andrii

Busty štací "bukanýra" roz(pr)ostřeného štětce.

Gen,  glanc Harlekýna. Aroma architekt šatníku šantánů. Výčepní ducha. Dlouhán, habán se džbánkem šibalského mrknutí, v šenku bohémů.

Dekoratérka minutek v pivoňkách. Majitelka čitelného úsměvu. Po jantarovém jevišti. Nositelka dnů slz, elegie podzimu. Kroků olivových lodiček.

Útraty jara v austenovských stáncích. Za rajské karty, které vynáší. Faustovské šálky rozpustného štěstí, na kolotoči bytí. Vír atrakcí obrací. Blátivé spodničky v blyštivý dekolt. Ten ve vlající suitu bohémy. Koktejlovou krmi fines sirény. Maškarní siluetu stínové múzy. Držitelku všech těch odletivších balónků se sny. V pomačkaném světě p(r)ózy, z odloupnutých pozlátek varietních. Madam Miláček. Neustále ve frontě na iluzi.

Buď připraven. Pořád(ně) drž rukojeť, když se seznámíš... Střez se stmívání, žně úseku rezidentů drápavých.

Dát najevo "krajanovi." Výrazně karmínový. Krajní vyšší princip.

Už plachtí. Chvála přátel "atentátu na oficiální anténu." Moří na pevnině hlavní jachtu. Vyladění ruchaři. Jsou vlajkovou lodí na frekvenci "pod hladinou." Hoďte kotvu jejím kormidelníkům, ať nenastane vodní Hindenburg, Titanic.

Tady jsme jen my, v hrudi rodné hroudy. V prostoru o krychlovém výměru. Robinsoni mezi čtyřmi stěnami. Tam venku prý totiž... neexistuje bytí. Až ale po očku p(r)ohlédne za práh. To bude zápřah světla, na dění denní tmy. Podlehne nepokoji, posttraumatickému roji, než se postaví vnitřnímu syndromu "nostalgie" pavučin v komůrce života. Tváři třinácté komnaty. Udělí milost minulosti.

Ten, který není skoupý na charisma. Pouští se, "přes kopce," zlomit soumrak, který losuje. Z měsíčního prstence zvěrokruhu. Pochroumané. Protne uhelným závojem. I když sám, sem tam, koupí rány, skopí kupící se máry. Soptící tep kopaček, christieovský výkop sešlostí smutečního věnce. Neklopýtne u poslední sankce.

Svlaž, žákyně, hlavu vzpurnou, plnou bažin. Není nad letního muškaře, mušketýra od leknínů, když první motýl nelenil, odletěl.