Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (250)

plagát

Skrytá identita (2006) 

Zase jeden hon na kočku a na myš, dle mého názoru však poněkud přeceňovaný. Uznávám, že v závěru filmu mi poklesla čelist jako už dlouho ne, ale to je jen jeden ze dvou kladů, který tenhle film má, tím druhým je překvapivě dobrý Leonardo DiCaprio, který se nám s prominutím z trochu slizkého hezounka, kterým býval, vyklubal v (nechci říkat charakterního herce, to bude chtít ještě chvíli přesvědčování), ale rozhodně ve velmi zajímavého a do budoucna nadějného herce a byl důvodem, proč mě bavilo se na Skrytou identitu dívat, jinak to totiž dost drhlo.Volavku jsem neviděla, takže nemohu srovnávat, ale ze Skyryté identity cítím určité rozčarování, a nemohu sdílet nadšení ostatních pro něco, co je tak moc "průměrné". Ostatně o pánech akademicích mám nevalné mínění už spousty let, takže žádné velké překvapení.

plagát

Bolero (2004) 

Brabec se snažil zachránit mizerný scénář kamerou, což je jeho parketa, jenže Bolero bohužel není Kytice a tenhle styl mu příliš nesednul. Výsledný efekt - zmatek, zkratkovitost, absence napětí (nebo čehokoliv jiného typického pro kriminálky, minimálně nějaký zápal vyšetřovatelů by se hodil, tady totiž vypadali jako, že se vysloveně nudí), nepřesvědčiví herci. Odfláknuté!

plagát

Spider-Man 3 (2007) 

Z ukázek to vypadalo tááák dobře, navíc nás pořád vnadili na to, jak bude závěr série temný - tři protivníci, Spider-Man bojující sám se sebou, taky milostný troj-čtyřúhelník, znělo to prostě krásně...a člověk se pak samozřejmě těšil, že uvidí toho nejlepšího Spider-Mana ze všech tří. Nestalo se tak. On si ten Spider-Man pořád jaksi jede tu svoji průměrnou lajnu, neurazí, příliš nenadchne, přitom ani nepohorší, ale po všech těch slibech a nadšených ovacích, kteří scénáristé vypustili do světa prostě jaksi čekáte něco trochu víc. V ukázkách to vypadalo slibně, ale v dlouhé stopáži nakonec vynikne rozplzlost příběhu, celé je to takové nijaké, utahané, nenapínavé a ve chvílích, kdy by měl příběh gradovat, spíš uvadá a nakonec se přistihnete, že vás víc zajímá popcorn, který se vám rozsypal do klína, než to co se odehrává na plátně. Fandové se nejspíš zhroutí, davy shlédnou a zapomenou....

plagát

Diabol nosí Pradu (2006) 

Z filmu je ihned patrné, že režii dřímal v rukou David Frankel, který režíroval i můj oblíbený Sex ve městě, takže mu tohle prostředí sedlo jako ušité. Příběh je poměrně banální, i Meryl Streep, která si svou potvoru velmi užívá, nakonec moc nepřekvapí, tady jde prostě jen a jen o ty hadříky a nablýskaný svět módního průmyslu, takže vysloveně ženská záležitost. Velice stylově nasnímaná, poměrně zábavná a uštvaná Andy, která věčně sprintuje po Newyorských ulicích zvedne nejedné ženské náladu, při pomyšlení, že její práce není ta nejhorší na světě (i když uznávám, že i já bych pro ní vraždila:o) Ve skutečnosti tak tři a půl hvězdičky.

plagát

Beštiár (2007) 

Kdysi jsem se pokoušela přečíst si nějakou knihu od Báry Nesvadbové, už si přesně nepamatuji, která to vlastně byla, možná, že právě Bestiář, ale faktem zůstává, že jsem se prokousala jen několika prvními stranami a pak knihu zahodila neznámo kam, čišelo z toho totiž tolik feminismu, arogance a sebestřednosti, že jsem jednak nebyla s to pochopit, co, proč a jak se vlastně v knize odehrává, ale také jsem okamžitě zatoužila zakroutit hlavní hrdince krkem. Slyšela jsem, že Pavlásková scénář hodně upravila, ale to na věci nejspíš příliš nemění. Už když jsem šla do kina, říkala jsem si proto: "no jo Nesvadbová", nemluvě o tom, že když jsem se z něj po tom vracela, opakovala jsem si tuhle větu prakticky neustále. Ono koukat se dvě hodiny na cácorku, která se sebou nechá zametat jako s kusem hadru, až nakonec dostane to úžasné feministické osvícení a rozhodne se chlapům mstít mně poněkud nejasným stylem, je poněkud odzbrojující. Vážně jsem totiž jednání hlavní hrdinky nepochopila! Potkat někoho jako je Alex, který mi nejdřív otříská záda o skálu a je mu prakticky jedno, jestli bude spát s chlapem nebo ženskou, vezmu nohy na ramena a je to! Myslela jsem si, že jde o to, abych s hlavní hrdinkou soucítila, ale bohužel největším psychopatem v tomhle filmu je ona sama. Copak o to, pár roztomilých scének by se ve filmu našlo, ale skutečně uvěřitelných?! Nicméně ptala jsem se kamarádky, která byla se mnou: "No pochopila jsi to? Copak by se takhle nějaká ženská chovala?" a ona mi naprosto klidně odpověděla: "No, když jsi zamilovaná..." Tady je možná odpověď - třeba se v tom skutečně spousta žen najde, ale u mě se Bestiář nesetkává s pochopením. Uznávám, my ženský jsme občas husy, ale Karolína je s prominutím úplná blbka. Je mi líto, já to nepochopila.

