Náš svet, naša láska

Zamýšlím se sama nad sebou, jestli je vůbec vhodné se při tomhle filmu smát ... nicméně smála jsem se, chvílemi. Hlavně to zapříčinily absurdní nedialogy, kteří hrdinové toužící po sociální interakci v kroužku stejně postižených, vedou často sami se sebou. A koneckonců i oba hlavní hrdinové mezi sebou, je těžké porozumět si normálně, natož ve chvíli, kdy oba spojuje stejná diagnóza a není přítomen nikdo, kdo by naslouchal. Jakmile divák přistoupí na pravdila této nejednoduché existence a fakt, že v téhle komedii je všechno jinak, začne dekódovat, proč se to tak děje. A právě tímto Mozart and the Whale dokáže opravdu zaujmout. 70%. (12.12.2007)

Další film o autistech, tentokrát okořeněn love story mezi hlavními, samozřejmě velmi krásnými, hrdiny. Těžko uvěřitelný příběh s ještě hůře uvěřitelným happyendem. Po shlédnutí filmu Elling od Pettera Naesse jsem byla natěšená na Mozart and the Whale, ale bohužel jsem byla zklamaná. Jak byl Elling kouzelný svou nekomerčností, civilností a jednoduchostí, tak byl Mozart smutný svou podbízivostí, amerikanizací-produkce a natáčení v USA a touhou po zviditelnění pomocí hvězdného obsazení (Josh Harnett). Možná bych nebyla tak kritická, kdybych nesrovnávala s Ellingem. Ale říkala li jsem si u Ellinga: Ne, není dost filmů o autistech!, tak po Mozartovi jsem si říkala pravý opak. Pro zajímavost jen uvedu, že film měl původně točit Steven Spielberg a měl v něm hrát Robin Williams a Tea Leoni. (09.06.2008)

Americký establišment se rozhodl k edukaci obyvatelstva, kde vysvětluje, že autismus je vcelku fajn, člověk se zamiluje, zasouloží, zasměje, přátelé si najde, práci a je mu celkově lépe, než obyčejnému člověku, který si pod pojmem autismus představuje nějakou směšnou vyhlášku Ministerstva dopravy. A přitom za všechno může pediatr, ten kazisvět. (06.09.2013)

Tak trochu jiná milostná romance s jinými překážkami než obvykle. Všichni autisti nejsou jednostranní géniové, za které je tenhle film vydává a jejich projevy na veřejnosti mohou být výraznější a pro společnost nepřijatelnější. Film nemoc upravil do přijatelného balíčku roztomilé potrhlosti. OK, ale proč si občas nedopřát trochu romantizujícího kýče, když neuráží zbytečným patosem ani stupiditou? S chutí do toho, mnohé známější milostné komedie jsou o dost pitomější. ___ Distributor by zasloužil na holou za ten přiblble inovativní titul, v téhle souvislosti je dokonce urážlivý. SHRNUTÍ: Když dívku neodradí ani shnilý závěs a jazyk velryby, tak se jí líbíš. (05.10.2018)

Obecně moc nemusím filmy, jejichž středobodem je to, že hlavní postava má nějakou nemoc (lhostejno, jakého rázu). Obzvlášť pokud - jako v případě Isabelle a Donalda - nemusí být zavření za zdmi nějakého ústavu a dokáží vcelku bez větších problémů fungovat ve společnosti "normálních" lidí. To slovo normální jsem napsal záměrně do uvozovek, protože jsem názoru, že podobné socionormativní pojmy mají dosti neblahou historii, a většinové společnosti vůbec neuškodí, pokud se trochu "naředí" lidmi, jejichž psychika funguje trochu jinak. Třeba Donald mi osobně přišel jako neuvěřitelný sympaťák, kterému jsem celou dobu držel palce, a obecně jsem si tu postavu hodně oblíbil. U Isabelle si nejsem jistý, zda jí vlastně objektivně něco bylo, podle mě měla prostě jen poněkud komplikovanější psychiku, což jí ale v mých očích spíše jen přidává na zajímavosti. A zatímco Donald je zde velmi klidný, plachý a ustálený, ona je živel, který dodává filmu patřičnou dynamiku, a spousta scén s ní je zcela skvostná (jako například rande v kostýmech Mozarta a velryby - odtud ten název, který český distributor necitlivě změnil na "Zamilované blázny"). Celkově mi to nakonec vlastně vůbec nepřijde jako špatný film a stojí podle mě za vidění, asi hlavně kvůli zajímavým postavám a dobrým hereckým výkonům. (29.02.2020)