RPupkin

Formálně vynikající, po obsahové stránce ovšem na celovečerní film dosti chudé. Hlavní motiv se opakuje neustále dokola, aniž by se někam posouval. Lepidopterologické přednášky jsou jako bizarní kůl v plotě. Vůbec celý snímek působí jako vyprázdněný konstrukt, jenž rozhodně neskýtá cinefilní lahůdku, jak láká text distributora. Jedinými vítězi stříbrného plátna jsou tak jednoznačně motýli. Celkově vzato: za mě palec mírně dolů, 40 %, nechci vidět znovu. [viděno v květnu 2021 | komentář #30]

Snímek ze života lidí na okraji společnosti, pro něž je to ale často vlastní volba, nikoliv nevyhnutelná situace. Ani dokument, ani hraný film. Prázdné, ukrutně nudně podané. Plynoucí odnikud nikam a postrádající atmosféru. McDormand vůbec nehraje, patrně aby lépe zapadla a nekazila partu. Má neustále takový výraz, jako by ji někdo nutil každý večer zhlédnout, co právě natočila: mimo jiné sebe samu defekující třikrát jinak. Ano, i tyto laskominky nám Chloé Zhao servíruje! Rozprávky nezúčastněné McDormand s opravdovými nomády o životě za námi a smrti před námi jsou jediným světlým bodem, jde však o pouhé záblesky. Ani té americké přírody nám snímek moc nenabídne. Prostě rádoby film o zemi, kde se Akademie filmového umění a věd patrně již zcela pomátla. Celkově vzato: za mě palec dolů, 20 %, nikdy více. [viděno v květnu 2021 | komentář #29]

Komedie, která poněkud drhne a příliš nebaví. Kostra příběhu je zajímavá, ale obsah/výplň bohužel dost repetitivní. Monica Vitti ve své tradiční komediální poloze počátku sedmdesátých let předvede alespoň několik neotřelých modelů, podobně jako Ugo Tognazzi svou kolekci mokasín. Z lokací je třeba vyzdvihnout malebný ostrov Procida poblíž Neapole. Celkově vzato: za mě palec mírně dolů, 40 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #28]

Příjemné překvapení, filmařsky lepší než první díl, s nímž je tento druhý článek trilogie umně propojen. Obsah je explicitnější a naturalističtější. Černobílé nasnímání dodává filmu na artovosti a stylovosti; vynikají především skličující úhly kamery, tak trochu à la Spalovač mrtvol. Martinovi sice nechybí entusiasmus, ale přeci jen se mu nedostává té německé preciznosti, bez níž se dílo jen stěží zdaří. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 60 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #27]

Představitel Františka se snaží a svůj přerod ze člena zlaté umbrijské mládeže v asketika a ochránce zvířat zjevně prožívá, ovšem ani on neunikne škrobovité umělosti a patosu, v níž se celý snímek utápí. Postavy jsou povrchní a poctivě recitují své očekávané party. Ukolébavkou se film nestane jen pro opravdu nejzanícenější věřící. Za takovéhle zprznění života jednoho z nejznámějších světců by si tvůrci měli dát alespoň patnáct zdrávasů nebo deset otčenášů. Jediné plus vidím v natáčení přímo v Assisi. Zajímavostí je, že Dolores Hart, jež ztvárnila Kláru, dva roky po dokončení snímku opustila hereckou kariéru a stala se benediktinkou. Celkově vzato: za mě palec dolů, 30 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #26]

Tiszta szívvel (maďarsky doslovně „s čistým srdcem“) představuje inteligentně vystavěný příběh, kde do sebe vše postupem času začne zapadat. Pochvalu si zaslouží zejména za autentické ztvárnění života handicapovaných bez zbytečného patosu, naopak s uměřenou dávkou cynismu. Komiksová „gangsterská“ linie je rovněž podána velmi dobře a jinak „statický“ děj příjemně osvěžuje. Celkově vzato: za mě palec mírně nahoru, 70 %, mohu vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #25]

Velice slabá komedie, která nezná míru a snaží se utahovat si ze sebe sama, na což by měla nárok, pokud by nám ukázala nějakou kvalitu. Takhle jde jenom o pofidérní pokus o parodii. Zápletka je bezduchá, akční scény (snad vyjma automobilových honiček) neumětelsky narafičené. Charisma tady nemá vůbec nikdo. Dean Martin se rozhodl proplout filmem s jediným přihlouplým výrazem, ale to opravdu nestačí. Jeho snaha o humor působí stejně klopotně jako „nonšalantnost“, s níž zdolává jednu nástrahu za druhou. Někdo by také mimochodem tvůrcům mohl vysvětlit, že v Dánsku nemají hory… i když možná je tam přemístil Chuck Norris, který se ve snímku mihne ve své první drobné roli. Celkově vzato: za mě palec mírně dolů, 40 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #24]

Výborná komedie, kterou si pro sebe téměř celou krade Vittorio De Sica v roli teatrálního a věčně prohrávajícího advokáta. Pověstná italská živelnost a povinnost chránit rodinnou čest tu hrají prim. Na dobu vzniku velice povedené. Mastroianni je vlivem událostí natolik apatický, až mi během soudního jednání připomínal pozdější rovněž jím ztvárněnou eponymní postavu z Cizince. Zaujme také Giovanna Ralli v roli chápavé „skutečné“ manželky Valerie. Rada závěrem: až jednou pojedete obchodně z Boloně do Rimini s autem napěchovaným kosmetickými přípravky, ve Forlimpopoli pozor na rodinu Fornaciari! Celkově vzato: za mě palec nahoru, 80 %, mohu vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #23]

Vcelku rozporuplný film, jenž mě utvrdil v tom, že Nicolas Roeg není můj šálek kávy. Rychlé střihy, ač některými kritiky oceňované, jsou až příliš rušivé; kmitavá kamera jakbysmet. Vůbec po řemeslné stránce působí snímek někdy až amatérsky. Filmu chybí tempo a plyne až nepříjemně pomalu. Nadpřirozené prvky se naštěstí omezí na vyvolávací seance a občasné přízraky, takže jsou vcelku skousnutelné. Na druhou stranu, film dobře zprostředkovává ‒ i díky potemnělým benátským uličkám ‒ tísnivou atmosféru, korunovanou nečekaně děsivou finální sekvencí, takže v divákovi i nějaký čas po zhlédnutí zanechá docela zneklidňující dojem. Velice dobrá je hudba, kterou složil Pino Donaggio, pro něhož (coby do té doby populárního zpěváka) tento film znamenal premiéru a nastartování úspěšné kariéry skladatele filmové hudby, pravidelně spolupracujícího mj. s Brianem De Palmou. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 50 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #22]

Skutečný příběh únosu barona Empaina, který od ledna do března 1978 i díky masivnímu zapojení bulváru cloumal francouzskou veřejností, přenesený o třicet let později. O co věrohodnější jsou naturalistické scény z místa zajetí, o to uměleji, fádněji a odbytěji působí statické pasáže z Paříže, zobrazující počínání Empainovy firmy a rodiny. Snahy policie o výměnu rukojmího za falešný finanční obnos nepostrádají dynamiku a dramatičnost a dávají snímku druhý dech, ani to z něj ovšem nečiní nijak mimořádnou a nadprůměrnou podívanou. Celkově vzato: za mě palec na neutrálu, 60 %, nechci vidět znovu. [viděno v dubnu 2021 | komentář #21]