plagát

Krstný otec III (1990) 

Jednička mě naprosto odzbrojila a uchvátila, dvojka držela u vytržení, u trojky jsem se bohužel sem tam nudila. Andy Garcia mě jako kmotr také moc nenadchnul, oproti Brandonovi a Al Pacinovi je zkrátka takový "obyčejný". Přesto....hodnotit jednotlivé díly samostatně by byl skoro hřích, protože stejně tak jako třeba u Pána Prstenů tvoří všechny díly jeden jediný celek a ten je prostě uchvatný. (Nemůžu navíc nevyzdvihnout konec, který je stejně jako u předchozích dvou dílů dokonalý.)

plagát

Krstný otec (1972) 

Rozhodla jsem se, že si doplním základní vzdělání (teď mluvím o tom filmovém, protože jinak nejsem zrovna vzor ideálního studenta:o) a postupně se dopracuji ke klasikám, které by každý správný filmový fanoušek měl znát. A jak se zdá, měla bych takové časové návraty provozovat častěji.... Ve chvíli, kdy se poprvé z obrazovky ozval chraplák Marlona Branda, jsem si kecla na zadek! Ten chlap se pro roli mafiánského bosse doslova narodil! Al Pacino zatím jako takové mafiánské ucho, ale ke konci už mi před očima pomalu dozrál do Marlonovy velikosti a je mi víc než jasné, že bude stejně jako on kmotrem s velkým K (ostatně všichni dobře víme, že Al Pacino je ve zralém věku hercem více než démonickým, takže se moc těším, jak mi bude stárnout před očima i ve Kmotrovi). Konec filmu nemá chybu, záběr, kdy se před Kay pomalu zavírají dveře a ona vidí, jak zbytek klanu vítá nového Dona mi bude vězet v hlavě ještě pěkně dlouhou dobu. Dokonalé! Těším se na další díly jako blázen...

plagát

Madonna: The Confessions Tour (2006) (koncert) 

Madonna je už dávno nejen korunovanou královnou hudební scény, ale také královnou mého hudebního srdíčka a s její hudbou prakticky vyrůstám. Je to prostě osobnost s velkým S, což dokazuje i na svých koncertech, které bývají nejen obrovskou a do detailu promyšlenou show, ale zároveň taky jakýmsi Madonniným poselstvím, kterým se snaží sdělit nám něco ze svých postojů a nazorů, ať už na církev či politiku. A všechno sladěné dohromady je to prostě pecka! Jen se nakonec člověk neubrání určité žárlivosti - když vám před očima poskakuje po pódiu padesátnice s tělem dvacítky a předvádí artistické výkony, po kterých bych se já osobně už asi nikdy neslepila dohromady:o) (a to je mi přitom těch krásných 21), je to prostě k vzteku.Wau, wau a ještě jednou wau.

plagát

Kráska z Manhattanu (2002) 

Inu, když pomineme debilní zápletku, Jennifer Lopez, která snad ještě v žádném jiném filmu nevypadala tak ošklivě jako tady (zvláštní, že úplně nejhůř vypadala zrovna ve chvíli, kdy se z ní měl vyloupnout krásný motýl), zůstává nám jen otřesná nudná kaše. A já nevím jak vy, ale já, když se u televize nudim, tak jím, takže víc takových filmů a budu jako koule!

plagát

Pusinky (2007) 

Tak tyhle tři slečny tedy rozhodně nejsou žádné křehule, naopak jsou to docela dost drsné holky a drsné je prakticky celé pojetí tohoto filmu, z kterého je člověku občas až příliš realisticky ouvej. Herecký koncert, který holky předvedly si však zaslouží přinejmenším potlesk (všechny tři byly vytéčné!) a kamera, která putuje po těch nevlídných okrskách a bufetech to je taky lahůdka. Pusinky jsou, řekla bych až nečekaně dobré, i když hrozí, že vám při sledování bude občas trochu teskno.