Zombo

Po sérii Četníků asi nejlepší (a zároveň moje nejoblíbenější) funèsovka, plná úsměvných až velice vtipných scén (kostel, maják, traktor, vše na řece), kterým se musím smát pokaždé, ať chci nebo ne.

Téměř dokonalé skloubení ironie, obecných i režisérových úvah, tvrdé kritiky a lítosti v podrobném k hlubokému zamyšlení hodném dokumentu. Místy možná příiš zaujaté, avšak překvapivé hanobení vlastní patriotské země a bláznivého někdy až neuvěřitelně patetického způsobu myšlení a řešení problémů (a dávající vinu, viz. Marilyn Manson), zostuzování odpovědných lidí a srovnávání s ostatními "hodnějšími" státy. Věčná otázka "proč lidé po sobě 'bez důvodně' střílí" však nebyla a zřejmě ani být nemůže zodpovězena. Protože jsou to Američané? Protože mají krvavou historii (jako Německo, Británie..)? Skoro to tak vyznělo. M. Moore má ale můj obdiv, co se týče případu se stáhnutím prodeje munice v K-Martu. A začátek s otevřením bankovního účtu a otevírání dveří v Kanadě nemělo chybu!

Jedna z mála Kingových knih, která mi unikla, ale budu si ji muset co nejdříve přečíst, protože mě zajímá, jak na inspirovaný film radikálně změním názor i hodnocení. Dreamcatcher mě totiž hned na začátku chytil do své pečlivě upletené, napínavé, atmosférou protkané, vizuálně a efektně působivé hororové pavučiny a nepustil mě z ní až do velkého finále. Dokázal to jak s novými a nadějnými herci (hl. Jane a Lewis - zvlášť s rodným jazykem) a jejich hláškami, tak i s lekačkami, které sice nejsou v dnešní době Kruhů nejmodernější, ale i tak úspěšně splnily svůj děsivý úkol. Starý pes Freeman překvapivě zklamal, i když vyloženě záporné role nejsou jeho obor, a tak Sizemore nebyl zas tolik zastíněn větším hercem jako v Ryanovi Hanksem. SSDD!

Vcelku slušný nášup béčkové akce, fantasy, humorných hlášek a situací, parodující určitým smyslem čínské bojové umění a mýty, ale do té míry dokud jsme v 80. letech, kdy to mělo tu nejvyšší patřičnou účinnost a člověk se nesmál tomu, co mu nepřipadalo komické, jako těm (mě nevyjímaje), co Velké nesnáze viděli v časech pozdějších. Lehký nadprůměr, který zaujme jen milovníky mixu takových žánrů a zároveň rádi zavzpomínají na odpovídající dobu. A bez Kurta by to asi stejně nešlo. Tak "bez těch keců"!

Nesmírně pohnutlivý a pro mnohé zřejmě nepochopitelný snímek s chytlavou režií a zajímavým scénářem (aby ne, pozn. Cunningham), který mě donutil přemýšlet o tom všem i dlouze po shlédnutí (jenž bude nutné zopakovat), což nabídne málokterý z dnešní produkce. Z tria úžasných žen mi imponovala nejvíce má oblíbená J. Moore a z mužského ansámblu nepochybně Ed Harris, jehož klasický skelný pohled působil dvojnásob. Pochválena budiž i velmi citlivá hudba poháhající mnohdy silně depresivním momentům Hodin. A nějaká ta zdlouhavost? Téměř jsem ji nezaregistroval a nemohla mi ani vadit ve společnosti takových jmen.

Adaptace je vhodný naučný materiál pro začínající scénáristy, aby viděli, jak daleko může zajít jejich budoucí práce. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem viděl tak chytře, nápaditě a humorně natočený film a ještě k tomu s takovou hereckou smetánkou. "Neodolatelný" Chris Cooper si jistě Oscara zasloužil, ale popravdě bych ho raději viděl v rukou Nicolase, který se opravdu překonal ve své geniálně zvládnuté dvojroli (ať už zoufalého a potícího se Charlieho nebo štastnějšího bratra Donalda s nelogickým a úspěšnějším scénářem). Film možná trochu ztrácí na dokonalosti častými skoky do minulosti a zpět (až na ty evoluční), jinak zbytek nemá chybu, a pokud ano, tak jsem si ji nevšiml, protože jsem byl natolik unešen, že bych odpustil leccos.

Bez debaty nejlepší detektivně laděný akční thriller všech dob. Vidět ho můžu popadesáté a pokaždé ho musím dokoukat a stále se znovu s úžasem divit, jaktože mě již profláknutý příběh doktora Kimbla ještě neomrzel. A jak by asi mohl s takovým spádem, a když uprchlíka fantasticky zahrál sám velký Harrison Ford, jehož výkon se dá srovnávat jen s Indy trilogií (už ve Vysoké hře patriotů exceloval jako pravý herec stavěný pro thrillery plné beznaděje). Dalším důvodem je hned vedlejší a taktéž nezapomenutelná role Tommyho Lee J., který mě vždy rozesměje při hlášce "Dones mi kafe a čokoládovou koblihu posypanou kokosem. To ti pomůže při přemýšlení."

Ano, Atlantis je sice krokem zpátky po vizuální stránce v dnešní době počítačově-animovaných pohyblivých obrázků (avšak některé momenty byly graficky velice dobře provedené), to jí ale jen malinko ubírá na obsahové části. Příběh dokáže slušně zaujmout, k zasmání příjde vhod i pár povedených gagů a hlasy postav byly svěřeny těm pravým hercům (zvlášť hl. postavě - M. J. Fox). Přesto si myslím, že se dětské obecenstvo do 12-ti let muselo neuvěřitelně nudit a smát se nanejvýš těm nejjednodušším fórkům (např. Frantíka Krtka).

Tato úsměvná komedie je dvouhodinovým neúnavným bojem Západu s Východem, názorně a místy až přehnaně ukazující výrazné rozdíly v morálce, myšlení a jednání obou stran. V úvodu mě sice zaskočila francouzština (netušil jsem před shlédnutím samotný žánr, natož původ produkce), kterou naštestí přebila pro mé uši přijatelnější japonština. Jediné, čím film trošku trpí, je příliš zřejmé kopírování předlohy. Sylvie T. ve své "one woman show" dokázala skvěle ztvárnit tvrdohlavou, zoufale trpící, ale nevzdávající se trhle bláznivou romantičku, a minimum herců po jejím boku také nedělalo ostudu v komické podobě japonských nadřízených (mým oblibencem byl bezpochyby Tenši).

Další britská komedie s vážnějšími, lehce depresivními, avšak šikovně zasazenými vsuvkami, u které jsem se zase jednou pořádně pobavil a ani na chvíli nenudil, hlavně díky hereckému obsazení striptérů (Carlyle po Trainspottingu opět zabodoval) a střízlivě vtipným situacím.