RPupkin

Zklamání, ryzí průměr. Spojení Ingrid Bergman a Caryho Granta slibovalo jinačí zážitek, ačkoliv zejména Grant odvádí svůj standard. Příběh je plochý a inscenovanou nudu jednoho londýnského bytu nezachrání ani břitký konverzační humor, který se po hříchu dostaví jen jednou v samém závěru snímku. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 60 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #20]

Ekranizace Pennacchiho románu Il fasciocomunista z roku 2003, uvedená do kin pod názvem Mio fratello è figlio unico, jenž odkazuje na italský hit z roku 1976, se prostě povedla. Italové opět dokazují, že (podobně jako třeba Balkánci) umí otevřeně a s nadhledem vyprávět o těžkých tématech, v tomto případě o světonázorovém rozkolu komunismus vs. (neo)fašismus v jedné obyčejné italské rodině, potažmo v italské společnosti šedesátých let. Nechybí ani přesvědčivá romantická linka. Ačkoliv scénář je sem tam děravý a kupříkladu rodiče/sestra mohli dostat větší roli, pořád jde o příjemnou podívanou, jejíž nostalgický charakter umocňuje přehlídka dobových fiatů či kvalitní retro soundtrack. Celkově vzato: za mě palec nahoru, 80 %, mohu vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #19]

Tradiční námět manželské nevěry, vcelku fádně podaný, ovšem na dobu vzniku (a na jedno zhlédnutí) pořád ještě stravitelný. Gösta Ekman se patrně zapomněl v éře němého filmu, anžto je až příliš expresivní. Tento Molanderův snímek je známý tím, že vydláždil cestu ke hvězdné hollywoodské kariéře tehdy 21leté Ingrid Bergman. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 60 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #18]

Povedená filmová adaptace hry německého dramatika von Mayenburga z roku 2012. Zajímavější než mučedníkovy citace z bible a vymáhání jejich doslovného dodržování jsou reakce okolí, zejména představitelů školy coby státní instituce. Tyto povětšinou odhalují skrytou/zakořeněnou bigotnost části ruské společnosti. Z progresivní učitelky biologie, která se snaží jako jediná racionálně oponovat mučedníkovu hlásání, vytvoří apatie ostatních ve finále také svého druhu radikála. Příznačné rovněž je, že mučedník cílí na šikanovaného spolužáka jako na potenciálního prvního stoupence svého radikálního „hnutí“. Celkově vzato: za mě palec mírně nahoru, 70 %, mohu vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #17]

Dost slabý film, který drží nad vodou sympatický Tony Curtis. Vtipných momentů je v této scénářem nepolíbené sex comedy s prvky beach party filmu jen poskrovnu. I když mám jinak v oblibě rozpustilost a spontánnost šedesátkových filmů, čeho je moc, toho je příliš. Nemohu si pomoci, ale poněkud neumětelsky sestříhané pasáže z pláže (jimž dominuje Sharon Tate na trampolíně) evokují svým pojetím propagační film z Německa třicátých let lákající k rekreaci na Rujáně. Celkově vzato: za mě palec dolů, 30 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #16]

Dravci a vrabci nabízí zatím nejvyšší koncentraci pitoreskních postaviček mnou ve filmu spatřených (takový Cesare Lombroso by zde jistě načerpal mnoho materiálu). Snímek skýtá množství slovních hříček a zajímavých filozofických přesahů vybízejících k zamyšlení. Formální originalita je opravdu působivá. Koneckonců i po obsahové stránce se jedná o inteligentní a trefnou kritiku společenského řádu, v níž je marxismus naštěstí dávkován mírou rozumnou. Celkově vzato: za mě palec nahoru, 80 %, mohu vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #15]

Film, u něhož, aniž byste se museli přílišně snažit, odhalíte „mysteriózní“ rozuzlení již na počátku. O to více si pak protrpíte kostrbatou a fádní cestu, jež k tomuto rozuzlení vede. Přitom nápadité úvodní titulky a sekvence z Paříže byly příslibem daleko lepšího zážitku… Holt za neúrodu révy vinné musí být někdo vinen. Alespoň díky tvůrcům vím, že jednou navštívím Château de Hautefort, přičemž se budu mít na pozoru, aby mě náhle nezačalo obklopovat dvanáct postav v kápích. Celkově vzato: za mě palec mírně dolů, 40 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #14]

I kdybyste byli v sebesvízelnější situaci, nikdy nehledejte pomoc u lesního trojdomku s precizně střiženým pažitem, pod nímž je pochován první německý trojpes. Tedy ledaže praktikujete rektální alpinismus a chcete si jej coby druhý nebo třetí článek stonožky v příjemném prostředí německé přírody zdarma nacvičit pod vedením přísného, ale spravedlivého chirurga, který si rád plní své sny. Natočené je to vcelku obstojně a s humorným nadhledem, což je třeba ocenit. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 50 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #13]

U nás nepříliš známý výpravný velkofilm, který detailně a realisticky vykresluje poměry v Číně v letech 1926‒1927, tedy těsně před vypuknutím občanské války. Přínosné pro doplnění historických mezer mezi ději Posledního císaře a Květů války. Steve McQueen se do role zásadového námořníka naprosto hodí, škoda jen poněkud přehnaně melodramatického závěru. Celkově vzato: za mě palec mírně nahoru, 70 %, mohu vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #12]

Étos Gershwinovy skladby Američan v Paříži, inspirované jeho pobytem ve francouzské metropoli roku 1928 a obecně obdobím Années folles, se podařilo Minnellimu rozdrtit na padrť. Směšné kulisy (tak typické pro padesátkové muzikály americké provenience) viděly Paříž leda z rychlíku. Ostatně trapná umělost čiší i z interakcí bodrých Američanů a chápavých Pařížanů. Ani hudebně muzikál příliš neosloví, vyjma jazzového standardu I Got Rhythm a ústřední titulní melodie, jejíž melancholie se rozvine až v závěrečné scéně. Na druhou stranu, stepování Gena Kellyho je geniální a pohybový rozsah Leslie Caron fenomenální. Celkově vzato: za mě palec mírně dolů, 40 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #11]