Bloody13

Kane Hodder poprvé v akci! Sedmý díl s podtitulem Nová krev je podle mého názoru úplně posledním filmem, který ještě stojí za to. Jason dostal místo Tommyho Jarvise jiného a obstojnějšího soupeře, humor je tentokrát skoro vynechán, Manfrediniho hudba má ještě snahu vytvářet jakési napětí, a stejně jako v šestce se tu Jason prohání po lesích v celé své ožrané kráse a kydlí to tu jednoho po druhém, nejčastěji hned pěkně po dvojicích. Bodycount se tak vyšplhal na slušných 14. Největším prohřeškem byl tak zásah MPAA, díky které musely být všechny mordy úplně sestříhané, a jde to sakra znát! V původní verzi totiž Jason v detailu seká ostřím do ksichtu, drtí hlavy na sračku a při spacákové scéně praští s obětí o strom šestkrát, ne jednou. Pátek třínáctého tak ztratil nutnou dávku brutality, a utrpěl tím jak film, tak fanoušci.

No tak k Predátorovi to má hodně daleko, jedinou spojitost vidim ve vysokém emzákovi, kterého hraje Kevin Petr Hall. Without Warning si šlape vlastní cestičkou, sice poněkud přímočařejší, ale o to příjemnější. Postavy tentokrát neotravují zbytečnými komentáři, ženský zase neřvou jako hysterky. Největším plusem je kupodivu rozpočet: dost malý na kreativnější zrůdičky a masky, za to dost postačující na vytvoření slušné atmosféry. Plížení se kamery v lesích a mezi křovisky docílilo svého, a odhalení mimozemšťana až v samotném závěru (a to ještě ve tmě nebo v rychlých střizích) zapříčinilo neustálé napětí a očekávání z neznámého. Podle mě slušný sci-fi horor, kterému by však neuškodil nějaký výraznější nápad.

To je ono! Temný lesní survival horror, přesně to já můžu! Docela početná skupina mladých lidí jede tábořit do hlubokých lesů, kde ji samozřejmě čeká větší dobrodružství, než vůbec doufali. Někdo, nebo něco, je totiž začne pomalu terorizovat, a když objeví první mrtvolu ze svojí party, zjišťují, že budou muset bojovat o holé životy... Jeden z neprávem zapomenutých klenotů, který by vám neměl uniknout. Zaprvé: na filmu dělalo dost známých lidí. Režisér Andrew Davis se proslavil hlavně Uprchlíkem, a mezi herci najdete mladou Daryl Hannah a Joe Pantoliana. Zadruhé: největším esem filmu je tíživá atmosféra nepropustného lesa, kde se něco zlého ukrývá. Škoda, že noční scény jsou až moc tmavé a tudíž nepřehledné, ale velkou zásluhu na tom má i špatná kvalita filmu, která připomíná dvacet let starou, ohranou videopásku. Přesto nemůžu níže jak za 80 procent. Jo a nejlepší byl konec, kde zbytek přeživších postaví obrovskou past jako z Predátora :)

Slimáky mám umístěné hodně vysoko ve svém pomyslném žebříčku nejlepších zvířecích horrorů a to hned po Arachnophobii. Ne tak kvůli atmosféře nebo strachu, ale hlavně kvůli hnusárničkám, jež se tu objevují. Odseknutí vlastní ruky nebo prasknutí oka, z něhož vyletí červi, na mě působí i dnes, i když to logika těžko pobere. Konverzace hlavních postav sice tahají občas za uši, ale nekoukám přece na inteligentní drama, ale na "nature amok" jako bejk, a tak k tomu i přistupuju. Spousta krve, sem tam nějaké gore, ale hlavně tuny slimáků, kteří člověka překvapí i při chvílích největší pohody: když sedíte na hajzlu. Skvěle mi sem zapadla i hudba, co mi trochu připoměla to nejlepší z 80.let. Jeden z mála filmů od Řitky, co mi udělal opravdu radost...

Pokračování kultovního Re-animátora z roku 1985, tentokrát se režie nezhostil Stuart Gordon, ale sám Brian Yuzna, který měl v jedničce úlohu producenta. Dvojka se však výtvarnou stránkou od předchůdce v ničem neliší, oba pánové mají totiž dosti podobný rukopis. Yuzna nenechává nic náhodě a sází na již osvědčené prvky (úžasný Combs, hlava dr. Hilla, nemocniční prostředí, spousta krve a morbidního humoru) a do toho přimíchává nové ingredience, dotažené do absurdní dokonalosti. To se týká vylepšení samotného séra, které už jen neoživuje mrtvoly, ale vytváří zcela nové bytosti. Yuzna tedy čerpal inspiraci z Frankensteinovy nevěsty. Odtud si vypůjčil některé prvky jako nešťastnou lásku a umělou bytost sešitou z částí těl. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se jedná o jeden z nejlepších snímků, co se splatteru týče. V lecčem prvního Re-animátora dokonce překonává, což vůbec není častý jev.

