lucascus

Mé obavy, že Poláci vytvoří z Warszawského povstání druhé Pearl Harbor, se naštěstí nenaplnily. Neznámé herecké tváře spolu s výbornou režií, skvělou kamerou, reálnými kostýmy vytvořily vskutku polský velkofilm. Na filmu je rovněž znát nadupaný finanční rozpočet (myslím, že se nepletu, pokud tento snímek zařadím mezi nejdražší filmy, které kdy v Polsku vznikly). Ještě teď nechápu, jak se tvůrcům mohlo podařit navodit tak veskrze reálnou atmosféru bortících se trosek Warszawy. Krve bylo příliš (ale i to zdá se, odpovídá realitě). Vynechal bych zpomalené záběry (ty přenechejme raději Hollywoodu, tam se vyjímají lépe) a naopak bych pozdvihl to, že se Poláci snad poprvé oprostili od zbytečného patosu a vlastenectví a pokusili se ztvárnit situaci tak, jak prostě byla (na rozdíl od "Bitwa Warszawska 1920"). Myslím, že srpnové oběti by byly právem hrdé, tento film si nejvyšší hodnocení (i přes drobnější nedokonalosti) opravdu zaslouží. Už především kvůli výtečné režii. Na Komasu se zaměřím. (Viděno v Kině Piast - Cieszyn) Po určitém časovém odstupu film strašně vyčpěl a v porovnání s filmem "Kamienie na szaniec" je to slabota.

Na padesátá léta vskutku neobvyklý film - takové psychologicko-romantické filmy se opravdu netočily. Tím více nechápu, že upadl v naprosté zapomnění, když se tak výrazně odlišuje od ostatní tehdejší produkce. Pro Stáňu Seimlovou to byla jediná hlavní role (známější je však jako řidička autobusu v "Dovolené s Andělem"), a vlastna jedna z mála rolí vůbec. Naposledy se ve filmu objevila na počátku šedesátých let, a to pouze v epizodních rolích. Nás filmové fajnšmekry zaujme jistě i šestnáctiletá Jana Brejchová, která se zde mihne při tanci v baru. Přestože je zde černovlasá, nejde ji nepoznat. A Vinklář jako její taneční partner si zde také šlapal cestičku k pozdější slávě. Čtyři je moc, tři málo, ale budiž...

Je smutné vidět prvorepublikovou hereckou elitu (Burian, Vítová, Šlemrová) jak hrají v této rádoby komedii, která až přespříliš načuchla nátěrem padesátých let. Pro Šlemrovou je to role poslední, pro Buriana a Vítovou předposlední - a československý film se už našel v nových hereckých hvězdách (Sovák, Vránová, Zázvorková) a když si to převedu do dnešní doby, jedinou žijící mezi nima je už pouze Vránová, na zbylé osobnosti už pouze legendárně vzpomínáme. Tento film je archivním důkazem obměny generací - byť není příliš povedený a úsměvné momenty aby tady divák pohledal.

No téda, to je zase "dokonalé" téma pro film. Aneb bagr v hlavní roli a lidé v roli vedlejší. Absolutně zbytečná derniéra Vladimíra Slavínského.

U některých hlášek V.B. jsem se opravdu popadal za břicho a válel smíchy. I ostatní herci předvádějí svůj standard (Adina v roli mondény, Nataša v roli její kamarádky, a Šlemrová opět jako bohatá paní matinka) - takže tak, jak to máme všichni rádi.

Po podobném dokumentu jsem už prahnul velmi dlouho. Aneb padesátky jak je známe z našich filmů (nebo neznáme?). Většinu filmů jsem viděl, proto bylo velmi zajímavé slyšet výpovědí herců k těmto svým rolím.

Rovněž souhlasím, že se jedná o slepenec Pána prstenů, Johanky z Arku, Narnie a Hry o trůny (a samozřejmě zde něco najdeme i z klasické Disneyho Sněhurky) - ale přesto se jedná o poměrně zdařilou prácičku. Ano, čtyři je sice hodně, ale tři zase málo, a já budu dnes shovívavý. Vadou na kráse je pak Kristen Stewart, které ke všem hereckým kreacím stačí jeden výraz (a opravdu není dobrá herečka), Charlize Theron je sice dobrá, ale dokážu si v této perfektně napsané roli představit někoho patřičnějšího (co třeba taková Monica Bellucci?). Radost mi ale udělal Chris Hemsworth. Jeho výkon je uvěřitelný a u Sněhurčiny rakve mě opravdu skoro rozbrečel. :D

Anita v roli švédské bohyně a Marcello v roli římského proutníka - co si přát více, než La dolce vita. Římská smetánka si hoduje jak je jí libo, mravní zakony se bortí, vše je dovoleno, nic není zakázáno. A prudérní Itálie se mění v nočním životem protkanou provincii. Miluji italskou mentalitu, miluji Řím a miluji Felliniho. Ovšem musím obratem ihned přiznat, že natočil i lepší filmy. Zde je scénář až příliš volný, možná že určitá upjatost a ohraničenost scénáře by filmu vysloužila ještě jednu hvězdičku navíc. Ale stejně je film právem považovaný za legendární klasiku.

Člověk z mramoru je jednoznačně lepší, tento film je zase více emocionálnější, především ve své druhé půli. Krystyna Janda zde konečně předvádí utříbené herectví a zklidnila se, ovšem scénaristicky je to docela horská dráha. Ovšem jako vypořádní se s gdaňskými stávkami let sedmdesátých je to ideální a kdo chce poznat mentalitu poláků, musí povinně shlédnout oba filmy.

Jako celek je to nespojitelné, nepochopitelné, zdlouhavé a nudné - určité pasáže a scény jsou však přesné a padnoucí, ať už si to člověk vztáhně na cokoliv. Satiru na bývalý režím v tom nemůžu sice najít ať hledám, jak hledám, vlastně to celé nemá logiku ani spád, je to jen neurčitý spletenec a slepenec scén. Vysoké hodnocení je zarážející, já sám bych nedal více jak 65procent.