veletržní), což je trochu škoda, protože minimálně z první půlky na mě dýchl závan starých časů a někdo tu měl hezky nakročeno k úspěchu i bez řezníka s motorovou pilou....na 100% to nevyšlo, ale nevadí. Bát se sice s největší pravděpodobností nebudete, ale atmosféru oceníte.

Balila jsem kufr a hodila se mi nějaká zvuková kulisa, jen doufám, že až ho na dovolené otevřu, nenajdu tam žádné překvápko, které jsem si tam z leknutí mohla přibalit, protože většinu času, kterou jsem nevěnovala svému šatstvu ale obrazovce by se dal shrnout pod pojmem - naprostá vytřeštěnost (to se mi u podobných komedií stává dost často...) Ehm, věřte mi, že kdyby stačilo ke štěstí tak málo jako jedna kytka, pěstovala bych už doma celej skleník.

První polovina mě ochromila nepředstavitelnou klaustrofobickou hrůzou, proto mi ani nevadil pomalý rozjezd, protože vážení já už byla v téhle chvíli na pokraji nervového zhroucení!!!! Následující masakr mi po tom způsobil div že ne zástavu srdce, protože spojení úzké jeskyně, ze které není úniku a zmutovaných příšerek mělo na mou psychiku nečekaně děsivý dopad. Chvílema jsem si připadala zoufalejší než všechny hlavní představitelky dohromady. Kam se hrabou Samary.....

Hřebejk je jako mašina na filmy, hodíš minci, vypadne film....ale kvalita nám jaksi klesá. Pelíšky patří mezi mé nejoblíbenější filmy a i po nich se mu celkem dařilo, ale nakonec přišel syndrom uznávanosti a v té chvíli Hřebejk hodil veškerou soudnost za hlavu a od té doby se to veze. Horem Pádem mi vysloveně hnulo žlučí, Kráska v nesnázích mě taky příliš nepotěšila a Medvídek je na tom dost podobně, narozdíl od Krásky jsou tu alespoň propracovanější a uvěřitelnější postavy, ale příběh je zkrátka mizernej. Asi jsem méně chápavá, ale pořád tak nějak netuším, co tím vlastně básník chtěl sdělit (a netuším to u všech tří filmů). Z kina jsem odcházela trochu zmateně (zakopávala o ostatní a dezorientovaně hledala východ:o), protože mě úplně vyvedlo z rovnováhy, že už je konec a se mnou to ani nehnulo. Jen bych nakonec ráda podotkla, že i nejlepší automaty se při častém používání nakonec porouchají, aby to tu nedopadlo podobně...

Ještě nedávno jsem tady Davida Ondříčka chválila, ale jak je vidět, i mistr režisér se někdy utne (a jelikož se jedná o Ondříčkovo prvotní dílo, můžeme být rádi, že se jeho kariéra vůbec rozjela). Z dnešní doby poněkud úsměvné, řekla bych: Táňa nám tu hraje ufona, Jan P. Muchow se nemůže rozhodnout, jestli je vlastně na holky nebo na kluky (nevím proč to drama, tomu se říká bisexualita, chlapče) a Káťa Winterová má podzimní depku, takže raději neopouští bezpečí křesla a když už náhodou, tak stejně "parkuje", do placu se hodí pár ufounských řečí, Tatiana pro zobrazení své venkovské naivity hodí do kamery pár laních pohledů alá Klára Issová, nakonec si na diskošce zaskáčeme s kamarádkou Extoškou a tram ta da dáááá: Máme tady Šeptej! Dvě hvězdičky za Colorfactory, které zbožňuji.

Jan Svěrák mé nebohé přepracované dušičce, která marně vzdychá po dovolené a asi se jí letos nedočká, předložil dokonalé prázdniny: vzít auto, jet a nevědět kam (když dojedeme na jih, pojedeme zase na sever:o) dělat si co chci a jen se tak bavit, tomu říkám nádhera! Když už ne v reálu, tak alespoň ve filmu jsem si to skvěle užila.