Neposedný synek paní Vorheesové se vrací mezi živé, protože ani sekera zaražená do hlavy v jeho posledním dobrodružství ho nemůže rozházet. Tahle část je oproti trojce přímočařejší, což ale neznamená, že je to na škodu. Jason nevymýšlí nějaké nápadité mordy, spíše tu jenom kuchá a seká se svou přítelkyní - mačetou. A jelikož triky měl na starosti Savini, můžete si udělat přesný obrázek sami. Zároveň je to poslední díl, který si zachoval vynikající atmosféru předchozích snímků. Joseph Zito krváky uměl (tři roky předtím se předvedl brutalitou Vrah Rosemary), škoda že toho víc podobného nenatočil. U mě za 90%. P.S: Nikdy nezapomenu, jak jsem tohle viděl jako dítě, sám doma a pozdě v noci :)

Jo jo jo, chybí Jason, chybí atmosféra, naprostá sračka a bla bla... tyhle názory zcela chápu a nemůžu je vyvrátit. Když jsem viděl tenhle film poprvý, nemohl jsem tomu taky věřit, že se mnou jeho tvůrci takhle vyjebali! Ale když jsem se na to podíval znova, po dlouhý době, hezky v klídku a bez brzkého odsuzování, zjistil jsem, že tohle vlastně až tak špatný film není, jenom má ten pech, že nese název Pátek třináctého. Protože jinak se jedná o docela slušný slasher, a konec konců i o zajímavou hru s divákem. Tentokrát chybí na palubě i mistr Savini, takže gore nulový, ale masakr přesto solidní... Bodycount se myslim zastavil na úctyhodných 17 mrtvých, což je v této sérii rekordní číslo! Nakonec jsem tedy celkem spokojen, a s ohledem na to, co za "majstrštyky" vznikaly potom, je to pořád obstojný kousek.

Jason je zpátky a ještě v lepší formě, než minule. Navíc trochu zmohutněl a poučil se z minulých chyb, takže nehrozí, že by ho oběť nakopala do rozkroku. Ne ne, tahle noc bude jenom jeho... Pro mě jsou třetí a čtvrtý díl Pátku třináctého tím nejlepším, co kdy v této sérii vzniklo. Trojka má navíc hned dvě zvláštnosti: Jason si tu konečně nasadí brankářskou masku a do toho je film obzvláštněn prostorovým 3D efektem, takže do záběru se pořád něco plete a strká (třeba i obyčejné jo-jo), nebo na vás něco vyletí nebo vystřelí (vymáčknuté oko z hlavy, harpuna, nebo mačeta). Jinak slasher není od toho, aby se divákovi zapojovaly mozkové závity, ale je to čistě o vraždách a zábavě z toho vyplívající. Jo a bodycount se zastavil na čísle 13, takže paráda. Verdikt? Krystalický slasher.

Že kontaminovaná voda dokáže bejt pěkná svině, se přesvědčíte v tomhle sympatickém hororovém sci-fi béčku, které svou atmosférou připomíná jiné podobné snímky, například o rok mladší The Blob. Ani ne tak námětem (meteorit, co s sebou přináší hrozbu pro lidstvo v podobě slizu), jako spíše samotným zpracováním. Ta zlatá léta jsou zde opravdu cítit snad z každého políčka. Kladné a záporné postavy jsou tu jasně vytyčeny, mladému chlapci - krom jednoho doktora - opět nikdo nevěří, a do toho nám tu místy hraje balíkovská country hudba. Kletba se ale oproti Slizu bere docela vážně, takže humoru si moc neužijete. Ještě aby jo, když film je podle povídky Barva z kosmu mistra H.P. Lovecrafta. Více v mé recenzi zde: http://www.studna.net/filmy/1002/

Podařený norský slasher, který hodně připomíná americké vyvražďovačky, třeba hned úvodní titulky (články v novinách hlásí počet pohřešovaných v horách) mi připomněly Wrong Turn. Najdeme tu sice pár nelogičností a dostatek klišé (vrah si schovává různé věci a cetky po všech obětech a našim hrdinům to není ani trochu divné), ale to si milovníci slasherů už zvykli opomíjet. Hrdinové jsou ve většině případech sympatičtí, zamrzí však, že umírají přesně v tom pořadí, jak jste si tipli na začátku, pěkně jeden po druhém. Cepín jako zbraň umí udělat pěknou paseku, jen mi přišlo, že se s tou krví občas dost šetří. V tomhle případě to nakonec není na škodu, jde především o atmosféru, kterou má Fritt Vilt na rozdávání.