NinadeL

Zatím poslední přepis slavného románu Hanse Fallady Jeder stirbt für sich allein (1947). Vzhledem k tomu, že německé adaptace ze 60. a 70. let nám už poněkud zestárly, a česká televizní minisérie (ač skvělá) neměla z podstaty žánru nikdy mezinárodní přesah, je velmi důležité, že se téma vrátilo právě v této formě. Emma Thompson, Brendan Gleeson a Daniel Brühl nabídli výtečné niterné herectví, výprava nijak neselhala a otázka rezistence byla opět nastolena.

13/13 Rodinná sága z Albrechtické huti z let 1899-1957 patří k vrcholů seriálové tvorby Jaroslava Dietla. Seriál to neměl nikterak snadné, do revoluce zdomácnět nestihl, po revoluci dlouho nebyl k dispozici a teprve v poslední době se prolomily ledy a je možné si reprízu dopřát prakticky kdykoli. Epizody odehrávající se do začátku 2. světové války jsou bez mála geniální, není prostor na jakýkoli balast, postavy jsou životné, jednotlivé osudy umě propletené, obraz doby je uvěřitelný (ve 20. letech je dokonce zmíněna opereta a Mařenka Zieglerová), herecké koncerty jsou samozřejmostí. Druhá polovina seriálu trochu ztrácí dech, sledujeme vlastně jen jeden jediný příběh rodiny Cirklů proti arci zločinci Boškovi a veškeré politické proměny doby. Přesto celek patří mezi to nejlepší, co tady v 80. letech v televizi vzniklo. Mezi nezapomenutelné patří Krampolova linka o útrapách soukromého podnikání nebo Rösnerova interpretace českého Němce.

#5 Hellraiser. S rokem 2000 a s pátým dílem sestoupila série Hellraiser do kategorie video filmů, což jí alespoň na začátku velmi prospělo. Inferno vsadilo na sólový výkon Craiga Sheffera, který byl vynikající už v Teče tudy řeka, ale pak ho potkalo několik špatných filmů. Malé množství výtečných cenobitů a Pinhead v dobře odměřených dávkách jsou hlavním kladem, dál skvěle zafungovala změna žánru v nejprve pohodovou a později děsivou detektivku. Tohle se skutečně povedlo. Jak to vidím celkově: H8, H5, H4, H11, H7, H2, H6, H1, H3, H10, H9.

#4 Hellraiser. První díl ze série Hellraiser, který se mi skutečně líbil. Nechme stranou veselé rámování v budoucnosti, které ale vlastně samo o sobě přináší vcelku logickou tečku za celým konceptem. Hlavní historická linka ovlivňující současnou je přesně tím, co mi na sérii nejvíc vyhovuje. Cenobitka Angelique je moje favoritka, dvojčata jsou taky fajn a vůbec to celé tak mile připomíná Vampýru Adriana Doylea. Jak to vidím celkově: H8, H5, H4, H11, H7, H2, H6, H1, H3, H10, H9.

#3 Hellraiser. Hellraiser společně s trojkou vstoupil do 90. let jako neskutečnej propadák. Ashley Laurence už má jen malý cameo, nová generace cenobitů přichází na scénu až po hodině telenovely, navíc jsou neskutečně špatní. Náboženská kontroverze nefunguje. Ne, tady není prostě vůbec nic. Jak to vidím celkově: H8, H5, H4, H11, H7, H2, H6, H1, H3, H10, H9.

#2 Hellraiser. Hellraiser dvojka je svým způsobem odpovědí na všechny ale z jedničky. Mytologie kolem kostky, víc cenobitů, všechno je teď mnohem důležitější. Je tu pekelný labyrint a v něm několik velice dobrých nápadů. Oceňuju rozšíření zápletky v blázinci, fakt, že se pokračování odehrává jen chvíli po prvním filmu, dějovost, šíleného doktora. Hlavní hrdinky dozrály do krásy a vysloveně jsem spokojená z variace na téma Frankensteinova nevěsta / Mumie. Třetí ženská postava je taky plus. Přesto některé věci pořád nefungují, například: "kam se poděl Kirstyn přítel?" nebo "dává smysl pokořit Pinheada fotkou?" či "nebylo by snazší Kirstyna odtce oživit jako Juls?" a "neměli by být cenobiti odolnější?" Nikdo nevysvětlil pterodaktyla! Jak to vidím celkově: H8, H5, H4, H11, H7, H2, H6, H1, H3, H10, H9.

#1 Hellraiser. Na tuhle sérii jsem se chystala minimálně od roku 1998, protože články v Horror magazínu byly prostě geniální. Z dnešního pohledu není první Hellraiser zas tak výrazný, chybí mystika kolem kostky a cenobité mají málo prostoru. Takže to jediné, co nabízí většina stopáže, je Frankova proměna a romance mezi ním a Julií, což není mnoho. Ale svým způsobem spokojená jsem, protože vím, že je to jen začátek velké série. Jak to vidím celkově: H8, H5, H4, H11, H7, H2, H6, H1, H3, H10, H9.

Ve třech epizodách jsme zatím měli možnost sledovat vzestup popové zpěvačky Ivety Bartošové v letech 1983-1988 od regionálních pokusů po celostátní úspěch dua Bartošová - Sepéši. Znalci se mohou jen usmívat nad zjednodušením pohádkového příběhu, ale pokud tvůrci sami ve spolupráci s rodinou chtěli "jen" zachytit esenci mladé dívky, která se stala za výjimečných okolností ženou, mohou výsledný tvar akceptovat. Nemá smysl pátrat po detailech, po tom, jak šly jednotlivé události přesně za sebou, ani lamentovat nad tím, že se vše odehrává v prázdných ulicích, v několika málo interiérech a místy je to spíš parodie hodná České sody, než cokoli jiného. Tým šel po pocitech, kostýmní návrhářka vycházela z povrchní rešerše, ale hlavně sama ze sebe a tak to celé šlo hlavně naproti pamětníkům, kteří v té době sami zažívali cosi podobného. Ať už šlo o přechod do Prahy z malého města nebo vesnice nebo více prožívali první lásky na diskotékách.

Další film do páru. Zatímco v kinech Hitchcock inscenoval Psycho, v televizi se řešili Ptáci a Marnie. Když pominu ten nesmysl, že každý jeden Hitchův film by měl mít nárok na vlastní film o filmu, tak je to vcelku solidní televizák. HBO už má několik podobných projektů na kontě, třeba RKO 281. S Hitchem byl vždycky problém, protože se stal legendou už během aktivní kariéry a tak se nikdo neodvážil říct cokoli proti. A i kdyby někomu třebas jen vadil ten jeho obhroublý cockney humor, bylo by to zameteno pod koberec. Je dobře, že trauma Tippi Hedren bylo tematizováno. K četbě tu máme, například, Donald Spoto: The Art of Alfred Hitchcock: Fifty Years of His Motion Pictures a autobiografii Tippi.

Monsieur Hulot v barvě obklopen moderní dobou marně vzpomíná na skutečnou Moderní dobu.