Tsuki

Výborný nápad na milou reality-show, která tak trochu dává nahlédnout do hlav malých dětí. Jak se které dítě se svým „úkolem“ popere? Vidíme, že každé dítě to zvládá trochu jinak – některé až s nevídanou kuráží, jiné s velkým odmlouváním a tvrdohlavostí, a některé samozřejmě s pláčem, aniž by se chtělo pustit maminky či tatínka. Ale ve výsledku se všechny pustí do toho a s většími či menšími trampotami dosáhnou svého cíle. A s průvodním slovem vypravěče je to o to větší zábava sledovat. Sympatické na tomhle pořadu je, že jde právě o děti, které netuší, že jsou vůbec součástí nějaké televizní show. A právě proto se chovají zcela přirozeně. Což je markantní rozdíl oproti běžným reality show, kde se dospělí lidé v něčem předhánějí a před kamerami se předvádí (mně osobně je takový druh „zábavy“ protivný). Myslím, že v tomhle Japonci kápli na skvělý námět pro televizní pořad. Není divu, že tenhle pořad pokračuje (s určitou nepravidelností) v Japonsku už více než 30 let a stále se průběžně natáčí nové díly - do této chvíle bylo údajně natočeno celkem 74 dílů. ~(4,3★)~

Na to, že politická tématika není obecně mým šálkem kávy, musím říct, že posledních pár let jsem schopná docenit příběhy, které jdou v rámci politiky (a třeba demokracie) k jádru věci a dokážou tak člověkem pohnout na jakési základní úrovni, kterou vidím jako nejdůležitější. Film JFK je jeden z takových filmů a otevírá téma atentátu na prezidenta Kennedyho s tím, že se snaží skrze reálné historické události a postavu Jima Garrisona rozklíčovat pozadí tohoto atentátu – tj. skutečnost, která dodnes není zcela vyřešená a odtajněná. Pro neameričana není lehké se zpočátku filmu zorientovat, ale postupně to do sebe začne zapadat a musím říct, že finální proslov hlavní postavy je brilantně provedený a má tu správnou údernost. Divácky rozhodně působivé. Osobně si cením filmů, které vedou k zamyšlení nad otázkami, které se týkají společnosti a nás všech jako lidstva. ~(4,1★)~

Sevřený film s uhrančivou Audrey Hepburn. Kdo ji stejně jako já zná pouze z odlehčených veselejších rolí, bude určitě překvapen. Námět o slepé ženě, která se nechtěně ocitne v pozici překážky na cestě k tomu, aby skupina zločinců získala, co chce, je neotřelý a celá zápletka se stupňuje tak, aby v divákovi postupně budovala napětí. Jde o hru mezi fikanými podvodníčky a křehkou slepou ženou, která však není tak hloupá ani bezbranná, jak na první pohled vypadá. V žánru thriller jde rozhodně o výjimečný filmový kousek, který stojí za to vidět. ~(4,2★)~

To byl ale horor! Ve smyslu, že to neustálé "míjení" byl horor sledovat. :) Ale úplně chápu, že tohle je jedna z oblíbených novodobých romantických "klasik". Osobně to pro mě byla příjemná, i když nervy drásající, podívaná se sympatickou Lily Collins. A jak (volnou citací) říká jedna z vedlejších postav, je fajn se podívat na zpackané životní volby a osudy Rosie a pomyslet si "můj život možná vůbec není tak zlý, jak si myslím". Jó, perspektiva! Moc příjemná romantika, kterou lze vidět i opakovaně. ~(4,3★)~

Pozvolný lidský příběh, který se točí okolo studentské klubovny a mladé ústřední dvojice. Ač režii tentokrát neobstaral sám velký Miyazaki, ale jeho syn (pro kterého to byla režisérská druhotina), film se za mě zařadil mezi přední desítku Ghibli filmů. Oplývá klasickou ghibliovskou atmosférou, nenuceným a prostým, avšak příjemným a hřejivým příběhem, a také hezky vystihuje mladického ducha včetně patřičné dávky romance. Za mě nic nechybí a ráda se na film podívám někdy znovu. ~(4,3★)~

