Bloody13

Zábavný slasher, u kterého mi vadila jediná věc: název! Kdyby se totiž nevydával za remake parádního stejnojmenného horroru z roku 1974, neobsahoval jeden společný nápad (narušený psychopat, co se vrací na svátky domu, z kterého se stal dívčí internát), tak bych bral tenhle rozverný kousek jako ideální večerníček na páteční noc. Hold se tak nestalo, a já ho musel srovnávat s originálem. Samozřejmě už je to mainstream jako prase, takže tu vystupují pěkný kočičky, má to od začátku rychlý spád, kdy se během prvních 15 minutách zamordují čtyři postavy, "žloutenkového" vraha atd atd.. Ale na druhou stranu musim uznat, že jsem se ani na chvíli nenudil. Vraždí se tu dost, obzvláště vytrhávání očí z důlků je působivé, a má to prostě takovou hezkou vánoční atmošku. Kupodivu spokojenost.

Obrovská bžunda, nenechte si ujít! Tento neuvěřitelný mix splatteru, komedie, horroru, akce a sci-fi se Španělům doopravdy povedl. Paul Naschy v zatraceně ujeté (a bohužel vedlejší) roli ve filmu o dvou uprchlých vězních, kteří se chtějí pomstít obávanému mafiánovi a vytřískat z něj balík peněz. Tlupa mafiánů je však ve skutečnosti banda ufounů, kteří znásilňují muže a žerou ženy, hlavně ve stádiu hniloby a rozpadu... Mucha Sangre si nebere servítky. Tvůrci do něj nacpali spoustů voňavých ingrediencí a promíchali v krvavě zábavné omáčce. TOLIK ROZŘEZANÝCH KONČETIN V JEDNOM ZPOMALENÉM ZÁBĚRU JSTE UŽ DLOUHO NEVIDĚLI! Nemůžu si pomoct, ale dost mi to připomnělo Jacksonův Bad Taste. Tenhle poklad jsem měl možnost zhlédnout na FF, za což klukům od Studny posílám velký díky.

Neděste se při úvodních titulkách, kde je pod režií podepsán jakýsi Humphrey Humbert. To jen Umberto Lenzi nebyl spokojen s výsledným filmem, tak proto tento pseudonym. Jinak prvních 5 minut mě naprosto dostaly, pravá italská škola se slušným nášupem gore. Alespoň to mi probíhalo v hlavě dalších 30 minut, které se soustředí hlavně na hustou atmosféru strašidelného domu. Jenže střední část filmu bylo pro mě docela peklo, jelikož se na scéně objevila skupina policajtů a detektivů, a všechno bylo hned v prdeli. Naštěstí poslední třetina rozehraje to správné peklo dusna, tajemna a několika nechutností. Nakonec z toho vylezl lehký nadprůměr, ale zklamání z toho, jaká jatka to mohla být, přeci jen brání se v hodnocení více rozšoupnout...

Phoonk 2 už od začátku vynikal hlavně díky své přemrštěné reklamě, kde režisér chlácholil něco o tom, že když se vybraný adept/divák během snímku ani jednou nelekne, či se mu během promítání nezvýší tep, dostane tučnou odměnu. Skutečnost je ale někde jinde. Pár zajímavých momentů nepostrádá (když kamera si nahodí silné prameny vlasů jakoby z pohledu ducha), vraždí se tu docela často a nápaditě, dokonce se tu bodá nožem do dětí, ale jinak žádný zázrak to tedy není. Největším jeho nepřítelem je melodramatický závěr a přepálená stopáž . Na můj první indický horor to ale nebylo nejhorší. Jo a žádná taneční čísla..! :)

Ponuré rodinné sídlo, tajemné vraždy, rozlehlé tmavé chodby plné pavučin, skučící vítr za okny a přízrak Christophera Lee, který se očividně vrací ze záhrobí, aby se pomstil na celé rodině za své vykázání z domova. Do toho zhrzená milenka milující sado-maso, odtud ten bič z názvu filmu. Je až s podivem, kolik se toho dá vytřískat z úchvatně nasvícených scén (mrtvolná ruka deroucí se ze tmy válí) a vhodně zvolené hudby. No nebudu to víc rozebírat, tohle je zkrátka ten pravý gotický Bava, jak ho máme všichni rádi. Sice méně známý, ale o to větší pozornost si zaslouží.

