Tsuki

Měla jsem z toho rozporuplné pocity, místy mi ta přehnanost nesedla, i když je samozřejmě jasné, že absurdita zde byla záměr. Jenže mi trochu vadilo, že to bylo dost na hraně - na jednu stranu se to místy tvářilo docela realisticky, na druhou stranu vždycky přišel ten WTF moment... Přiznám se, že především mi tam vadil Daniel Craig. Možná jsem trochu předpojatá, protože je mi obecně dost nesympatický, ale myslím si, že mu tento typ role moc neseděl. Chtělo by to někoho, kdo má větší komediální um, a zrovna Daniel Craig mi na to přijde dost herecky nezajímavý. V téhle roli bych si představovala někoho jako Ryan Gosling, který umí být nejenom distingovaný, ale i vtipný. Daniel Craig téměř způsobil, že bych tomuto filmu dala jen 3 hvězdy. Naštěstí film ale velmi zachraňuje konečné rozuzlení, které bylo opravdu originální, neotřelé i zábavné. Takže i když je za mě hodnocení dost na hraně, nakonec se přece jenom přikláním ke čtyřem hvězdám. ~(3,5★)~

Vydařený dokument, který dává nahlédnout do toho, co stálo za tímto fenomenálním spojením legendární skupiny a talentovného zpěváka a performera. Musím říct, že jsem o tom mnoho nevěděla, ale po shlédnutí si u mě jak zbylí aktivní členové Queenů, tak Adam Lambert získali o to větší respekt. Jasně, Freddie je nenahraditelný, ale to by nemělo bránit talentovaným umělcům vystupovat i nadále a tvořit tak nové nezapomenutelné zážitky - jak pro sebe, tak pro obecenstvo, které si je žádá. Za mě jde o báječný revival nesmrtelných hitů v novém podání. Adam Lambert získal své místo mezi Queeny naprosto zaslouženě. ~(4,0★)~

Tohle bych nazvala opravdu strhující a maximálně napínavou podívanou. Vyšší hodnocení tomu nedávám jen proto, že zkrátka nejde o můj typ žánru (horory a děsivé filmy nevyhledávám a když už, stačí mi je vidět jednou). Rozhodně ale jde o jedno z mistrovských děl Shyamalana a navíc tomu hodně přidává právě ten psychologický rozměr. Děsivé to ale je až na půdu, to se musí nechat - v divákovi to zanechává jakýsi znepokojivý pocit. Každopádně ale nejde nežasnout nad výkonem Jamese McAvoye. Ta změna "energie" v každé z těch postav! A výborně mu svým hereckým "napětím" sekunduje Anya Taylor-Joy. Dále film nabízí i zásadní myšlenku - opravdu lze svým vnitřním přesvědčením natolik změnit to, jakým člověkem jsme? Ve filmu jde sice o extrém, ale rozhodně jde o námět k zamyšlení. ~(4,3★)~