První díl kladl zbytečně velký důraz na "zvířata", dvojka byla lepší, ale přece jenom docela překombinovaná... zato tento třetí díl konečně dospěl k té správné filmové "rovnováze" a musím říct, že z celé trilogie se mi líbil nejvíc. Příběh drží pohromadě, atmosférou je to najednou o něco blíže pohádkovému kouzlu původního Harryho Pottera, a především mě potěšil vývoj některých postav. Na prvním místě jednoznačně Brumbál, který v podání Juda Lawa dozrál konečně do stavu, ve kterém v něm vidím toho "budoucího" potterovského Brumbála. Dále musím kupodivu říct, že "nový" Grindelwald byl vlastně skvělou volbou. V tomto příběhu, kde se odhaluje delikátní vztah s Brumbálem, mi tam Mads Mikkelsen seděl mnohem více, než kdyby ho nadále hrál Johnny Depp. Agresivnější projev byl vyměněn za větší jemnost a umírněnost (přesto však jistá záporácká zlověstnost nechybí...). No a Eddie Redmayne v roli Mloka Scamandera s jeho nesmělým klukovským vystupováním byl sympatický jako vždy! Pobavila scéna s mimikrami. Celkově musím říct, že je dobře zvládnuté propojení akce s jinými nosnými scénami a i konec je takový hezky potterovský. Nemluvě o tom, že se vrátíme trochu i do Bradavic a uvidíme třeba mladou McGonagallovou. Vše ale pěkně v kontextu doby před Druhou světovou válkou včetně určité míry melancholie a nejistoty. Jak už jsem zmínila na začátku, za mě jde o "vyvážený" filmový zážitek, kde všechno má své místo a pasuje to do sebe. Byla jsem mile překvapena. ~(4,3★)~

Tenhle kultovní oscarový film mě do teď úplně míjel. Nutno říct, že na katastrofické thrillery moc vysazená nejsem, ale tento na mě zapůsobil hned z několika důvodů. Zaprvé samozřejmě hutná, až nervy drásající atmosféra, kterou podporuje věrohodné vyobrazení - zůstává mi rozum stát nad tím, že v roce 74 byli schopni natočit tak realisticky působící velkofilm o ničivém požáru. Na to, že možnosti efektů byly tehdy mnohem omezenější než dnes, je to vynikající práce. Zadruhé herecké výkony - samozřejmě "hrdinové" filmu v podání Paula Newmana a Steva McQueena, ale i všechny ty menší role. Mnoho z nich byly zajímavé postavičky a vlastně mě bavilo sledovat, jak se která postava v "krizové situaci" zachová. Obecně je zajímavé zamýšlet se nad tím, jak se v okamžiku kritického rozhodování může ukázat pravá podstata člověka. Zatřetí se mi líbilo už jen to, že nejde o čistý katastrofický akčňák, ale že se na pozadí řeší otázka zodpovědnosti za tu katastrofu a (jako obvykle) také lidská hamižnost a sobectví. Za mě tedy výborně zpracovaný katastrofický film o nevšedním požáru ve skleněném mrakodrapu. ~(4,2★)~

Smutkem prodchnutý film s mladým Ryanem Goslingem. Jde o velmi těžkou a bolestnou tématiku, která ve výsledku zahrnuje všechny postavy. Místy děj filmu působí téměř bezcílným dojmem, ale nakonec se všechny střípky a osudy postav (to, s čím se v životě potýkají) složí do jednoho obrazu a možná právě to je cíl - vidět ten celek lidských osudů, jak jsou provázané a jak jedna bolest může plodit další. Naštěstí se však objeví i pár paprsků naděje... Leland je pozoruhodná a bystrá postava, která nabízí určité zajímavé i důvtipné postřehy. Jeho náhled na svět a vůbec celé téma, které se točí okolo otázky "PROČ?", dělá z filmu zapamatováníhodný a nevšední zážitek. To uznávám i přesto, že na můj vkus je film možná až příliš chmurný. ~(3,9★)~

