Kryšpín

Už nikdy tenhle film nechci vidět. Na tohle už jsem dost starej, abych sledoval nějákou ulítlou komedii o tom jak se snaží zlepšit život ostatních, aby mohla mít svůj život lepší.

JoshRadnorSiVytvořilVlastních500DníSeSummer,KteréOkořenilStylemWoodyhoAllena.MožnáNaTenRežijníDebutZapomenete, AleJakoIndieFilmMáNěcoDoSebe.

Malé městečko, které Elliotovy nikdy neopustili. Otec se starším synem, kteří má potíže s prací a stávkují. Babička, která občas neví o co jde. Nejmladší syn, který miluje hudbu. (A ta stojí fakt za to) Nějákej ten homosexuál se tamm mihne. :o) A učitelka, která se snaží pomáhat. Příběh, který není tak smutný, ale spíše dojemný. A city to ve vás totálně vzburcuje. Film zobrazující otce, který chce aby syn byl po něm. Ale syn ve svém nitru nechce a bojí se ho, přesto se snaží bojovat. A jak to dopadne.... To záleží jen a jen na vás, zda se kouknete a necháte se unášet jak hudbou tak i filmem.

Javider Bardem předvedl neobyčejný herecký výkon, který ztvárňuje tělesně i duševně. Je to oddaný otec, trýzněný milenec, tajuplný syn, pouliční obchodník, prostředník s mrtvými, spirituálně citlivý, měšták se svědomím. To vše můžete vidět na nesmazatelně výrazné tváři Bardema. Uxbal putuje po ulicích Barcelony a snaží se dát svůj život do pořádku. Biutiful vyhrabává krásu v sutinách. Ruční kamerou a s poetickým okem zachytil Rodrigo Prieto neuprosný, ale strhující svět očima Uxbala. Tento kousek magického realismu se zdá být od Iñárritu a jeho spolu autorů dárek pro nás. Je to zajímavá kombinace pohledu na přistěhovatelské komunity spolu s fantazijním aspektem - mluvení s mrtvými. Jak budete film hodnotit závisí na vaší víře, konec Biutiful bude hodně znamenat pro věřící.

Sliby mohou být stejně bezmyšlenkovité, stejně tak porušené. Filmy se nás snaží uklidňovat tím, že určitě existuje pravá láska. Blue Valentine ukazuje důsledky rychlého rozhodnutí, a že romantika nemusí být tak sladká, jak se na první pohled zdá. Znamená láska to, že nikdy nebudete muset říct: Je mi to líto? Nedostatek porozumění a odpuštění je součástí toho, co v manželství obvykle bývá a to přesvědčivě ztvárnili Ryan Gosling a Michelle Williams. Takhle upřímný film jsem dlouho neviděl a já už přestávám čekat na pravou lásku.

Obdoba filmu Karate Kid, kde hlavním představitelem je turecká imigrantka v Dánsku. Ale s hlubší myšlenkou a skvělým zpracováním. Není co vytknout, má to srdce a není to jen bezduchá mlátička.

Panečku, opravdu vydařený snímek s humorem jakým má být. (Proč ty vůbec pořád jíš. To je psychologie, Maxi. Jím, abych nemyslel na jídlo. ) Jsou to policajti, ale chovají se, jak mafiáni a řeší vše jako mafiáni a to se mi líbí. Za vším stojí žena, tak jak má být ve správným film-noiru. Nečekaný obraz v tajných vojenských prostorách mi připomíná diskusi o oblasti 51. Oblíbil jsem i ty jejich přátelské diskuse např. tu, proč Max řídí auto apod. Tanahori se zrodil, přesně na krimi filmy.

Nevěděl jsem, že dokumenty mohou být tak zajímavé a skvěle udělané i z tak málo zajímavého námětu. Nechci říct, že námět není zajímavý. Chci tím říct, že dokument se dá natočit v podstatě o čemkoliv, jen aby to upoutalo diváky. Machael Moore, ale k tomu přídá ještě něco. Upoutá, šokuje, vtípkuje a dováci mu to naprosto žerou. Poučí se, uvědomí si to, ale málokdo proti tomu něco udělá. Dělá z SAmeričanů ubožáky, a přesto mu Američané za to dají Oscara (Tím nechci říct, že by si ho nezasloužil, samozřejmě je Oscar na správné adrese). Musím vidět všechny Moorovo dokumenty. A hlavně musím natočit nějáký dokument.

Rian Johnson si usmyslel, že když uspěli Obvyklí podezřelí nebo Dokonalý trik díky svým dokonale napsaným scénářům, tak uspěje i s touto zápletkou. Jenže se spetl. Bratři Bloomovi mají stejné téma, jenže špatně technicky i dramaturgicky zpracované. Ze začátku se bez problémů do příběhu dostanu a i na některých pár sekundách se pobavím, jenže od poloviny filmu je to téměř předvídatelný a tempo je čím dál pomalejší. Což by právě takhle nemělo být. Kdyby měl film minutáž jen kolem 90ti minut, tak by se to možná dalo zkousnout. Takhle to ztrácí svoje kouzlo překvapení. Film Prestige trvá více než dvě hodiny a přesto se divák ani na vteřinu nenudí a navíc neví, co se bude dít. A mimika Rinko Kikuchi byla místy teda hodně nepovedená. Nejedná se náhodou spíš o parodii než o dobrodruzný film se zápletkou?

Projekt 100 mi umožnil shlédnout tento snímek aniž bych měl potucy o čem to je a kdo tam hraje. Prostě jsem šel na slepo. A z čehosi se z toho vyklubal film, který překonal mé představy. Zvláštní humor, který se mi začal líbit. A oblíbenou postavou se stal opravář, kterou hraje Robert De Niro. Úžasný moderní svět, který jsem si ani takhle sám nepředstavoval a ten režim co tam je. Od toho všeho vás odtáhnou Samovy sny, které vás nechají snad na chvíli odpočinout. A hlášky jako jsou např. "Což takhle dát si trochu nekrofilie." jsou nezapomenutelné. Čekal jsem rok, než jsem měl další možnost se na to kouknout a už je to navždy mým filmem, který zůstane v mé paměti, jako Božský Brazil.