Tohle dorama hezky těží z nápadu aplikovat moderní lékařství ve starém Japonsku období bakumacu (polovina 19. století) pomocí cestování časem. Sledujeme chirurga Minakatu Jina, jak se snaží dostát svému doktorskému přesvědčení a zachraňovat lidské životy s pomocí vědomostí z moderní lékařské vědy, a to i přesto, že tím riskuje změnu dějin (ať už obecně, tak i v jeho osobním životě). Sledovat tenhle jeho vnitřní souboj a dilema, zda může nebo nemůže zasahovat do běhu dějin (a případně nakolik) a poté jeho souboj s nemocemi, které jsou v dnešním světě už téměř vymýcené (cholera, syfilis, tuberkulóza...), jsou jedny z nejzajímavějších prvků seriálu. Věřím, že tohle bude přednost i samotné předlohy (mangy), podle které je seriál natočen. Zároveň je hezké sledovat Jinovo sžívání se s jeho novým životem v někdejším Japonsku a jeho budování vztahů s ostatními postavami. V rámci vývoje a prokreslení vztahů mezi postavami seriál funguje na jedničku a diváka nejedna scéna dojme. Obzvlášť se mi líbil vztah důvěry mezi Jinem a doktorem Ogatou. Skoro si říkám, že se seriál mohl soustředit pouze na ten Jinův život v minulosti a na to, jak se se svým údělem vyrovná. Bohužel je ale seriál trochu rozpolcený a stále divákovi předkládá náznaky, že jde o něco více. Zaprvé je tady linka týkající se historie pádu šógunatu v Japonsku a konkrétní postavy, která v tom historicky sehrála určitou roli - samuraj Sakamoto Rjóma. Zadruhé v pozadí stále leží ona záhada, jak přesně se hlavní postava vůbec přemístila do minulosti a proč se tak stalo. Seriál neustále předkládá náznaky, že jde o něco většího, o nějaké velké tajemství. Jenže bohužel, tyto linky jsou v seriálu nedořešené a neukončené. Spíš mě pak jako diváka pouze provokovalo to, že se na tu záhadu v pozadí neustále upozorňuje, ale přitom se divák v posledním díle nedozví nic víc, než se dozvěděl v prvním. Kazí to pak docela dojem. Jako by si seriál vzal větší sousto, než je schopný utáhnout. Jsem pak proto sice spokojená s dějovou linkou týkající se Jinova života v minulosti a jeho vyrovnání se s jeho údělem, ale naopak nespokojená v rámci jiných věcí, které seriál nakousl a nechal být. Naději mi dává pouze to, že vím, že existuje ještě druhá série, a moc doufám, že tam se mi dostane nějakých odpovědí. Tuhle sérii ale nakonec musím hodnotit sice čtyřmi, ale spíš slabšími čtyřmi hvězdami. Jak vidím, někteří jiní uživatelé to vidí stejně. ~(3,8★)~

Nedejte na první dojem, který byste mohli získat už ze samotného názvu. Jen protože je o "nafukovací panně", neznamená to, že by šlo o laciný snímek. Nahota a sexualita zde mají své velké opodstatnění a rozhodně nejsou samoúčelné (ostatně, kdo zná Koreedovu tvorbu, jen těžko by od něj čekal něco "povrchního"...). Ve skutečnosti jde o symbolický typ filmu pro všímavého diváka. Středobodem je sice postava nafukovací panny a její objevování života a lidského světa, ale v průběhu sledujeme v útržcích hned několik lidských osudů. Co začíná poměrně nevinně a místy i humorně, stále víc nabírá na tíživosti, která se dost podobá atmosféře ve filmech Daremo shiranai (Nikdo to neví) nebo Manbiki kazoku (Zloději). Koreeda naráží na problematiku odcizení ve společnosti a ve střípcích nám ukazuje lidskou prázdnotu a osamělost, a způsoby, jak lidé svou prázdnotu vyplňují pomocí různorodých "náhražek". I nafukovací panna tak postupně dojde k poznání a nachází svůj úděl, který plní v životě člověka. Koreeda opět dokazuje, že i s pomocí jemných a někdy až náznakových prostředků či detailů dokáže vytvořit silný dojem, který v divákovi přetrvá... ~(4,4★)~

Filmy natočené na základě skutečného života někoho, kdo se svou pevnou vůlí a odhodláním něco dokázal, budou zkrátka vždycky příjemné a inspirativní. Tenhle není výjimka a i svým zpracováním a hereckými výkony docela vyniká. Je vidět, že už před Donniem Darkem hrál mladičký Jake Gyllenhaal skvěle. Stejně tak vynikají i Chris Cooper a Laura Dern. Z postav mě nejvíc zaujal právě otec (Chris Cooper). Tato role totiž nebyla napsána jako ten klasický stereotypní typ otce, který jen z principu synovi něco zakazuje. Naopak se tam snoubila přísnost se snahou syna pochopit. A je vždycky osvěžující vidět ve filmu takto prokreslenou postavu, která svým charakterem dává zároveň smysl. Celkově bych to shrnula volnou citací toho, co o tomto filmu řekl skutečný Homer Hickam: "Jako příjemný nízkorozpočtový film je to velmi dobré, jen to bohužel vynechalo nejlepší části mých memoárů. Na druhou stranu je ale pravda, že svět potřebuje přesně takové příjemné filmy, které dokážou mladé lidi povzbudit k tomu, aby šli za svými sny." ~(3,7★)~

