Lennnnna

Bratři Wachowští mi kdysi uloupili srdíčko fantastickým Matrixem, aby ho vzápětí mohli rozlítit jeho dvěma pokračováními, k nimž citím trvalý odpor. Dobrou zprávou je, že se jim Speed Racerem podařilo z velké části napravit reputaci, budiž jim tedy odpuštěno:o) Tenhle barevný a naspeedovaný svět si totiž s tím počitačovým v ničem nezadá. A vy se budete bavit, bavit, bavit... A oči vám budou přecházet. A budete si říkat, jak moc je to bláznivé, groteskní a k neuvěření, ale faktem zůstává, že je to zážitek:o)))

Je příjemné se zase jednou dívat na něco jiného než přitroublá, roztomilá zvířátka, která si takřka říkají o zabití, což je s vyjímkou Pixarovských snímků specialitou dnešních animáků. Zvířátka tu sice skutečně jsou, ale konečně se berou po většinu času vážně a nepřipomínají komiky Laurela a Hardyho. Což pravda má za příčinu i jeden z nešvarů tohoto snímku a to, že Kung Fu Panda není ani zdaleka tak vtipná, jak byste čekali. Oplývá sice spoustou dokonalých napadů viz. geniální souboj o knedlíček, nebo když Po ve snaze ukořistit nějaké jídlo "kung fu stylem" zdemoluje kuchyň a na závěr předvede ukázkový rozštěp, ale popadat za břicho se zkrátka nebudete. Netoužím po tom, aby animáky byly napěchované vtipy od začátku až do konce, obzvláště proto, že pak velmi snadno sklouznou k trapnosti, ale už několikrát jsme byli svědky, že to jde i lépe. Ovšem tleskám originálnímu napádu, akční sekvence jsou skvělé a neotřelé, neustále se něco děje a jak jsem zmínila už na začátku, postavy jsou sympatické především tím, že kromě Poa, který jediný představuje svou neohrabaností vzor roztomilosti, jsou všechny překvapivě "nezdeformované a normální" a i přesto si je zamilujete, nemilovat takovou kudlanku totiž snad ani nejde. Bez mučení však přiznávám, že jsem po všech těch ovacích čekala, trochu víc.

Jsem seriálovým fanouškem Sexu ve městě, ale měla jsem určité obavy, že by mě celovečerák mohl zklamat, zkrátka se mi závěr seriálu tak moc líbil, že bych ho nejradši vůbec nepřekopávala žádnými dalšími zápletkami. Ne, nejsem zklamaná, na tuhle čtveřici se prostě moc příjemně dívá, a i když už nám holky viditelně zestárly, pořád dohromady tvoří skvělou partu. Největší part si pro sebe tentokrát překvapivě ukradla Samantha a jednoznačně je hvězdou celého příběhu. Přítel se odvážně nabídl jako můj doprovod a i když potvrdil, že v televizi by to asi do konce nevydržel, v kině statečně vydržel až do konce - důkaz toho, že rytíři ještě nevymřeli:o) a to byl konec poměrně dost zdlouhavý i na můj vkus. Na seriál film nedosáhne, až příliš z něho totiž čouhá love story, ale komu se líbil, filmem nepohrdne.

Kamera bezpochyby překrásná, styl vyprávění pohrávající si s psychlogií postav se mi taky líbil, Bradu Pittovi role Jesseho tak moc sluší, že rázem zapomenete na všechny jeho "hezounkovské role", ale délka to je zdejší nepřítel číslo 1 a i mě záhy udolala. Celý příběh je tak protahovaný a rozplzlý, že to jednoduše přebije veškeré nadšení z ostatního.

Jakoby se všeobecně tolik neomílalo, jak nutně by pan Shyamalan potřeboval hit....nejspíš na to po celou dobu úzkostlivě myslel i on sám, až to samým snažením totálně zvoral! Šíleně jsem se nudila a už ve čtvrtině litovala, že jsem radši nešla někam do hospody na panáka. Dělat režiséra, scénáristu i producenta najednou se Shyamalanovi ukázalo být doslova osudným. Pokud jste na to tři, může to stále alespoň jeden zachránit, ale takhle si sám sobě bohužel pouze úspěšně podkopal nohy. Mistr napětí navíc tentokrát zazdil i tento svůj největší trumf, ty tam je tajuplná a strašidelná atmosféra, vítr třesoucí korunami stromů nebo trávou na poli + jedna nevalná lekačka jako vystřižená z béčkového hororu = veškerá jeho snaha. Což je poněkud k uzoufání. Rodinné drama, které se zákonitě v podobně laděných snímcích musí vyskytnout, je tady naprosto k nepochopení, jde tu jen o kousek tiramisu zakousnutého s jiným fešákem, než je manžílek a následně nato rozehrávající spoustu velmi prapodivných scén, aby se alespoň něco dělo. Zooey Deschanel se svým psycho výrazem, který obávám se, má chudinka nejspíš i v reálu, je asi tak to nejhororovější, co snímek může nabídnout, což vzhledem k tomu, že se má jednat o kladnu hrdinku, je jaksi k ničemu. Navíc Vám pravděpodobně ona i toporný Mark Wahlberg polezou většinu času na nervy. Epidemie, přijde a zase odejde, nebo spíš profrčí kolem během jediného dne, proč a jak, to je vlastně šumák, hlavně, že je důvod k úprku, a že se nám na konci může výstražně hrozit prstem, dejte si bacha, kdykoliv se to vrátí. Slavnostně přísahám, že se pro příště vynasnažím tolik nelikvidovat rostliny, které omylem zůstaly v mé blízkosti, stačí?

