snob

Umění, které má opěvovat krásu (třebas i krásu hnusu a zmaru) se změnilo na blití beze smyslu. Jak je jednoduché a samoúčelné a laciné točit sled dekadentních obrazů, řevů a ejakulací. Film si od diváka energii bere, ale žádnou mu nevydá. Bylo-li by možné film personifikovat, tento by byl zasmrádlým bezdomoveckým upírem, jemuž jste dali bůra a on chce dalšího a pak dalšího a dalšího a pak vás ošuká. Kladivem. Které si koupil za vaše bůry. Samozřejmě, že vás ošuká tím problematičtějším koncem do té problematičtější díry. Nelze, aby to bylo jednodušší. Život je totiž sled hrůz, jak tvrdí tvůrci této sračky.

Americký establišment se rozhodl k edukaci obyvatelstva, kde vysvětluje, že autismus je vcelku fajn, člověk se zamiluje, zasouloží, zasměje, přátelé si najde, práci a je mu celkově lépe, než obyčejnému člověku, který si pod pojmem autismus představuje nějakou směšnou vyhlášku Ministerstva dopravy. A přitom za všechno může pediatr, ten kazisvět.

Film, jehož sdělení je následující - 1) Plačící ženy jsou mutanti 2) Ve Švédsku žijí mongoloidní lochnesky 3) Homosexualita je přirozená 4) Koule jsou někde nad žaludkem 5) Hollywood se přestěhoval do Švédska 6) V nebi rozhodně nejedou přes energetické normy EU 7) Policajt je hodný, chápavý, moudrý, milý a spravedlivý 8) Hra vysokou holí se při hokeji neodpíská, pokud hráč předvede čtvernou otočku doleva zakončenou poskočením či poklekem 9) Zlato se vyrábí neplacením složenek plynařským společnostem 10) Blbost už se nedá vyvážet, protože je všude

Prý bude další díl. Když na sebe první dost vydělá, ovšem. Tady si nikdo neváží příběhu, ale pouze peněz. Pokud jste si Ethana a Leničku oblíbili, tak naražte pípu, ožerte příbuzenstvo a na trakařích je v počtu větším než malém nakulte do sedaček nejbližšího kina. Třeba Ethan díky tomu v druhém dílu zasune, co my víme.

30% Američanů navštěvujících vysoké školy je negramotných. Jakýsi skutečný průzkum. Ne, že by neuměli číst, jen nedokážou porozumět čtenému. Ve filmu Na šrot jich uvidíme celou plejádu. Gramotnost bychom spolkli leda japonsky laděnému Jeffovi, ale jen protože máme zafixované, že Japonci jsou výjimečně inteligentní. Dle ukazatelů budeme ovšem sledovat spíše výjimku potvrzující pravidlo. Negramotní ve filmu budou všichni. 30% amerických vysokoškoláků je negramotných, film si na sebe tedy vydělá s přehledem. My bychom se měli zaměřit na něco sofistikovanějšího a ne plnit peněženky někomu, kdo si chce jen vydělat, ne za to člověku předat hodnotu.

Hanekeho film je pomalý, je klidný a zároveň i šokující. Nahotu stáří, kterou filmem odkryl, může kdekdo považovat za nekorektní. Teď je přeci v kurzu před vlastní smrtelností zavírat oči. Ale to, že nevidíte vlastní smrt, neznamená, že nezemřete. Možná už zítra.

Ohavně byly zahrány hlavně Púovy emoce. Cusack je všechny odehrál podle stejného metru. Pootevřenými ústy. V divákovi tak byly vyvolávány myšlenky na to, že Pú musel být buďto mírně debilní, nebo musel nosit v nose polypy a bez pootevřené pusy se udusit. Pootevřenou pusou a mdlým pohledem řešil Cusack rozbroje s potenciálním tchánem, únos potenciální nevěsty, veselí na vyšetřovně i zamilované pohledy. Jediný přínos, který film provázel, byla informace, že Alice Eve má ňadra a že ta ňadra jsou asi hezká. Což nelze říci ovšem o celé Alici Eve.

Film je označován za intelektuální onanii nad mrtvým tělem prostitutky. Ano, Sion Sono těká od bradavky k bradavce, ale vyhřezlé sperma utírá nikoli papírovými kapesníčky, ale stránkami vytrhnutými ze spisů Nietzscheho, Hegela či Schopenhauera. Což vás může přivést k domněnce, že Japonci jsou velmi zvláštní rasa. Krutá, bezcitná, ale tak, tak zajímavá.

Hlavní postava je hned od počátku pronásledována agentem. To je vlastně jediná zápletka. Co z ní lze vyvodit? Svobodný člověk je vržen, po absolvování povinného i toho dobrovolně povinného vychození školy do světa, kde vládne zlo. Zlo? Ale jistěže zlo, každý člověk je ve své podstatě dítě, hravé, nevinné, naivní. Střetem se zrůdně zkaženým světem, který je naplněn odíráním chudých a vražděním nevinných, se člověk většinou přizpůsobí a stane se sviní nebo obětí, anebo se pokusí zůstat svobodným. V tu chvíli po něm ovšem vyběhne celá smečka ohavů vyžadujících poslušnost a příslušnost. A začne běh a je to běh doslova o život. O svobodný život.

Film je to tak krásně poplatný době. Dokonale lahodící oku nynějšího konzumenta. Plný násilí, siláckých řečí, které se pod Caveovým perem mění v něco obyčejného. Nick Cave má rád chlapáky snad až do mramoru tesatelné. Jakmile muž koulemi dokáže vytírat pro tu enormní velikost i podlahu, můžeme předpokládat, že o nich sepíše film, nebo píseň. Nick Cave je totiž muskulaturní floutek, který umí dělat hudbu, umí čurat ve stoje, umí toho mnoho, ale poslední z jeho činností, tj. sepsání scénáře pro film Země bez zákona, se mu věru nepovedla. Námět tisíckrát viděný, konec happy endem zbytečně rozřezaný na kusy. Velkým tahákem jsou Caveovy vtipy. Je bez diskuzí, že Cave dokáže rozřehtat svým nemile cynickým humorem i náhrobní kámen. V tomto filmu ovšem, ač měl několikrát náběh, spíše rozplakával kameníka a náhrobní kámen nechával chladným.