Jacka Blacka jsem vždycky viděla maximálně ve vedlejší roli, takže bylo zajímavé vidět, že tento chlapík s přehledem dokáže utáhnout celý film. Jeho energický výkon "učitele", který je zapálený do rockové hudby, je opravdu radost sledovat. Takový živel se skutečně vidí málokdy a troufám si říct, že si to při natáčení maximálně užil. :) Příběh jako takový je sice samozřejmě předvídatelný, ale je natolik zábavný a strhující svou energií, že to vůbec nevadí. Děti byly taky skvělé. Hned jsem si tu bandu oblíbila. V průběhu a na konci filmu navíc vidíme, že mnohé z nich jsou opravdu hudebně talentované (což logicky film vyžadoval, ale stejně si nemyslím, že by to bylo samo sebou). Zkrátka dobře využitý námět, který vyústil ve vtipnou a sympatickou rockovou jízdu. Komedie, ke které se ráda někdy vrátím. ~(4,3★)~

Dějově jde rozhodně o velmi promyšlený a napínavý film, ale když na konci konečně zapadne poslední dílek skládačky a divák už ví všechno, tak může paradoxně přijít lehké zklamání. Osobně mi to přišlo nakonec trochu děravé a nedotažené. Film dobře buduje napětí a očekávání, ale to může být nakonec kámen úrazu. Moje očekávání bylo totiž nakonec o něco větší, než film dokázal naplnit. Zkrátka jsem čekala o něco větší odhalení, o něco víc šokující rozuzlení. Příklad - celou dobu jsem si říkala, co je ta díra, co tam v bance kopou... Nebudu spoilovat, ale musím říct, že... no, ono to nakonec opravdu nestojí za řeč... Co filmu ale naopak neskutečně přidává, jsou herecké výkony. Samozřejmě Denzel Washington, ale taky mě velmi zaujala Jodie Foster a její ztvárnění role ženy, která má tak silnou vnitřní sebedůvěru, až to působí neuvěřitelně nebezpečně a dravě. A to toho přitom její postava prakticky ve filmu moc neudělá. Jen zkrátka někam nakráčí s tou svou vnitřní energií a sebejistotou a zvolí vhodná slova, jak někoho přesvědčit a dosáhnout svého. Z mého pohledu úžasný herecký výkon, který v tomhle filmu stojí za pozornost. ~(3,8★)~

