lucascus

Fíha. Když jsem se na to nějakých těch víc než deset let zpátky koukal, připadalo mi to úplně mega. Kutcherovi se Scottem bych rovnou do ruky vrazil Oscara a byl bych schopný toto označit za svůj nejoblíbenější film. Ach jo, nostalgie je fakt sviňa, promiňte mi, po tom všem prostě teď nemůžu hodnotit méně než za tři. :) Byl bych sám proti sobě.

Absolutně zbytečný a špatný film, a tentokrát i jen velmi velmi těžce obhájím tu jedinou hvězdičku. Děj je neuvěřitelný a k tomu ještě nezajímavý (vražedná kombinace). Prostě osudy železničáře, který je podezříván z nevěry a přitom nevěrný není, mě opravdu nezajímají. A bohužel kolem toho se točí celý film. A abych si tedy obhájil tu jednu hvězdičku, dávám ji kvůli Hermíně Vojtové a její maličké roli staré cikánky, což byla jediná scéna celého filmu, která mě zaujala. Ostatní herci jsou nudní a bez jiskry (ano i Šejbalová s Korbelářem), v případě Rubensové se pak dokonce dá mluvit i o katastrofálním "hereckém" výkonu - ne, ona opravdu hrát neumí a nikdy neuměla (narozdíl od některých svých kolegyň, které se alespoň časem herecky vypracovaly).

Ano, Poláci tento film potřebovali (stejně jako my budeme za pár let potřebovat podobný film o Havlovi), a ano, potřebovali ho opravdu od Wajdy, který umí opravdu profesionálně nakládat s polskou historií, která ovšem vždy musí být v první řadě vlastenecká a nacionální (a to i za cenu, že pravde je trochu někde jinde). V tomto filmu si Walesu opravdu zamilujete (kdo by neměl rád bojovníka za práva a obyčejné lidi, navíc takového skvělého týpka, se kterým byste si klidně zašli na pivo), ovšem to je ten hlavní kámen úrazu. Ve skutečnosti Walesa takový nebyl (proč jinak by většina Poláků nemohla tento film ani cítit a proč je dnes ten skutečný Walesa v Polsku tak neoblíbený?). Původně jsem chtěl dát tedy pouze tři hvězdičky (nic proti mistrnému herectví Wieckiewicze), ovšem pak jsem si uvědomil, že to mohlo dopadnout mnohem a mnohem hůře - viz další velkopolský narádní film "Bitwa warszawska" od dalšího režisérského velikána Jerzyho Hoffmana, kde si obdiv zaslouží pouze skvostné kostýmy a drahá výprava. Wajdův Walesa má kladů rozhodně více a působí uvěřitelněji (i když i tady jak jsem výše zmínil, by se dalo polemizovat).

Tento film se stal přesvědčivou sondou do učitelovy duše, tedy do duše lidí, kteří plní nadšení a elánu chtějí předávat zkušenosti života další generaci, ovšem která o to absolutně nestojí. Duše učitele strádá, prochází syndromem vyhoření, dostává se do nejistoty, do pocitů nepotřebnosti, nemoci nic ovlivnit a ani nic vylepšit. Film rovněž ukazuje, jak je člověk ve svém jádru křehká bytost, ač napovrch se může projevovat tím nejtvrdším způsobem. Křehká duše se skrývá jak v introvertní dívce se sklony vše zabalit, tak v extrovertce, ovšem zkrachovalé existenci kouřící ptáky na ulici. A křehká duše je i uvnitř učitele, který vypadá, že má vše plně pod kontrolou. Působí jako pohodář, ovšem není mu nic tolik nepříjemné jako lidská společnost. Učitelé si gratulují, že přece nejsou zase tak špatní, kdyby byli, vyvraždili by přece všechny studenty i s jejich rodiči (no v té třídě, kterou má divák možnost vidět by mě napadlo totéž). Vyhořením prochází i jeho kolegyně, která už lehkomyslnost svých studentů nedokáže snášet. Závěrem se ptám, proč Adrien Brody za tohle nedostal Oscara?? Či přinejmenším nominaci? Filosofické.. Psychologické.. Působivé.. Otevřené.. Diskutabilní.. Dokonalé.. A herecky po všech stranách perfektně zvládnuto.

Parádně zvládnutý film (viděno v rámci csfd projekce) a velké dík patří především tradičně skvělému Joaquinu Phoenixovi. Kdeže ty gladiátorské sněhy jsou - z římského císaře a playboye nám vyrostl chlapík s vizáží pornoherce sedmdesátých let. Ovšem jeho herectví pořád odzbrojuje. A když se k tomu přidá dokonalý hlas Scarlett Johansson (děsím se momentu, když se jí v Česku začne dabovat), vznikne best kombinace. Nedaleká budoucnost, kterou ovládnou moderní technologie, je sice pro mě noční můrou (přiznávám - raději bych se vrátil do třicátých let a popíjel kávu v Louvru s Čapkem), ovšem je to docela reálné, že za takových 20 let svět takhle bude fungovat. Takže proč navazovat vztah s ženskými, když budeme mít skvěle vytuněné operační systémy namluvené sexy hlasem S.Johansson. Ale přiznám se, v určitých chvílích filmu jsem se i já do toho operačního systém zamiloval. Ovšem asi jen kvůli tomu, že jsem si eroticky laděný hlas dokázal spojit s půvaby slečny Johansson - jinak bych asi těžce odolal.

