RPupkin

Jednoduchý plán, jednoduchá zápletka, ovšem skvělá ústřední trojice, která činí z tohoto filmu nadstandardní podívanou. Právě absolutní odlišnost tří kompliců, jejich psychologická prokreslenost umocněná emočním vývojem a v neposlední řadě přesvědčivé a plastické ztvárnění (v čele s excelentním Billym Bobem Thorntonem, jemuž sekunduje Bill Paxton) jsou motorem tohoto mrazivého thrilleru s prvky černé komedie, situovaného do minnesotského zapadákova. Dobrá, byť trochu morbidní zábava. Celkově vzato: za mě palec mírně nahoru, 70 %, mohu vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #50]

Šviháci mají švih, lehkost a přímočarý nekomplikovaný děj, který ‒ jak už to tak u muzikálů bývá zvykem ‒ nemá ambici hloubkově psychoanalyzovat hlavní postavy. Zatímco z hlediska módy není co vytknout, v rovině hudební to bohužel tak slavné není. Film používá anachronicky sovětské rockové hity pozdějších dekád, přičemž dobového rockabilly je slyšet jako šafránu. Stejně tak by neškodila větší autentičnost prostředí, které na mě působilo až příliš nereálně a snově, jakoby v oparu zalité bezchybnými pastelovými barvami, snad aby více vynikla šeď moskevských davů v čele s komsomolkami. Pořád se ale jedná o svižný a příjemný kousek stojící za zhlédnutí. Pro doplnění, páskové, československá obdoba ruských stiljagů, představovali dle dobové dokumentace ÚV KSČ takovou mládež, která „nezvyklým oblečením, okázale odlišnými zálibami a nápadným chováním dává najevo svůj odstup od průměrné veřejnosti.“ Celkově vzato: za mě palec mírně nahoru, 70 %, mohu vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #49]

Extrémně zajímavý Harrisův námět by si zasloužil plnokrevné filmové zpracování a mohlo by se jednat o událost roku. Tomuto televiznímu počinu sice nelze upřít snahu (např. propaganda je zobrazena poměrně pěkně), avšak naráží na své zjevné ‒ finanční a řemeslné ‒ limity. Rutger Hauer nezklamal, zbytek ansámblu už ale pokulhává. Snímek po dobrém úvodu postupně ztrácí dynamiku, až dospěje k poněkud meditativnímu závěru, což pro danou látku není to pravé ořechové. Kulisy a exteriéry jsou, úměrně možnostem, vcelku podařené ‒ není špatné si připomenout, jak šedivá byla Praha počátkem devadesátých let. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 60 %, nechci vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #48]

Celospolečenský apel filmu ‒ ostatně i literární předlohy ‒ je zřejmý, chvályhodný a vysoce relevantní, ovšem zvolená forma není nejšťastnější a působí dost chladně, odtažitě a mdle, stejně jako Laura při poskytování studentských služeb. Ono není divu, když první fuškou je frivolní francouzský Fritzl ve fešném flanelu. Snímek selhává např. v lepším vykreslení Lauřina rodinného zázemí. Rozpačitý závěr na celkovém dojmu také nepřidá. Celkově vzato: za mě palec mírně dolů, 40 %, nechci vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #47]

V porovnání s Berriho originálem je Blame It on Rio sice vtipnější, zato povrchnější a se zbytečnými scenáristickými zákrutami. Film drží nad vodou hezké záběry Města na Lednové Řece (ještě aby ne) včetně Copacabany (a věcí s tím souvisejících), Michael Caine (a jeho suché poznámky) a stopové prvky bossa-novy, jež by si v soundtracku jistě zasloužila více prostoru. Zbytek bohužel nestojí ani za polovinu cukrové homole. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 50 %, nechci vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #46]

