helianto

V žádném případě tato inscenace nijak nepřekračuje rámec tehdejší produkce československé televize. Marie Poledňáková již také napsala celou řadu lepších scénářů. Jenže … Jenže je tu Josef Bláha. A Josef Bláha nám tu předvedl další ze svých hereckých etud na téma, jak naprosto nepohledný muž může být neodolatelným pro ženy. On je tím, co tuto zcela průměrnou hru, povznáší o stupínek výše. Za mě jsou to sice tři hvězdy, ale velmi silné tři. Možná bych skoro řekla, že tři v tomto případě znamená dobré spíš než průměrné.

Na prvním místě byl pro něj Bůh a na druhém divadlo ... ale to bylo u něj spojeno ...

„… vidíte, i dnes bych řekl, že to byl svatý boj o spravedlnost … Pokud šlo o mne, byl to boj jedince proti státu; ale za mnou bylo mládí.“ Já jsem si tu povídku po zhlédnutí Weissovy televizní inscenace musela přečíst. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že takhle to Čapek původně neměl. A neměl. Čapkův Unden byl mladý nadšený básník, s elánem, nadšením, a hlavně, především pro čest se vrhající do boje za spravedlnost, za spravedlnost proti údajnému bezpráví, spáchaném na malém, bezvýznamném člověku. Weissův a Hrušínského Unden byl básník zcela jiného ražení. Průměrný autor, který se náhodou zapletl do boje za jakéhosi Selvina, nejprve s údivem, ale nakonec blahosklonně, přijímající výhody z toho plynoucí. Celá absurdnost situace je v inscenaci úžasně dokreslena černobíle – barevným laděním; už to slovní spojení je absurdní, není-liž pravda? :o) Pruhy jako okatý, až vtíravý symbol Selvinova vězeňského mundúru jsou všudypřítomné. Jen Selvin, hlavní, a přitom vlastně vedlejší, hrdina ten je v obou případech stejný – „trochu obtloustlý a bledý, se začínající pleší, mírně opocený a nesmírně všední; krom toho páchnul pivem“. Jak Čapkův, tak Weissův Unden „pocítil jakési zklamání“. Hrušínský dokáže to zklamání vyjádřit jediným pohledem, neobyčejně účinné, brilantní herecké umění. Čapek zůstává ve své povídce lidským – Selvina pošle do Ameriky a Undena nechává užívat plody jeho vlastního boje. Weiss dotahuje do nevyhnutelně tragického konce své absurdní pojetí. Obyčejný Selvin „velkého básníka“ Undena vysaje do morku kostí a nedopřeje mu ani ono finální vítězství, protože jeho Unden si jej nezaslouží …

Úžasný téměr debut vynikajícího Františka Dibarbory.

Úžasný gejzír inteligentního černého humoru vycházejícího z nejlepších britských tradic (i když to nejspíš nebyl původní tvůrčí záměr).

Je smutnou pravdou, že ani všechno zlato světa nedokáže vymítit chudobu ... Něžně poetický pohled na otřesná fakta podaný nádhernými hlasy Jany Hlaváčové a především Eduarda Cupáka, tak krásně zasněného ... a šťasného.

Nebyla to až tak špatná pohádka, ale já se nějak nemůžu srovnat s tím, že Hana Maciuchová v roli maminky vypadá pořád lépe a je v ní víc života, než v hlavní hrdince ...

U této pohádky se chtě nechtě nabízí srovnání s geniální pohádkou Hrátky s čertem a dalšími z tohoto období. Všechno, co fungovalo tam, tady ale nějak není ono. Příběh není špatný, herecké obsazení povětšinou také skvělé, včetně epizodních rolí, naopak ústřední milostná dvojice je velmi nevýrazná. Není to špatná pohádka, ale, jak píše Karlos80, ze všech klasických pohádek let padesátých snad ta nejméně povedená.

Člověk existuje pouze tehdy, když čeká ...Čekám, proto jsem ... Čekání je absolutní stav lidské existence, čekání je opium lidstva ... Každé ráno jsem si uvědomoval, že čekáním stoupá cena vyčekaného ... - zajímavý satirický filmeček se zajímavými bonmoty na téma "čekání". ... a naši dědečkové čekali na socialismus. Nedožili se ... Jak jim to muselo být líto ...

Waldemar Matuška jako netradiční, ale velmi milý, zpívající vyprávěč ve velmi netradiční večerníčkové pohádce.