Pokračování příběhu raketového inženýra Tsukudy (Abe Hiroshi), který si ve své malé firmě stále plní svůj sen přispívat výjimečnými technologiemi k rozvoji raketového průmyslu a NEJEN jeho. Tsukuda totiž nikdy nezapomíná, že jde především o pomoc lidem. Stejně jako v první sérii (Shitamachi Roketto z roku 2015) využil svou technologii i pro pomoc dětem s nemocným srdcem, i nyní obrací svou pozornost k dalším oborům, kde stojí za to využít technologický potenciál jeho firmy a zaměstnanců. Jeho cesta má opět množství nástrah v podobě dravějších větších firem, nepoctivých lidí, kterým jde jen o zisk a slávu, či hrabivých právníků se špatnými záměry. Naštěstí stojí na straně Tsukudy stále jeho věrní spolupracovníci a přátelé, kteří mají svou lidskou i firemní čest a ve svém úsilí se nevzdávají. Tato novější série je sice v mnohém podobná jako první série, ale rozvíjí příběh postav dále a má i mnoho nového, co nabídnout (ať už tématicky, tak i v rámci nových postav). Více tentokrát nakoukneme do oboru zemědělství (obzvlášť v druhém segmentu série). Rozhodně se jí nedá upřít stejná poutavost jako v první sérii. Kvalita příběhu neklesla a v každém případě doporučuju vidět všem, kterým se líbila první série. Jediné, co mě zamrzelo, je spíš prvek formální - série má 11 dílů, ale poslední 11. díl není v podstatě ukončený. Za touto sérií totiž následuje speciální dvouhodinový film, který sice z nějakého důvodu není přímo součástí seriálu, ale přitom bude dozajista fungovat jako završení příběhu (právě se chystám ho vidět). Zaráží mě ta volba nezahrnout tento poslední film přímo do série, ale vyčlenit ho ven (bez něj je samotný seriál opravdu nedokončený). Jak tak koukám na procento sledovanosti tohoto seriálu v Japonsku v době jeho vysílání, tak se zdá, že tato volba byla matoucí i pro japonské diváky. Největší míru sledovanosti měl totiž ten poslední 11. díl (který byl oficiálně označen za poslední díl série), zatímco o týden později, kdy se vysílal ten dvouhodinový "speciální" film, už byla míra sledovanosti nižší, přestože fakticky šlo o skutečný konec příběhu. Jsem sice zvyklá, že Japonci někdy uvádějí po skončení samotného seriálu ještě takzvaný "speciál", ale nikdy jsem nezažila to, že by děj samotného příběhu nebyl v seriálu nějakým způsobem ukončený a to završení se "přelilo" až do toho speciálu. Myslím, že "speciál" by měl spíš fungovat jako něco navíc, ne jako dílo, které je zásadní pro ukončení seriálu. Proto mě tahle volba ze strany Japonců zaráží. A pokud mám oficiálně hodnotit tuto sérii jakožto jedenáctidílnou záležitost, tak tím malinko trpí i mé hodnocení (cítím, že mi ještě chybí vidět ten opravdový konec). Každopádně, konec (speciál z počátku ledna 2019) tedy ohodnotím ještě zvlášť, až ho uvidím. Jinak jsem jako divák nadmíru spokojená a ráda bych si někdy přečetla i něco z díla Ikeido Juna, jež je předlohou jak pro Shitamachi Roketto, tak třeba i pro Hanzawu Naokiho. Bohužel mám trošku obavy, že moje úroveň japonštiny nebude pro tak technicky komplikovaný typ románu dostačující... (motivace se v japonštině zlepšovat :)) ~(4,3★)~

Všedně nevšední, poeticky laděný film s důrazem na vnímavost k přítomnému okamžiku. Vím, že spoustě lidem takové pomalu plynoucí filmy nevyhovují, ale v případě tohoto filmu se mi zdálo, že to opravdu dost přidává na atmosféře a hloubce. Stejně tak ona "poetika" není jen samoúčelným prvkem (není to taková ta poetika zahleděná sama do sebe), ale jde o poetiku všedního života, která nepostrádá smysl pro humor. Během filmu mě jen trochu mátla ta symbolika (pořád jsem si říkala: "Co mají sakra znamenat ta neustále se objevující dvojčata? Co tím film chce říct?") Naštěstí je to ale ten druh filmu, který vám i po skončení utkví v hlavě a donutí vás přemýšlet, takže mi to docvaklo až po skončení. Očividně jde o důraz na dualitu (dualismus). Všichni lidé jsou stejní a zároveň různí, tvůrčí i naprosto všední, aktivní a měnící se i naprosto rutinní až pasivní, zkrátka černí a bílí, Jin a Jang. A to tvoří celek života. Tak nějak si to vykládám já a zdá se mi, že film nabízí řadu prvků, které to podporují. Ale asi zálěží na každém divákovi, co si z toho vezme. Každopádně to byl pro mě hodně (všedně) nevšední filmový zážitek s příjemnou atmosférou i humorem, a navíc samozřejmě s úžasným Adamem Driverem. Jeho civilní herectví je radost sledovat. Japonský "aha" moment na konci byl už jen takovou třešničkou na dortu. :) ~(4,3★)~