Baldová opět dokazuje, jak skvělá herečka to byla. Vítová opětovně oslňuje půvabem, i když v jiných filmech ji to zaručeně seklo více, a Theodor Pištěk je zárukou kvalitního humoru (jeho babička vyprávějící pohádky je bezkonkurenční). Překvapily rovněž perfektní civilní herecké výkony dětí. Slabinou je pak scénář, který můžeme v prvorepublikových filmech neustále s menšími obměnami. Tedy dědictví za určitých podmínek, z kterých nastávají vtipné situace. Mírný nadprůměr, ale na čtyři to není.

Nějak ty filmy z přelomu padesátých a šedesátých let nemám rád - působní dneska nechtěně komicky a velmi zastarale (takový archaický pocit nemám ani u sledování u filmů prvorepublikových a protektorátních, kde se dá nalézt větší spojitost s dnešní dobou - holt kapitalismus je kapitalismus). Film, kde je hlavní postavou auto, to se mohlo natočist opravdu jenom na sklonku padesátých let - která jakoby najednou chtěla splatit divákům dluhy, nadělané budovatelskými filmy, kde všichni jenom pracovali a budovali naši milou vlast. Ovšem ani tento automobilový film, ani jiné (třeba velmi podobně laděná "Slečna od vody", "Štěňata", "Nebo páté kolo od vozu") se do dějin československé kinematografie nezapsaly. Prostě jenom přišly, zaujaly svou generaci a odešly. Je smutné koukat na štěky kdysi prvořadých áčkových herců - Gollové, Ferbasové, Nezvala, rovněž tak je smutné koukat na impotentní herectví Palce a Panýrkové, ovšem na druhou stranu můžeme sledovat i první závany herectví později oblíbeného Kodeta či Menšíka. A abych nezapomněl, třetí hvězdičku dávám za hereckou roli (sotva desetiminutovou) Valentiny Thielové - kterou jsem tak půvabnou ještě nikde neviděl. Byl to kus ženské, takové tajemné a dráždivé, jaké jsme mohli vídat o nějakých patnáct let dříve. Ano, právě ona zářila na přelomu těchto dvou dekád, a žádná jiná. Rybářová už totiž nebyla, Kačírková moc příležitostí nedostávala a Brejchová se teprve rozkoukávala. Ovšem k lepšímu hodnocení by film potřeboval právě ještě více Thielové, už tak je tři hodně.

Jednoznačné zklamání. Tento rádoby průkopnický polský film, postrádá jakoukoliv hloubku, jednání postav je prapodivné, vše je ukázáno černobíle, bez reálného jednání. Velmi špatná je režie, kde režisérka jakoby poskládala dohromady natočené záběry, bez smysluplného pořadí. Scénář jak už jsem řekl postrádá hloubku a cíl. No a pokud některé filmy zachránili herci, není to případ tohoto filmu. Kosciukiewicz hodně přehrává a tím ještě více poukazuje na fakt, že svou roli dostal protekčně (režisérka je jeho manželka) a Andrzej Chyra je neslaný, nemastný a nudí. Pochválit pak mohu pouze ostatní zřejmě neherce, kteří autenticky poukázali na prostředí problémových chlapců. Film zřejmě nikoho neosvítí, tak jak se o něm hodně mluvilo, tak rychle zapadl.

Poněkud méně povedený "Vyšší princip" - podobný je jak rok vzniku filmu (1960 a 1961), tak i herecké obsazení (Vášová, Brejchová) a rovněž také i dějová linka má shodné rysy (matka přichází o svého syna a dělá vše proto, aby jej ještě mohla spatřit). Samotný film v době svého vzniku musel dosahovat i opěvování stejného jako "Vyšší princip", ovšem dnes, když už víme, jak to všechno doopravdy bylo, se díváme na danou tématiku z druhé strany barikády. Emigranti utíkali ne proto, aby mohli zničit s pomocí západu svou vlast, ale aby se měli lépe, než by jim bylo dopřáno zde. Nikomu neškodili, ba naopak byli všem ku prospěchu věci (jak komunistům - odpadla jim práce s "nebezpečnými živly", tak západu - příchod levné pracovní síly). A prozření Marie Vášové, že "pokud by se měl syn vrátit takto zle poznamená, tak to raději vůbec" - nyní ztrácí na účinku. Nicméně nic se nemění na tom, že Vášová byla skvělá dramatická herečka a Brejchová ještě pískle.

Na svou dobu velmi odvážný a průkopnický film, kde hlavní hrdinka si troufale umíní, že má právo dělat totéž, co chlap - tedy ozkoušet si svého budoucího chotě a ten, který ji bude vyhovovat, toho si vezme. (Dnes by možná bylo lepší vrátit se do těch morálkou poznamenaných časů!) Ovšem pak, když ji mladík v nějaké lesní stodole ošustí, s brekotem uteče k babičce - ochránkyni rodinného krbu, chcete-li kvočně. Jo, holt panenství bolí (jak se už o tom přesvědčila i Liduška Baarová ve filmu, kde je "panenství" v samotném názvu). A věřte mi nebo ne, ale tu mrštnou poběhlici nehraje Áda Mandlů, ale její stejně zdatná kolegyně Truda Grosslichtová. Jinak ten Haas si zde mohl i zahrát, úroveň filmu by se jistě zvýšila.