Žiji ve strachu

Autoritativní hlava rodiny se zdánlivě iracionálním strachem z výbuchu vodíkové pumy na straně jedné. Na té druhé jeho početné potomstvo. Obě strany se mají rády, ale ve chvíli kdy otec rozhodne, že prodá svůj podnik a tím pádem jedinou obživu rodiny a všichni se mají odstěhovat za pofidérním bezpečím do Brazílie musí rodina chtě nechtě zasáhnout. Zdánlivě vztahové drama o dysfunkční japonské rodině slouží již tradičně Kurosawovy jako sociální sonda a k (nejen) tehdy aktuálnímu vyjádření k dopadu studené války na běžné lidi, což obvzláště v Japonsku má svou nespornou výpovědní hodnotu. Námět je zajímavý a scénář z něj dokázal vytěžit spoustu rovin a úhlů pohledů na věc. Přes dobré herecké výkony všech zúčastněných stojí celý film na jediné roli, kterou hraje dvorní Kurosawův Pan Herec - excelentní Toshiro Mifune. V první moment takový výběr zarazí, jelikož je přecijen nalíčen poněkud prvoplánově staře, ale jak začne hrát všechny pochyby rychle ustoupí. Co na tom, že mu v době natáčení bylo pětatřicet let... Své role stařeckého "blázna" se zhostil tradičně na výbornou. Nejeden herec již na filmovém plátně ztvárňoval starého člověka, ale ještě nikdy to nebylo tak věrně. To co se jiní snaží zahrát přehráváním a využíváním klasických hereckých berliček zvládá Mifune jen za pomocí pohledů. Působivé dílo, které má co sdělit i dnes. (07.02.2007)

Kurosawa rozpitvává problém strachu z možného nebezpečí. Zdá se mi, že toto hlavní téma není tak silné, aby vystačilo na celý film. Ani přidaná linie o devalvaci důvěry v rodině není schopna doplnit snímek na plnohodnotné drama. Jenže herecké výkony i sám scénář, který se snaží napravit nedostatky námětu, se natolik rozšafně rozmáchli, že je nejen nelze poplivat, ale je potřeba je pochválit. A Kurosawovi nelze upřít, že si pro své filmy vybíral velmi neotřelá témata. (01.07.2013)

Pan Kurosawa nam naserviroval film plny detailov a mnozstva nevypovedanych otazok. Tento film prinuti rozmyslat kazdeho. A prinuti vas o tom rozmyslat naozaj vazne. Sila filmu spociva aj v tom (ako aj v ostatnej Kurosawovej tvorbe), ze na vyjadrenie podstaty pouziva velmi lahko pristupne a zrozumitelne prostriedky (priklad zo zivota) a tak nieje treba uporne sa sustredit, aby vam nieco neuniklo, ale staci kludne sledovat a prezivat pribeh. Film je tak ludsky, ze si priam uvedomujete ze to vsetko sa odohrava aj v skutocnom zivote okolo vas. Film otvara diskusiu k otazkam ako - Je verdikt sudu zarucene spravodlivy? Je to len subjektivny nazor posudzujucich avsak pravda moze byt inde? Uvedomujete si ako vase ciny vplyvaju na vsetko okolo vas? Je blazon on, alebo ja? Pozrite si tento skvely film, zamyslite sa a nechajte si chutit. A Toshiro Mifune je famozny. (10/10) (25.06.2007)

Ďalší z filmov, ktorý ma neoslovil. Zjednodušene by sa dalo povedať, že je to film, v ktorom sa Nakajima panicky obáva atómových a vodíkových bômb a plánuje emigráciu celej rodiny do Južnej Ameriky, ktorá by podľa jeho informácií bola po jadrovej vojne jediným bezpečným miestom na Zemi. Všetci ostatní sa potia, klaňajú a chcú ho zbaviť svojprávnosti. Film reflektuje na psychózu časti japonského obyvateľstva, ktorá pretrváva aj po desiatich rokoch od jadrového útoku na Hirošimu a Nagasaki. Súčasným divákom už film nemá čo povedať. (11.02.2022)

"Často se musím ptát sám sebe: Je blázen on, nebo jsem blázen já?" praví postava psychiatra na účet hlavního hrdiny, který je svým okolím považován za šílence, přestože zůstal možná jediným, kdo má v situaci bezprostředně hrozícího atomového konfliktu stále všech pět pohromadě. Žiji ve strachu je smutným, ale působivým svědectvím o době, kdy studená válka byla mimořádně horká a existenci bipolární světové civilizace zajišťovala jen rovnováha strachu (dnes nahrazovaná o málo bezpečnějším unilateralismem Západu, který stále disponuje dostatkem bomb k vymazání této planety z mapy vesmíru). Jinak Mifune v tomto díle podává svůj životní výkon! Viděl jsem (asi jako každý) mnoho mladých herců hrát starce. Mifune je všechny strčí do kapsy. (27.12.2006)