Po přečtení zdejších komentářů jsem asi čekal brutální mix násilí, krve a erotiky, ale ničeho takového jsem se vlastně nedočkal. Je pravda, že film se na posledních 15 minut skutečně rozjede, ale tohle je především psychothriller o vyšinutém násilníkovi, co rád píchá kočičky v červeném. Hodně se tu divák seznámí s hlavnimi postavami, aby tragický konec byl o to emocionálně silnější. Z erotiky (samozřejmě krom dvou znásilnění) jsem postřehl jen pár koziček a jednoho bobra, krví se šetří, tudíž o nějakém gore nemůže být řeč. Největšimi klady tak jsou bezútěšná atmosféra a pozoruhodný herecký výkon hlavního záporáka. Pro mě spíše zklamání.

Argentovo druhé giallo, které přes skoro dvouhodinovou stopáž nenudí. O vraždy tu sice nejde, a už vůbec nehýří brutálností a nápaditostí, ale právě detektivní část mě tentokrát mile potěšila, což je u mě spíš raritou. Ústřední skupinka hrdinů ve složení zarputilý novinář, chytrý slepec a malá osiřelá dívka se tak často nevidí, a zde tato kombinace docela fungovala. K dobru lze přičíst i to, že jsem hledal skrytého vraha v úplně jiné postavě, což mě mile překvapilo. Použití kapky humoru je pak třešničkou na tomto pěkně propečeném "žlutém" dortu. Příjemných 60%.

Nedivím se, že Mario Bava s tímhle udělal takovou díru do filmového světa. Vsadil totiž na osvědčené prvky gotických horrorů a natočil ho svým detailním, místy až puntičkářským způsobem. Jedna prastará kletba, rodinný zámek s tajnou chodbou, hřbitov zahalený hustou mlhou a samozřejmě mladý doktor, který se pokouší osvobodit krásnou Barbaru Steele od zlých mocí. Celé to spojuje výborná hudba a vymazlená kamera, která si skrze černobílý obraz efektně hraje se světlem a tmou. Škoda, že snímek neměl vyhrocenější finále, jinak bych tomu hodil plné hodnocení. Pro milovníky gotiky se ale jedná o absolutní povinnost!

Opravdu děsivý horor, v němž se rodinka nastěhuje do rodinného sídla, které ukrývá strašlivé tajemství. Malý synek chce nejdříve svou maminku opíchat, když jí sleduje nahou ve sprše a bere jí kalhotky, ale pak si to asi rozmyslí a místo toho se jí rozhodne zabít. Matka začíná šílet jak ze syna, tak ze snů a představ, jež se zdají být až příliš skutečné... Poslední horor Maria Bavy mě překvapil skvělou atmosférou a několika šokantními scénami (skříň, co zabarikáduje hrdince dveře od pokoje), u kterých se mi málem zastavilo srdce. Děsivost podpořila výborná a skvěle padnoucí hudba a samozřejmě Daria Nicolodi, jež matku na pokraji nervového zhroucení zahrála naprosto přesvědčivě; maximální nasazení a strhující výkon!

Skutečná, bohužel až moc skutečná nuda je tahle britská odpověď na Romerův debut, jen ne se zombies, ale s nakaženými. Zde se snad ani o horor nejedná, spíše mi to přišlo jako nepovedené psychologické drama. Tři postavy zde zde totiž dokola řeší své démony minulosti, deprese a výčitky svědomí. Do toho jednou za dvacet minut někdo infikovaný vyskočí z lesa, aby se zamotal do ostnatého plotu. Odporné piano jako hudební doprovod mi lezl krkem už během půl hodiny, a to stejné hraje až do konce! Naprosto amatérská a nudná filmařina, kterou můžete doporučit jen svým nepřátelům :) P.S. Ta jedna hvězda je z milosti za dvě lekačky a za to, že jsem se dnes dobře vyspal!