Fabienne

Pečlivá studie uzavřeného společenství lidí v divoké přírodě naturalistickým způsobem ukazuje člověka jako zvíře ovládané základními instinkty a potřebami. Velký podíl na zážitku z filmu nese knižní předloha Šihiro Fukazawy. Imamura svým obvyklým způsobem často střídá záběry lidí a zvířat a tím předkládá divákovi nové asociace.

Drama vypráví o starém muži, který je provázen obavami z atomové bomby a přemlouvá svou rodinu, aby se s ním přestěhovala do Brazílie. Dochází ke střetu tradičního chápání otcovské autority a nechuti podvolit se jeho téměř paranoidním představám. Toširo Mifune odvádí ve svých pětatřiceti letech v roli starého nevrlého muže tradičně skvělý výkon.

Konformista byl pro mě více než jen příjemným překvapením - je to film, který mi ještě dlouhou dobu bude plout myslí. Bertolucci diváka nemilosrdně hodí do komplexního příběhu bez jakékoli expozice, a proto chvíli trvá nutné zorientování ve směsici flashbaců a flashforwardů. Postupně se ale vyprávění ustálí na jedné časové lince - fašistická Itálie 30.let. Marcello touží po jediném - přizpůsobit se, stát se normálním. Nejprve se přizpůsobuje fašistické ideologii, po sňatku s maloměstkou dívkou je dostatečně přizpůsoben normám společenským. Bertolucci vypráví dynamicky, bez zbytečných výplní klasické narace. I přes vážnost tématu se neubrání mnoha cynickým komentářům, které se dotýkají především maloměšťácké povrchnosti. Největší mistroství filmu ale tkví v mizanscéně, rámování obrazu a práci s kamerou. Současné hollywoodské filmy by se zde mohly poučit - nestačí totiž jen bezhlavé spojení úžasných kostýmů, lokalit a známých hereckých tváří. Konformista jde v tomto ohledu mnohem dál - vizuální stránka není jen povrchní pozlátko, podle kterého poznáte vysokorozpočtový film - hra světel a stínů, řeč barev a vůbec celková kompozice uvnitř obrazu plní i narativní funkci.

Třídílný dokument vykresluje život a dílo D.W.Griffithe vcelku komplexně. Máme možnost sledovat, jak Grifftih během své kariéry postupně vyvíjel některé scény až k dokonalosti. První část zachycuje jeho mládí a především film Zrození národa. Je dobře, že se tvůrci neupnuli na pouhé popisování a analýzu výjimečných scén. Je to obsáhlý pohled na tento snímek - nechybí rozhovory, záběry z kamerových zkoušek, dobové novinové reakce. Nejzajímavější je svědectví čeronocha, který se účastnil promítání v kině pro barevné. Druhý díl dokumentu se nejprve věnuje Intoleranci - mimo jiné uvádí na pravou míru mýty o propadnutí tohoto filmu. Následně se dozvídáme o Griffithově pobytu na válečně frontě a jeho dalších (stále ještě úspěšných) snímcích. Poslední část se zabývá klesající úrovní snímků, která byla způsobena především neschopností přizpůsobit se filmovým konvencím bouřlivých 20.let. Griffith si začíná po naprostém propadu snímku Zápasužívat bezstarostného života, cestovat ale také pít. Hollywood si uvědomil až po jeho smrti, o jakou osobnost přišel. ______ Přestože D.W. Grifftih nevynalezl filmovou gramatiku, jak se o něm říká, byl to on, kdo ji dovedl použít nejlépe ze všech. Slova Charlese Chaplina to vystihují: "Byl učitelem nás všech." _____Dokument poskytuje nejen zajímavé informace a vzácné záběry, ale působí nostalgicky a vyvolává nesplnitelné přání zažít atmosféru rané éry klasického Hollywoodu. Vidět Griffithův film v době jeho uvedení v některém z honosných filmových paláců by byl nepřekonatelný zážitek.

Dokument připomíná Manželské etudy Heleny Třeštíkové. Líbí se mi, že se autorky zaměřily jen na vztah oněch dvou lidí a nezabývaly se jako Třeštíková prací, dětmi a životem vůbec. Vybraly si široké spektrum co se týče věku, náboženství i společenské vrstvy. Staví vedle sebe kontrastní páry a rodiny. Aby ale divák poznal a pochopil, bylo by v tomto případě potřeba mnohem více času.

Humor Bena Stillera mě stále poněkud míjí. U Zoolandra jsem nepostřehla (během prvních dvaceti minut než jsem ho vypla) ani jeden povedený vtip. Starsky a Hutch měli slušný potenciál, který zůstal nevyužit. Ve Vybíjené Ben Stiller jako narcistní, namakaný úchyl White někdy přehrává, místy je opravdu nechutný, ale právě to z něj činí nejvýraznější postavu filmu, kolem které se točí převážná většina dobrých vtipů. Další postavy jsou už jen variacemi na známé typy (ťulpas pod pantoflem, zamilovaný teenager...). Snad nejvíce mě potěšily camea Davida Hasselhoffa a Chucka Norrise :) A přestože mi povrchní morality lezou krkem, od Lance Armstronga to zní malinko jinak... Vybíjená je povedená komedie. Ale ne pro mě. Ben Stiller se stále netrefil do mého vkusu, i když už to letělo opravdu blízko. Snad příště...

Podprůměrné vyprávění o narození Ježíše Krista. Přesto, že se jedná o krátkometrážní televizní film, je špatný po scénáristické i technické stránce. Jiří Krejčík natočil tohle dílko podle apokryfu Karla Čapka. Nejspíš ho ale vůbec nečetl. Čapek se dívá na "svatou noc" s nadhledem a nadsázkou, ukazuje, že i na zázraky je třeba nahlížet s lidskostí a především si úžasně hraje s jazykem (ani jeden z jeho vtipných dialogů scénárista asi nepostřehl). To celé nezachrání ani Jiří Pecha a Eva Holubová. Jako milovnice Čapka nemůžu jinak než za 1*...

Na počátku čtyřicátých let jistě na diváky kin tento film o vizuálním ztvárnění hudby působil více než v dnešní době na nás. Lidé měli během jednoho představení možnost vidět hudební těleso nahrávající skladbu i spoře oděné divadelní tanečnice...

Píseň On Your Mark japonské skupiny Chage&Aska pozdvihuje na úplně jinou úroveň Miyazakiho videoklip z blízké budoucnosti plný flashbacků a alternativních konců. Škoda, že tolik nápadů nezúročil režisér v delším filmu...

Allenova komedie bez Allena? Když si zvyknete na tu zvláštní neurotickou figurku s velkými brýlemi, tak se smějete téměř všemu, co vypustí z úst... Sean Penn je zde na své průměrné úrovni (tzn. velmi dobrý), ale Woody tu chybí. Mohl alespoň hrát v kapele ne klarinet :) I když Allen neplánoval natočit úpně čistokrevnou allenovskou komedii plnou dialogů o ničem a o všem, nedokázala jsem se zorientovat a neviděla jsem celkovou pospolitost scén. Biografie bez počátku a konce...