snob

Začíná mi připadat, že české filmy jsou o něčem jiném, ale stále o tom samém. Není mezi nimi příliš rozdíl. Možná bych byl schopen dát gymplu 4 hvězdy, ale za Matonohu dostane jen 3. Nebyl mi ve filmu sympatický. Byl jako právě nalezený problém, který si žádá vyřešení. Nikdo nemá rád právě objevené problémy.

V Barvě kouzel jsem přivřel oči a vše si zaslepeně vychválil. To mi u Otce prasátek nejde. Výkon Michelle Dockery v roli Zuzany Stohelitské byl tak otřesný, ale tak hrozivě otřesný, že to nezachránil ani Pratchett. Tento film se mi hrubě nelíbil a jen pro mou zaujatost Pratchettem ode mě získal tři hvězdy, v jiném případě by chytl jen jednu.

Pět hvězdiček dávám tomuto filmu jen proto, že Pratchett. Tato jediná výmluva mi bohatě stačí. Pratchett kdyby zlomil pravítko vedví, já si ho koupím, kdyby Pratchett řval po nocích do bubnu pračky a vydával to za hudbu já budu nadšený posluchač. A neúnavný posluchač. Ovšem, když se já, pomýlený obdivovatel filmařského umění Bergmanova či Kurosawova podívám čistě nezaujatě na um páně Vadima Jeana chce se mi minimálně poodejít za křoví, abych vyluzujícími zvuky nepohoršil. Jeho um je nedozrálý, možná, jeho styl je impotentní, možná, Hlavní protagonista neumí hrát, a co? Copak o tohle jde? Vždyť je to Pratchett. A tato věta mě upokojí. Je to Pratchett, osekaný, zostuzený, špatně udělaný, ale Pratchett.

Knižní předloha je neskonale lepší, ale tak to je vždycky.

Tenhle film jsem shlédl v domově důchodců, obklopen stařenkami (kam ty chujné cesty člověka zavedou a co tam zví). Nevím jestli to bylo stařenkami a jejich emocemi, ale film mě uchvátil. Dral jsem si vlasy, smál se, brečel. Výkon hlavních protagonistů neuvěřitelný, slovenština krásná. Proč se proboha netočí víc takových filmů? Protože je doba blbosti. Protože je doba konzumu. Protože je doba na oběd, celých 24 hodin.

Jsem jediný komu se to líbilo? A dobře mi tak. A nebo jsem to jediný viděl v originále? Asi. Viděl jsem tento film v češtině, mé hodnocení odpad, viděl jsem tento film v polštině, mé hodnocení odpad. A viděl jsem ve francouštině a plesám. Buď to anebo jsem měl vlčí mlhu. Tento film je výjmečně pitomý a to je jeho veliký klad. RRRrrr!!?

Bombometčík humanista v přímém přenosu své dechberoucí neupřímnosti.

Lars von Trier není režisér nýbrž výsměšný prznitel duší diváckých. Jeho film Idioti je mistrovské dílo bez použití hloupé moderní techniky. Ono se to člověku imponuje nesmyslnými výbuchy a vytuněnými snad i ponožkami. Není těžké otevřít hubu diváka divokou jízdou v autech připomínajících spíš trysková letadla. Sem tam nějaké ňadro, trocha vášně. Jde hlavně o tržby, ne o diváka. Tedy se může začít vrcholně pohrdat diváckou inteligencí. Ovšem to jsou ti druzí. Je Lars von Trier a pak ti druzí. Jiné dělení ve filmové branži jistě existuje, ale mně je ukradené, protože vylhané. Trier boří mantinely, ale co to dím, klišé věty a jejich pisatelé. Trier neví co jsou to mantinely. Stejně jako dělení filmové branže. Mantinely jsou tu pro druhé, to oni jsou nuceni vytřást ze sebe smrtelný chrapot únavy z vykonaného. Tam kde se Trier teprve rozhlíží a sestavuje úvodní titulky , ostatní se zaprděným obdivem k sobě samým skládají titulky závěrečné. Je možné uvažovat o filmové tvorbě, když točí Trier? Pochybuju. Lze uvažovat pouze o rodinných videích na téma – hele, támhle to buchlo (a krásně přehlušilo naši prázdnotu), támhle se blýsklo poprsí (jen se nekouknout do zrcadla a říct si proč), támhle se rozlévá smích nahraný na magnetofonový pásek (aby hned v zárodku zarazil ten náš, hysterický, zoufalý). Idioti jsou o skupině intelektuálů, kteří svůj život neřeší kravatovým uvázáním se k šibenici kariéry a perspektivní budoucnosti. Nakašlat na budoucnost. Nakašlat na všechno to pozlátko. Jsme, to by mělo být určující. Jsme. Nestačí to, sakra? Intelektuálové si ve filmu hrají na idioty. Na mentálně postižené. Naplněni humanismem se humanismu s ústy dokořán vysmívají. A víte co? Sluší jim to víc, než kdyby se jim z již zmíněného otvoru valily vlny transakcí naučených z učebnic filozofie, advokacie, lékařství čí kýho jiného nesmyslu. Jsme lidé. Baf. Opravdu. Nelžu vám. Nejsme jen chodící konzumenti hraček na zaplácnutí pozornosti. Ale ani vzdáleně. Stačí si jen promnout oči. Jistě, v některých případech by se mělo mnout minimálně smirklpapírem, ale s citem, pro boha. Ale ano, i Lars von Trier má ve filmu Idioti ňadra, i jemu tam trčí výbuchy. Ale ňadra jsou to výsměšně pornografická a výbuchy výhradně existencionální. Skvost filmové tvorby. Poklad, který by se měl poslat na ukázku ufonům do vesmíru.