snob

Tento film by se měl povinně pouštět českým politikům. Úroveň anglických politiků je na ... úrovni. To čecháčkům chybí.

Dřístyprdní záležitost.

Komedie u které se člověk prakticky nezasměje.

Tohle dílo není v ničem revoluční. Jediné je slovo p-ča. Odvaha mluvit o p-če. To v téhle době není odvaha. Slečna Ensler neskutečným způsobem přehrávala. Nejsem žádné šovinistické mačo. Koukal jsem na dílo a hledal um. Jakýkoliv. Našel jsem jen p-ču. Kdyby slečna Ensler zvolila inteligentnější humor a inteligentnější interpretaci daného tématu, možná jí to sežeru. Takhle musím věru konstatovat, že to byla neskutečná p-čovina. Americká podprůměrnost pro podprůměrné jedince. U díla bych napsal podtitul ženám vstup zakázán. Stud je bude polévat. Ne z tématu, ale z neinteligentního podání. Ale vřele doporučuji. Po shlédnutí této p-čoviny doporučuji sehnat si od Dylana Morana jevištní show Monster. Spravíte si chuť. Nevím už jak tomuto dílu více vynadat. Jen dodám, že jsem se na dílo vcelku těšil. Zklamání neskutečné. Rozhodně si nemyslím, že slečna Ensler nějak útočila na muže. S muži to má společného málo. Je to monolog vagíny. Ale velmi špatně udělaný. Necítil jsem se uražen tématem. Téma je vynikající. Uražen jsem byl výhradně podáním. Ten člověk mi byl neskutečně nesympatický. Křeč vagíny, dalo by se říct. Bez humoru, bez hlubší myšlenky. Bez ničeho. Těšil jsem se na humor a dostal jen křeč.

Ve jménu Krista se mordovalo, znásilňovalo, kradlo, ničilo. Ve jménu Krista se dějí a hlavně děly samé pěkné věci. Sám Kristus, ta nádoba naplněná výhradně krásou a láskou, už si musel nesčíslněkrát ulevit na oblaku řízným kurva, když hleděl sem dolů a do otčenáše si do rytmu jemně pohupoval nohou. Vedle něho seděl bůh otec v depresi nad faktem, že polovina jeho dětí jsou delikventi z káznice a druhá polovina zase z káznice delikventi. Jaký rodičovský stud ho musel polévat. Jakou rozjařenou beznaděj si musel při pohledu na hořící oběti užívat. Obzvláště při vědomí, že ta verbež nevděčná upaluje ve jménu jeho. Jeho! Vždyť bůh je láska. Bůh je odpuštění. Bůh je nekonečná tolerance. Tak jak k tomu přijde, že při tom nejhorším zvěrstvu se šermuje jeho iniciálami. A to tak, že téměř vždycky. B. Vlekle velké, nepostižitelné B a jeho věčné plamínky ne příliš nalazených čarodějnic.

Nějak jsem se nebyl schopný do děje vpravit. Na mě to bylo moc vykonstruované. Není to špatný film, ale jsou lepší. Alespoň co se jihokorejské produkce týká.

Až na závěrečný Hoolywoodský potlesk pěkný film.

Třeba je potřeba přečíst si knihu aby člověk pochopil vtip celého filmu. Já knihu nečetl a vtip se mi tam nelíbil jediný. Notabene Steve Coogan je mi jakožto herec z duše nesympatický.

http://www.youtube.com/watch?v=dH3Zw8TuVKw&feature=related

Tak jsem se podíval na něco z čeho mě zabolela duše. Jsou filmy, které svou výpovědní hodnotu skrývají, poté filmy,které jí neskrývají a nakonec filmy, které žádnou nemají. Madisonské mosty ji nemají. Mám pocit, že kdybych začal mlátit pánvičkou do stohu sena, udělám užitečnější věc. To samé měli udělat tvůrci tohoto pomfletu na zhnisanou ránu. Dobře, dobře. Byla to romantika, může se zdát, že jsem blbostí postižené mačo, které takovému druhu filmůdává vždy špatné hodnocení. Ale není tomu tak. Láska mě neuráží. Uráží mě její ztvárnění v tomto filmu. Dialogy psal nějaký idiot bez kouska fantasie. A to je ta věc, která mě na tomto filmu doslova urážela. Hloupá komunikace. Asi si nedokážu představit, že bych se zamiloval do někoho, kdo je až tak hystericky tupý, jako hlavní představitelé. Šlus, zírání na tento film bolelo.