Zombo

Poměr kladů a záporů je bohužel stejný. Tuhle další promarněnou příležitost (po Training Day) vyloženě zachránily jediné povedené bojové scény jako byl útok na vesnici ve stylu tichého odstřelování a následného čištění a lehce uzemňující skirmish v závěru, kde Slzy slunce přetékají do kvalit sestřeleného Černého jestřába, i když jsou pak vysušeny trapně dojemným koncem. A Bruce? Nevím, ale zjev přehnaného tvrďáka vojáka mu ani trochu neslušel a jako jeden z mála důvodů (spolu s Monicou) shlédnutí filmu nečekaně zklamal a spíše celkový dojem zhoršil. Snad příště Fuguo, ale už jsi blízko...

Kubrick - King - Nicholson. Kombinace rovnající se topůrku s čepelí sekery v rukou posledně zmíněného génia. Ani bez jednoho by se tento hororový unikát neobešel. Kdo jiný by nás děsil pomalými nájezdy a záběry kamery a krvavými prostřihy za pomoci mrazivé hudby vylepšující už tak přehuštěnou atmosféru? Kdo jiný by nás zaujmul nevídaným a propracovaným příběhem z pera mistra knižních thrillero-hororů? A v neposlední řadě, kdo by zahrál lépe nepříčetného a vraždícího maniaka? Pochybuju, že na tyto otázky najdete popírající odpovědi po shlédnutí Shining. "All work and no play makes Jack a dull boy."

Chvíli to skoro vypadalo, že to nebude takový kýčovitý shit, ale vše se začalo zvrhávat a hnít geometrickou řadou od časového přesunu o 800 tisíciletí. Země nezemě působila neuvěřitelně trapně, z obyvatel se mi dělalo špatně, ještě víc z přepadů a jejich unášení svalnatými "E.T." monstry a vrchol zklamání byl J. Irons. Zdálo se, že koncem se to už nedá víc zkazit, opak se však stal pravdou a to potom stačilo jen pouhé strčení prstu do krku a oddat se mnohem příjemnější činnosti, než sledování 3/4 Time Machine. Přeceněné a polámané dvě hvězdy za něco málo zdařilých (i když ne zas tak fascinujících) efektů a sympatického O. Jonese.

Nápad, pojetí dokumentu spojeného s humornou fikcí a reálných záběrů z koncertů atd., hudba, režie, to všechno stačilo, aby mě Rok ďábla naprosto dostal a pobavil, i když se v závěru trochu opakoval. A to mi byl dříve Čechomor cizí. Co mi ale pořád vrtá hlavou, tak jestli Nohavica nosí slipy nebo trenky...

Film, který neustále zvyšuje napínavou atmosféru až do celkem nečekaného a adrenalinově nadupaného konce, kdy se vše spojí dohromady a ještě více objasní geniálně vymyšlený a možná překombinovaný teroristický plán hrůzné odplaty. Bridgesovi role sedla stejně skvěle jako ve Zděšení, kde de facto měl také co dočinění s bombovým teroristou. A Robbins vedle něho v žádném případě nedělal ostudu, naopak, skoro se mu vyrovnal.

Nebýt vrhajícího Francouze, demokracie v britské armádě, mnohodětných římských katolíků, ryb, hodiny sexuální výchovy, Smrti, válčících úředníků, důstojníků pátrajících po noze, nebo loučení se seržantem, tak... stejně nedám horší hodnocení, protože montypythonský geniální humor číhá z každého momentu tohoto představení a celkový dojem nemůže zkazit jakákoli přehnanost. Monty Python je Smysl života. A znáte to: můžeme o tom pochybovat, nebo s tím dokonce nesouhlasit, ale...

Čestně zasloužených pět křížů... teda hvězd. Ano, pointa je naivní, ale o to víc jí chcete věřit a přát si, aby tohle zakusil každý neonácek - nápravu i trest. A největší zásluhy na tom nemá nikdo jiný než sám velký E. Norton ve své nekompromisně nejlepší roli. Realisticky kruté, poodhalující způsob uvažování a "myšlení" rasistů, nádherně natočené černobílé pohledy zpátky, hudba... Kdo neuvidí a neuslyší, nepochopí.

Už jen název napoví, jak "neobyčejný" film Město duchů je. Nuda, nuda, šeď, šeď. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy tak rád viděl závěrečné titulky, protože Dillonův režijní debut skončil naprosto katastrofálně! A nepomohlo mu ani rádoby drsné thajské prostředí, Depardieu, nebo varovné video s popravou. A když jsem se těšil alespoň na Nataschu, tak se objevila krátce, nemastně neslaně, dějově téměř zbytečně a nečekaně (...) se vychrupla s Dillonem.

Přítomnost britské jednotky, atmosferické prostředí skotských Highlands, vlkodlačí masky a několik záběrů, které bych mohl označit za akční a mírně děsivé (někdy komické), byly to jediné, co mě na Dog Soldiers zaujalo. Netradiční "last man standing" na nic si nehrající a hrozivě průměrný horor, nic víc, nic míň. A s vtipným a klasicky britsky ironickým koncem.

Z Úkrytu jsem ještě trochu zmatený, protože starého dobrého Finchera jsem poznal jen místy. Čekal jsem mnohem větší atmosféru, napínavější scény, při kterých mě zamrazí, to, čím se režisér pověstné Sedm, šokující Hry a úchylného Klubu rváčů proslavil. Nemůžu však hovořit o úplném zklamání, pořád to je nadprůměrný "worth seeing" thriller s kamerou a hlavně obsazením, které ho vyhouplo do onoho nadprůměrna.