Ekranizace Kästnerovy povídky je, dalo by se říci, filmařsky bezchybná, ovšem kde není výživný příběh a hutný scénář, nemůže být ani dobrý film, obzvláště jedná-li se o film dobrodružný. Zápletka je velmi prostá, že snad už ani prostší být nemůže, a přes velice krátkou stopáž nudí. K tomu připočtěme, že někteří dětští hrdinové se chovají až příliš dospěle a společensky odpovědně, až to pěkné není. Vedle slavné expresionistické halucinační pasáže z vlaku jsou tak jednoznačně největší devízou cenné záběry Berlína třicátých let (ano, i Berlín býval hezkým městem) a zjištění, že ve Výmarské republice mělo cestování vlakem zjevně vyšší úroveň než (leckde) v ČR o devadesát let později. Smutný dovětek: hned tři herci (představitel Emila Rolf Wenkhaus a dva „detektivové“ Hans Schaufuß a Hans Albrecht Löhr) padli jako vojáci wehrmachtu ve druhé světové válce. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 60 %, nechci vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #45]

Vlastnit byt v krásném secesním domě v centru Barcelony, to není vůbec špatná představa. Tato představa ovšem začne dostávat trhliny, je-li Vaším domovníkem úlisný a úslužný Luis Tosar… Zahráno je to pěkně, o tom žádná, ale scénář je poněkud monotónní (k tomu občas přitažený za vlasy) a zpracování spíše televizní. Přes pár dobrých momentů se filmu nedaří budovat napětí a vzbuzovat úzkost. Bezesné noci se ‒ alespoň v mém případě ‒ nedostavily, a to ani omylem. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 60 %, nechci vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #44]

Historický film věrný realitě, dobře psychologicky prokreslující obě ústřední postavy. Žádné rozmáchlé patetické drama se vzdor mým obavám nekonalo, byť doba vzniku takovýmto spektáklům přála. Snímek, jemuž předchází netradiční edukativní úvod (proč ne), poctivě a precizně zachycuje Michelangelovu oddanost umění, touhu po perfekcionismu hraničící s posedlostí a jeho velice asketický způsob života. Kopie Sixtinské kaple vytvořená ve studiích Cinecittà se opravdu povedla; za povšimnutí stojí i pasáže točené přímo v carrarských mramorových lomech. The Agony and the Ecstasy představuje vskutku důstojný hold Michelangelovi u příležitosti výročí 400 let od jeho smrti. Pro zajímavost, sám Il Divino popsal útrapy spojené s výmalbou Sixtinské kaple ve svém sonetu následovně: „Vousiska k nebi, vyvrácený týl, na samém hrbu, prsa ptačí stvůry, a jak ten štětec pořád stříká shůry, už mi tvář celou štědře vydláždil. … A proto braň se, můj milý, mé němé dílo a mou pověst s ním: já nejsem malíř a sem nepatřím…“ Celkově vzato: za mě palec nahoru, 80 %, mohu vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #43]

Volná adaptace Jakuba fatalisty a jeho pána od Denise Diderota. Pomalý rozjezd, ale postupem času příběh získá spád a baví svým subtilním humorem a břitkými dialogy. Dobové kostýmy, hravá hudba, půvabná Alice Isaaz a krásné exteriéry (točilo se mj. na zámku Sourches a v parku Marly-le-Roi). Škoda jen takového nijakého, trochu odfláklého závěru. Celkově vzato: za mě palec mírně nahoru, 70 %, mohu vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #42]

Výborná vrstevnatá freska, zobrazující na příkladu jedné římské středostavovské rodiny vývoj italské společnosti v průběhu téměř čtyř dekád. Freska, která nás zavede vedle Říma mj. do Florencie, Turína, Boloně, Milána, Palerma a na Stromboli. Freska, která vzdor stopáži vůbec nenudí. Postavy mají hloubku a jsou rovněž plasticky ztvárněny. Ideální film pro lepší pochopení moderní italské historie a pro letmé nahlédnutí do italské duše. Vzhledem k délce by snímku možná slušelo zakomponování ještě většího množství historických reálií, přesto jde o mimořádný počin. Nebylo by vůbec od věci, kdyby se do podobného projektu pustily i další vyspělé kinematografie (třeba Francie nebo Španělsko), neboť i v jejich případě by bylo o čem vyprávět a na čem stavět. Celkově vzato: za mě palec nahoru, 90 %, pustím si kdykoliv (až budu mít zase šest hodin). [viděno v květnu 2021 | komentář #41]