Knižní předlohu jsem se pokoušela číst, ale i přes mraky erotiky, kterou je prošpikovaná jsem se se čtením poměrně dost trápila a nakonec těch obscéností bylo na mě příliš a já to vzdala. Přesto mi zvědavost nedala, abych se nepřesvědčila, jak dopadl filmový snímek. O poznání lépe, na rozdíl od stránek knihy, tady na vás totiž sex nekřičí z každé stránky (tedy spíš z filmového políčka) a když už tu je, je smyslný, a ať už ti dva provádějí cokoliv, říkáte si, že to tak má být. Nemusíte se složitě prokousávat haldou písmenek, abyste našli duši postav, ale každý obraz, a každý akt milování má své místo a já se do příběhu propadala stejně rychle a stejně hluboko jako nebohý Nigel. Příběh o tom, co v jádru straší každého z nás, že totiž naše láska upadne v nudu, stereotyp, zevšednění, lhostejnost či postupnou nenávist je totiž neskutečně silný. Nevěřila bych, ale Roman Polanski si s látkou poradil mnohem lépe, než autor sám, který se rozhodl čtenáře zahltit a pak zadusit, zatímco Polanski nechal vyniknout vášeň, smyslnost, odannost, i podannost a lásku jako takovou, spalující a bolestnou, že pronikne i Vám u obrazovky až do morku kostí.

Je to k nevíře, ale zdá se, že mafiánská tématika přitahuje pětihvězdičkové hodnocení jako magnet. Tenhle drsný, syrový a nervy drásající dramo/thriller mě napnul jako strunu a džel u vytržení celých 100 minut u kterých jsem blaženě vzdychala nad geniální režií, kamerou, rozehranou pointou i nad Viggem Mortensenem, který mě stejnou měrou děsil i přitahoval a především absolutně dostal svým hereckým umem. A když nám pak pod okny někdo reálně zařval, málem jsem se zděšením skutálela z pohovky, že mi přišel nereálně odstříhat pár prstíčků:o) Pár záběrů mělo tak "Kmotrovskou" atmosféru, až to mě to doslova dojímalo, Cronenberg si navíc skutečně vystačil jen s pár symboly, náznaky či gesty, aby ve vteřině člověk pochopil i z mála naprosto vše, a udělal to tak mistrovským způsobem, že ani nedokážu popsat jakou porci koncentrovaného potěšení se mu podařilo mým směrem vyslat. Skvělé!

Nejsem žádný velký Indyho fanoušek, ba co víc, doposud mě jeho dobrodružství, a to i přes velké Harrisonovo charisma nechávalo totálně klidnou. Na čtvrtý díl jsem proto šla z jednoho jediného prostinkého důvodu, a to, že jsem se podvolila většině. Nicméně zatímco moji přátelé odcházeli z kina značně znechucení a spílali Spielbergovi do nejrůznějších nadávek, já jsem byla překvapivě nejspokojenější člen výpravy. Předchozí díly mě z velké části nudily, ale tentokrát jsem se poprvé skutečně bavila. Mělo to švih, spád, notnou dávku akce, vtipu, Shiu LaBeoufa i chladnou potvůrku Cate Blanchett a Harrisona, který je na stará kolena snad ještě sympatičtější, než kdy dřív, no prostě všechny klady, které by měl správný dobrodružný film mít. Fanoušky možná urazí stejně tak jako moje kamarády, ale pro nás ostatní "nestranné diváky" je to jako svěží vítr, který rozhýbá vlnky na jinak stojatých vodách.

Přiznávám, že jsem si od shlédnutí filmu dala prakticky měsíční pauzu, abych mohla Venkovského učitele pořádně vstřebat. Stále jsem se totiž nemohla rozhodnout, za patří do kategorie silné kávy, která chce chvíli času, než vám skutečně zachutná nebo je jen maskovaným "turkem", jehož lógr dřív nebo později vyplave na povrch. Zdá se, že Venkovský učitel není ani jedním, ani druhým, zůstává tak někde uprostřed, na půli cesty, naladěn na smutné a tklivé tóny (stejně jako Slámovo předchozí Štěstí), spojen s krásnými obrazy a hereckými výkony, které vyráží dech, ale zároveň rozmělněn v těžko uvěřitelných scénách a klopýtání příběhu samotného, který jakoby nedokázal najít cestu, po které půjde. Nakonec mi po něm zůstala lehká pachuť na jazyku a nedůvěra v lepší zítřky.

Pixar umí uvařit nejednu baštu pro filmového labužníka, a jak se zdá k pocitu přejedení z jeho produkce asi ještě hooodně dlouho nedojde. Chutnalo mi i tentokrát a musím říct, že možná úplně nejvíc ze všech jeho bašt. Ratatouille mi vehnal úsměv do tváře, rozehřál mé srdíčko a přivedl k přesvědčení, že krysy jsou rozkošná stvoření, se kterýma budu odteď nejlepší kamarádka. Dokonce se mu podařilo triumfálně sesadit z trůnu i mého oblíbence Nema, který měl na vrcholu stálé místo. Ratatouille není zábava určená pro dětského diváka, naopak dospělejší a umírněnější styl humoru jako by byl přímo určen na střed srdce odrostlého a životem zkoušeného filmového diváka:o))) a Pixar se (jak jinak) posunul zase o kousek dál, tentokrát však přeskočil mnohem víc příček, než kdykoliv dřív. Zamilovala jsem se!!! Až jednou v kině zkolabuji, protože se zapomenu znovu nadechnout, vězte, že za to budou moct právě Pixaři.