Nový Batman bere příběh zase trochu z jiného konce a je jiný než všechny předchozí verze, což je dobře. Tentokrát nesledujeme žádný "zrod" Batmana, ale jsme vhozeni přímo do temné reality skrz naskrz zkorumpované Gotham City, kde Batman má už dávno své jméno a šíří kolem sebe zlověstnou auru odplaty. Až u tohoto filmu jsem si uvědomila, že ačkoli měl Robert Pattinson v průběhu času různé role, v jádru jeho rolí byla v podstatě vždy temná melancholie tragických postav. Proto mu i role Batmana v tomto novém pojetí výborně sedne a myslím si, že byl pro film skvělou volbou. Děj se tentokrát věnuje pátrání po zvráceném Hádankáři, který za sebou nechává sérii krutých vražd společně se vzkazy pro Batmana. Divák hledá a tápe společně s hlavní postavou a je to vlastně taková napínavá detektivka. Co se mi ale na filmu líbilo zdaleka nejvíce, je vývoj samotného Batmana, který postupně dospívá k poznání, že nejde o to mstít se těm zlým, ale pomáhat naopak těm dobrým. Možná jde o jednoduchou myšlenku, ale moc dobře zpracovanou právě skrz vývojový oblouk hlavní postavy, který vede až ke krásnému finálnímu "zlomu". Celkově musím říct, že ačkoli se nový Batman nevyrovná Nolanově verzi (teď mluvím především o druhém díle - Temném rytíři) a ani padouch se nemůže rovnat Jokerovi v podání Heatha Ledgera , jde i tak o velmi zdařilé nové pojetí, za kterým jde vidět jasná vize a samozřejmě horda poctivé práce. P.S.: Celou dobu jsem ve filmu marně hledala Colina Farrella, protože jsem sice věděla, že je součástí obsazení, ale nevěděla jsem, koho hraje... a v závěrečných titulcích mě čekal šok. ~(4,2★)~

Jako přetvoření Murakamiho povídky ve filmové dílo je to vlastně hodně povedené, protože to nabízí mnohem komplexnější příběh s prokreslenějšími postavami, které mají o něco větší hloubku (dost to jde vidět u postavy Takacukiho, který je naopak v povídce takový "nijaký"). A film má také mnoho dalších předností, které je třeba docenit. Osobně se mi líbilo například zahrnutí prvku "vícejazyčnosti", který byl zakomponovaný do přípravy divadleního představení, již se věnuje velká část filmového děje. Je to vlastně o tom bořit hranice mezi vnímáním jazyků a soustředit se více na emoce než na slova (což je něco, co stojí za zamyšlení). S bilingvním prvkem jsem se setkala už kdysi u filmu Man from Reno, ale Drive My Car se ujalo tohoto tématu mnohem lépe, líp ho využilo a dalo prvku "vícejazyčnosti" skutečný význam. Stejně tak se filmu daří dobře propojit dění okolo postav s Čechovovým příběhem Strýčka Váni - troufám si říct, že propojení funguje lépe než v samotné Murakamiho povídce. S tím se pojí i pozitivní konec, který vyústí v myšlenku, že je důležité přenést se přes problémy a trápení a žít dál. Na druhou stranu, zatímco film přichází se spoustou "vylepšení" oproti Murakamiho původní povídce, stejně tak má i velkou řádku nedostatků. Ne všechno, co se do filmu přidalo oproti povídce navíc, nutně funguje. Upřímně si myslím, že dodat do filmu námět Šeherezádina vyprávění (který je původně z jiné Murakamiho povídky) je jaksi nadbytečné a neplní žádný větší účel. Ano, působí to zajímavě a tajemně, ale ve výsledku je to jen samoúčelné a věnuje se tomu zbytečně moc prostoru. A to bohužel i na úkor jádra příběhu, který by měl být především o rozvíjení vztahu mezi hlavní postavou (Kafuku) a jeho řidičkou. Filmu by prospělo, kdyby od tohoto "jádra" tolik neodbíhal a věnoval se mu více. Celkově je film nevyvážený a prospělo by mu mnoho škrtů - rozhodně se tedy nesžívám s názorem adorujících diváků, kteří tvrdí, že je plně využita každá ze 179 minut filmu. Není. Úvod je například až úmorně dlouhý a informace, které z něj získáme, se navíc ve filmu zopakují i později, čímž mi dlouhý úvod přijde o to zbytečnější. Opakovanost a někdy i polopatičnost mi přišla otravná. Dlouhé filmy mi nutně nevadí, ale tady bohužel ta samoúčelnost někdy bila do očí. A právě proto mi to místy přišlo zdlouhavé a nezáživné. V dojmech mám tedy určitý rozpor. Na jednu stranu má film spoustu kvalit a povedených momentů (můžu vypíchnout hned několik krásných scén - večeře u korejské rodiny, herecká zkouška venku, Takacukiho monolog v autě o nutnosti poznat sám sebe...), ale stejně tak nedokážu ignorovat nedostatky, které dojem kazí. Podtrženo a sečteno, je to moc dobrý film, který stojí za to aspoň jednou vidět, ale stojím si za tím, že je velká spousta ještě mnohem lepších japonských filmů. Takže s maximálně pochvalnými ohlasy a ódami na tento film úplně nesouzním. ~(3,9★)~