Zombo

Udělat koukatelnou komedii se strašidelným obsahem není zrovna nejlehčí, tedy úkol dělaný na míru extrémnímu režisérovi humorných hororů P. Jacksonovi. Skloubení obou rozdílných žánrů se v tomto případě sice povedlo, ale na úkor všeho ostatního a film působí navenek směšně až trapně. Přízraky začínají být zajímavé až ke konci, kdy bodují s pohledy do krvavé minulosti nemocnice. M. J. Fox mohl být mnohem lepší, zvlášť při jeho nenapodobitelnému umu hrát paniku a zbrklost. Počítačové animace na svou dobu perfektní a dobrý výběr J. Buseyho na roli šílence a masového vraha.

Pro mě jedno velké a milé překvapení. Filmy loupežného typu s partou "nevinných" zlodějíčků s vychytanými způsoby odcizování hromady zlata, drahých aut, nebo kufříků plných zelených papírků, bývají béčka jako hrom. Co se týče Italian Jobu je to úplně jinak. Má šmrnc, svižnost, pořádnou akci, výbornou muziku i vtip, plus bezchybného S. "Napstera" Greena. Moje jediná výtka je mířena na E. Nortona, který příliš neexceloval, i když nedostal ani moc šancí se předvést.

Byl bych si už myslel, že ubulené limonády budou již pro mé nelítostné oči passé, ale... nakonec jsem se nemýlil. Po shlédnutí Far from Heaven bych se totiž neodvážil použít takového výrazu pro tak krásný romanťák s ještě krásnější hlavní představitelkou. Nádherná Julianne je čím dál lepší a svým výkonem se vznesla na zasloužené 1. místo mých nejoblíbenějších hereček, a to nejen kvůli kouzelnému vzhledu. Dokonale zapadla do malebných 50. let, kde spolu s celým filmem ukázala primitivní jednání společnosti té doby vůči některým doteď, leč méně diskriminovaným osobám, a to tak, aby asi každý jen kroutil nevěřícně hlavou nebo žasl. Nedoporučuji pitomcům či jednoduše lidem, které nic z výše jmenovaného nezajímá.

V první řadě druhý nejlepší Swayze po Duchovi, Reeves také hodně schopný, když si uvědomím, že ho čeká přes 8 let do absolutního vrcholu kariéry. Bod zlomu nabízí možná víc, než se může zdát a na co se cítil - adrenalin a kvalitní záběry extrémních sportů (halo seskoky, surfování), málokdy zpomalující zábavu a ne tak obyčejný nebo nudný příběh. Ani málo, ani přehnaně moc.

Do zanedbatelného průměru - nadprůměru vyhouplo Posledního akčního hrdinu mnoho faktorů, ale ani jeden z nich není takový, že by se jednalo o přímý a obdivuhodný "výhup". Počítám-li skutečně pestrý herecký rejstřík, sebeparodujícího Arnieho, anebo chvilkové mihnutí slavných filmových postav (R. Patrick mě svým účinkováním doslova rozsekal, velké plus!). I. McKellen mohl být ovšem lepší, i tak je to ale Sekáč. Hrdinu drtí neuvěřitelně špatné až amatérské provedení s efekty, trapné opakované fórky a občasné vynikání Arnoldova neherectví, které dříve bylo mírně zastíněno požitkem z akčna/komična jeho předešlým trháků. Vážné a smutné scény bych vyškrtal - vyložené týrání žánru. A ten zdlouhavý a nesnesitelně zoufalý konec... Parodie alias hovadina, kterou musí vidět každý hltač béčkových akčních filmů 80. - začátku 90. let.

Všechny bitevní scény (až na přestřelku s japonskou hlídkou) patří bez váhání mezi absolutní špičku speciálních efektů (za ty prachy...). Skvostné letecké nálety nebo boje a samotné vyvrcholení, kdy Amíci zažívají největší budíček v dějinách a neodmítnutelnou pozvánku do války, je takový intenzivní nářez, kterého se mi v moderním válečném filmu ještě nikdy nedostalo. Hudba také stojí za pochvalu, hlavně při velmi dobře provedeném plánování japonského překvapení. M. Bay se svým gigantem jako klasickým sklízečem diváků musel ovšem myslet především na své hrdé a dojaté Američany a tím pádem 1-2/3 filmu parazitně sabotující nepříliš byť stále kýčovitou romantikou (ješte že je Beckinsale kočka a dalo se to vydržet) mu ubraly s přimhouřením uslzeného oka 2 peticípý.

Kdyby šlo dát tucet hvězd (čistých, ne špinavých), tak už je v zájmu symboliky téhle válečné Klasice s klidnou militantní duší dám. Herci (Marvin byl nejlepší, ale dost jsem si oblíbil i Bronsona a generála Sutherlanda), scénář, režie, závěrečné efekty... bylo snad něco v nepořádku? Pochybuji. Tucet špinavců nepostrádá vůbec nic, dramatičnost, humor a ke konci ani akci.

Vskutku překrásné grafické představení, které Final Fantasy nabízí (na začátku jsem vážně zapochyboval, jestli je Aki skutečná a film je animovaný jen z části) sice výrazně přebíjí ostatní aspekty celkové kvality, ale i tak mě příběh zaujal a líbil se mi. Uznávám, má slabší chvilky, ty však stále dohání vizuálně, a tak jsem nedostal šanci nudit se mozkem ani očima. A některé patetičtější dialogy a scény se dají v tomhle případě ještě skousnout a odpustit.

Ten, kdo zná můj profil, se nemůže divit mému hodnocení, s kombinací 'Britové - válka - psychologie' to ani nemohlo dopadnout jinak. Originální pojetí válečného filmu, ve kterém vítězí zvířecí pudy nad ideály pacifismu a humanismu, muselo dostat nejen milovníky žánru. A až klaustrofobické prostředí spolu s téměř telepatickými vnitřními hlasy hlavních hrdinů to jen umocňuje.

T. Hanks opět dokázal, že je hlavní pilíř téměř každého filmu a u Trosečníka to platí trojnásob. Jeho rozmluvy s panem Wilsonem, ztvárněný strach, bolest i zoufalost, rozčilování nad svojí nešikovností při robinsonských pracích a radost při úspěchu by asi svedl lépe málokterý herec. Po druhém skouknutí byl začátek i právem kritizovaný konec protivně zdlouhavý, ale i tak je Cast Away stále zasloužený žánrový nadprůměr.